 Sokolík obojkový | |
|---|---|
.jpg) Sokolík obojkový | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | sokoli (Falconiformes) |
| Čeleď | sokolovití (Falconidae) |
| Rod | sokolík (Microhierax) |
| Binomické jméno | |
| Microhierax caerulescens (Linnaeus, 1758) | |
 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sokolík obojkový (Microhierax caerulescens), též sokolík bělokrký, je malý druh sokolovitého ptáka, který se přirozeně vyskytuje na Indickém subkontinentu a v jihovýchodní Asii.
Systematika
První Evropan, který se o druhu zmiňoval, byl „otec britské ornitologie“ George Edwards. Edwards v roce 1750 o druhu psal jako o „malém černě a oranžově zbarveném indickém jestřábu“ a pořídil i barevnou ilustraci druhu. Edwards svůj popis založil na exempláři z Bengálska, který byl zaslán tehdejšímu královskému lékaři, Dr. Meadovi.[2] První formální popis se nicméně přisuzuje až švédskému přírodovědci Carlu Linnému, který publikoval popis druhu ve svém přelomovém 10. vydání Systema Naturae z roku 1758. Linné druh popsal na základě Edwardsovy ilustrace a druh pojmenoval jako Falco cærulescens.[3][4] Když v roce 1874 anglický přírodovědec Richard Bowdler Sharpe vytvořil rod Microhierax (z řeckého μικρόσ ἱεραξ = „drobný jestřáb“), zařadil do tohoto rodu i sokolíka obojkového, čímž vzniklo nynější vědecké pojmenování Microhierax caerulescens.[5] Nejbližším příbuzným (sesterským taxonem) druhu je sokolík zakrslý (Microhierax fringillarius).[6]
Rozlišují se dva poddruhy:[7]
- M. c. caerulescens (Linnaeus, 1758) – rozšířen v Nepálu a severní Indii
- M. c. burmanicus Swann, 1920 – rozsáhlý areál výskytu sahá od Myanmaru po Indočínu
- Vybraná dobová vyobrazení
-
George Edwards, 1750 -
Jean-Baptiste Huet (18. či 19. století) -
Heinrich von Kittlitz, 1832 -
Paul Louis Oudart (mezi 1825–1834)
Popis
Sokolík obojkový je velmi malý dravý pták, který obrysem těla velmi připomíná ťuhýkovité ptáky. Zobák je krátký a hákovitě zahnutý, křídla relativně krátká, nohy s pařáty jsou vzhledem k velikosti sokolíka dosti mohutné. Sokolík dosahuje délky 14–17 cm.[8]
Čelo, obočí a límec jsou jasně bílé, což kontrastuje s černým pruhem přes oko, který začíná před okem a za okem se stáčí dolů směrem k bočním stranám krku. Svrchní část těla je jinak černá s jemným odleskem u dospělých jedinců. Hrdlo, stehna a břicho jsou červenohnědé. Hruď, kde zasahuje bílý límec, je spíše do bíla. Ocas je na svrchní i spodní straně černý, spodní strana má ve střední části ocasu 4 bílé příčné pruhy. Spodní strana křídel je převážně bílá, avšak po spodní hraně se táhne černá linka, které předchází několik podélných tmavých přerušovaných proužků. Nohy jsou černé.[9] Podobně jako u ostatních druhů z rodu Microhierax, pohlavní dimorfismus v opeření i velikosti je nevýrazný.[6] Samice jsou v průměru o 8 % (maximálně o 20 %) větší než samci.[9]
Biologie
.jpg)
Živí se hlavně hmyzem jako jsou denní a noční motýli, vážky, brouci a rovnokřídlí. Občas uloví i malého ptáka, výjimečně i malé plazy nebo savce. Loví za letu; kořist si vyhlédne ze svého bidla umístěného typicky ve střední části stromového baldachýnu, někdy i níže jen 1–2 m nad zemí. Jakmile spatří kořist, vydá se za ni rychlým letem, a po jejím ulovení se vrátí na to samé či jiné bidlo, odkud pokračuje v bedlivém pozorování okolí. Někdy kořist sbírá za letu přímo z vegetace, spíše vzácněji i ze země.[9]
Hnízdění
