 Sokolík filipínský | |
|---|---|
 Sokolík filipínský | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | sokoli (Falconiformes) |
| Čeleď | sokolovití (Falconidae) |
| Rod | sokolík (Microhierax) |
| Binomické jméno | |
| Microhierax erythrogenys (Vigors, 1831) | |
 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sokolík filipínský (Microhierax erythrogenys) je drobný sokolovitý pták, který je endemický Filipínám, na kterých vyhledává hlavně okraje nížinatých lesů.
Systematika
Druh popsal Nicholas Aylward Vigors v roce 1831. Rozlišují se dva poddruhy s následujícím rozšířením:[2]
- M. e. erythrogenys (Vigors, 1831) – severní Filipíny
- M. e. meridionalis Ogilvie-Grant, 1897 – jižní Filipíny
Nejbližším příbuzným sokolíka filipínského je sokolík bornejský (Microhierax latifrons).[3]
Popis
Jedná se o malého dravého ptáka, který dosahuje délky pouhých 15–18 cm, přičemž samice je v průměru o 8 % (max. 20 %) větší než samec. Opeření je na svrchní straně leskle černé, pouze tváře a oblast kolem ušních otvorů je čistě bílá. Spodní strana těla je také sněhově bílá, nicméně břicho někdy může být jemně červenohnědé. Boky, stehna a nohy jsou černé. Ocas je z obou stran černý. Křídla jsou svrchu i zespodu černá, avšak zespodu zhruba od středu křídel po okraj odtokové (spodní) hrany se nachází podélné přerušované bílé pruhování. Samicím tyto pruhy chybí. Duhovky jsou tmavě hnědé.[4][5]
Samcovo křídlo měří 102–118 mm, ocas 62–72 mm, běhák 20–23 mm. Samiččino křídlo měří 108–122 mm, ocas a běhák mají stejné rozměry jako u samce. Samec váží kolem 47 g, samice 37–52 g.[6]
Biologie
Vyskytuje se jednotlivě, v páru nebo v malých skupinkách o 4–6 jedincích. Živí se hlavně hmyzem jako jsou vážky, denní i noční motýli. Vzácněji uloví i plaza. Na svou kořist číhá na bidle na okraji lesa. Po spatření kořisti se rychle vymrští a zaútočí; po minutí cíle kořist nepronásleduje. Po ulovení kořisti se vrací na to samé nebo na jiné bidlo, kde kořist sežere.[6] Vokálně se projevuje náhlým, vysoce položeným kek-kek-kek-kek a nepřetržitým pískavým pju-pju-pju-pju (cca 2 tóny za vteřinu).[7]
Hnízdění
Zahnizďuje mezi únorem a květnem v dutinách po datlovitých a vousákovitých ptácích. Hnízdo se nejčastěji nachází v uschlých stromech ve výšce 6–15 nebo více metrů. Snůšku patrně tvoří 3–4 vejce.[6]
Rozšíření a populace
Jedná se o endemita Filipín. Severní subsp. erythrogenys je rozšířen po ostrovech Bohol, Catanduanes, Luzon, Mindoro a Negros. Jižní subsp. meridionalis obývá ostrovy Calicoan, Cebu, Leyte, Mindanao a Samar.[3] Vyhledává především okraje nížinatých lesů v blízkosti řek a potoků v nadmořských výškách 300–1200 m n. m.[4]
Mezinárodní svaz ochrany přírody hodnotí druh jako málo dotčený i přesto, že u něj předpokládá populační úbytek následkem destrukce habitatu. Celková populace se odhaduje na 1000–10 000 jedinců.[8]
Odkazy
Reference
- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
- ↑ Seriemas, falcons – IOC World Bird List v12.2 [online]. [cit. 2022-11-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b KATZNER, Todd E.; COLLAR, Nigel J. Are Insular Populations of the Philippine Falconet ( Microhierax erythrogenys ) Steps in a Cline?. S. 576–583. The Condor [online]. 2013-08 [cit. 2022-11-10]. Roč. 115, čís. 3, s. 576–583. DOI 10.1525/cond.2013.120070. (anglicky)
- ↑ a b Ferguson-Lees 2001, s. 830.
- ↑ Ferguson-Lees 2001, s. 262.
- ↑ a b c Ferguson-Lees 2001, s. 831.
- ↑ CLARK, William S.; KIRWAN, Guy M. Philippine Falconet (Microhierax erythrogenys), version 1.0. Birds of the World. 2020. Dostupné online [cit. 2022-11-10]. DOI 10.2173/bow.phifal1.01. (anglicky)
- ↑ Microhierax erythrogenys [online]. The IUCN Red List of Threatened Species 2016: e.T22696336A93555848, 2016 [cit. 2021-11-09]. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2016-3.RLTS.T22696336A93555848.en. (anglicky)
Literatura
- FERGUSON-LEES, James, 2001. Raptors of the world. Boston: Houghton Mifflin. Dostupné online. ISBN 978-0-618-12762-7. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu sokolík filipínský na Wikimedia Commons 
Taxon Microhierax erythrogenys ve Wikidruzích
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Sokolík_filipínský |
