Soudnictví je činnost státu, kterou vykonávají jako státní orgány nezávislé soudy. Základem soudnictví je závazné řešení konkrétních případů aplikací existujících právních norem podle předem stanovených pravidel – soudního řádu (trestní řád, občanský soudní řád nebo soudní řád správní).
Soudnictví naplňuje výkon soudní moci státem a realizuje subjektivní právo na soudní ochranu. Vedle výkonu legislativy a exekutivy je zvláštní funkcí státu v oblasti práva.[1] V širším pojetí lze do jeho pojmu zahrnout také soustavu soudů.
Mezi veřejností je užíváno také výrazu justice, který však není odborným termínem a je pojmem širším. Zahrnuje mimo soustavy soudů také státní správu soudů, státní zastupitelství, advokacii, notářství i soukromé exekutory.[2]
Pojmové znaky
Soudnictví lze definovat několika pojmovými znaky:[1]
- činnost státních orgánů
- nezávislé státní orgány
- řešení konkrétních případů
- závazné řešení
- postup podle předem stanovených pravidel
- aplikace již existujících právních norem
Odkazy
Reference
- ↑ a b WINTEROVÁ, Alena; MACKOVÁ, Alena; a kolektiv. Civilní právo procesní. 8. vyd. Praha: Leges, 2015. 624 s. ISBN 978-80-7502-076-5. Kapitola Pojem a druhy soudnictví, s. 19. Dále jen „Civilní právo procesní“.
- ↑ Civilní právo procesní, s. 20.
Související články
 |
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Soudnictví |