K hnízdění dochází mezi únorem a květnem. Zahnizďuje většinou ve opuštěných dutinových hnízdech datlů a vousáků ve výšce 6 a více metrů na zemí. Hnízda bývají v uschlých, výjimečněji v živých stromech. Hnízdo si nestaví a samice klade 4–5 vajec přímo na dno dutiny.[9] Sokolíci obojkoví patrně mají kooperativní skupinovou mateřskou péči, kdy více jedinců (samců i samic) poskytuje ptáčatům na hnízdě potřebnou mateřskou péči.[6]
Rozšíření a populace
Sokolík obojkový se přirozeně vyskytuje v himálajském předhůří (severní Indie, jižní Nepál, Bhútán) a pak dále ve velkém areálu zahrnující oblast Barmy, Thajska (jen severní část, nevyskytuje se na poloostrovní části), Laosu (střední a jižní části), Kambodži (hlavně sever) a Vietnamu. Jedná se převážně o stálý druh, i když patrně část himálajské populace se stahuje na zimu do nižších poloh. Obývá hlavně otevřené opadavé lesy, paseky a okraje stálezelných lesů, nejčastěji v polohách mezi 200–800 m n. m., zaznamenán však byl i ve 2000 m n. m.[10][8]
Mezinárodní svaz ochrany přírody považuje populaci druhu za stabilní a druh proto hodnotí jako málo dotčený. Celková populace se odhaduje v desítkách tisíc jedinců.[11]
Odkazy
Reference
- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
- ↑ EDWARDS, George. A Natural History of (Uncommon) Birds. London: [s.n.], 1750. Dostupné online. Kapitola The little Black and Orange colour'd Indian Hawk, s. Plate 108. Je zde použita šablona
{{Cite book}}označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ LINNAEUS, C. Systema Naturæ per regna tria naturae, secundum classes, ordines, genera, species, cum characteribus, differentiis, synonymis, locis, Volume 1. 10th. vyd. [s.l.]: Holmiae:Laurentii Salvii, 1758. Dostupné online. S. 88. (latinsky) Je zde použita šablona
{{Cite book}}označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ Check-list of Birds of the World. Volume 1. Redakce Mayr Ernst. 2nd. vyd. Cambridge, Massachusetts: Museum of Comparative Zoology, 1979. Dostupné online. S. 399. Je zde použita šablona
{{Cite book}}označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ SHARPE, R. Bowdler. Volume I: Catalogue of the Accipitres or Diurnal Birds of Prey in the Collection of the British Museum. London: Trustees of the British Museum, 1874. (Catalogue of the Birds in the British Museum). Kapitola Microhierax, s. 366–369. Je zde použita šablona
{{Cite book}}označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ a b c KEMP, A.; VAN ZYL, A. Co-operative breeding by collared falconets Microhierax caerulescens. Forktail. 1998-08-28, roč. 1, čís. 3, s. 131–132. Dostupné online [cit. 2022-11-10]. ISSN 0950-1746. (anglicky)
- ↑ Seriemas, falcons – IOC World Bird List v12.2 [online]. [cit. 2022-11-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Ferguson-Lees 2001, s. 262.
- ↑ a b c d Ferguson-Lees 2001, s. 827.
- ↑ Ferguson-Lees 2001, s. 826–827.
- ↑ Microhierax caerulescens [online]. Microhierax caerulescens. The IUCN Red List of Threatened Species 2016: e.T22696324A93555153, 2016 [cit. 2021-11-09]. Dostupné online. DOI https://www.iucnredlist.org/species/22696324/93555153. (anglicky)
Literatura
- FERGUSON-LEES, James, 2001. Raptors of the world. Boston: Houghton Mifflin. Dostupné online. ISBN 978-0-618-12762-7. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu sokolík obojkový na Wikimedia Commons 
Taxon Microhierax caerulescens ve Wikidruzích
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Sokolík_obojkový |
