| Spišské Podhradie | |
|---|---|
 Náměstí, v pozadí Spišský hrad | |
 znak | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 48°59′56″ s. š., 20°45′11″ v. d. |
| Nadmořská výška | 430 m n. m. |
| Stát | Slovensko Slovensko |
| Kraj | Prešovský |
| Okres | Levoča |
| Tradiční region | Spiš |
 | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 24,94 km² |
| Počet obyvatel | 3 791 (2021)[1] |
| Hustota zalidnění | 152 obyv./km² |
| Správa | |
| Status | město |
| Starosta | Ing. František Slebodník |
| Vznik | 1321 |
| Oficiální web | www |
| info | |
| Adresa obecního úřadu | Mestský úrad Spišské Podhradie Mariánske nám. 37 |
| Telefonní předvolba | 053 |
| PSČ | 061 01 |
| Označení vozidel (do r. 2022) | LE |
| NUTS | 543578 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Spišské Podhradie (česky Spišské Podhradí, německy Kirchdrauf či Kirchdorf; maďarsky Szepesváralja; polsky Podgrozdie) je město na Spiši na severovýchodním Slovensku. Administrativně spadá pod Levočský okres Prešovského kraje. Žije zde přibližně 3 800[1] obyvatel. Nejvyšším bodem města je nepojmenovaný bod, který má vrchol ve výšce 816 metrů nad mořem.
Jak napovídá název, leží městečko v podhradí Spišského hradu. Součástí města je od roku 1948 také dříve samostatná obec Spišská Kapitula. Ve městě se nachází konečná stanice lokální železnice ze Spišských Vlachů, na které je jen sezónní provoz.
Historie
Město Spišské Podhradie bylo ve 12. století skutečným podhradím Spišského hradu, avšak ve 13. století se již vyvinulo v na hradu nezávislé městečko. Jeho městský znak má původ v 15. století a patří do skupiny tzv. hovořících znaků, které se svým vyobrazením vážou k názvu města (v tomto případě k dřívějšímu německému názvu Kirchdorf či Kichdrauf). Je to v modrém štítě heraldicky zleva (ve skutečnosti zprava) bílá ruka v černém rukávu, na nichž je vyobrazení gotického kostela s třemi věžemi, z nichž dvě vpravo jsou korunovány bílým praporem.
Spišské Podhradie leží v údolí mezi dvěma ze čtyř středověkých center Spiše – Spišským hradem a Spišskou Kapitulou, která byla 11. prosince 1993 spolu s kostelem svatého Ducha v Žehře zapsána do Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.
Dějiny města jsou spjaty s hradem. Nejstarší osídlení okolí se datuje do doby kamenné. Spišské Podhradie vzniklo západně od hradního kopce pravděpodobně už v 11. století. Nejstarší písemná zmínka je v listu krále Bély IV. z roku 1249. Ve 12. století se město rozvíjelo jako podhradí Spišského hradu. V druhé polovině 12. a 13. století dosídlili město němečtí přistěhovalci a patřilo tak do Společenství spišských Sasů. Král Zikmund Lucemburský v roce 1412 dal město do zálohy Polsku spolu s dalšími spišskými městy. Město v roce 1456 získalo tzv. trhové právo, od této doby mohlo pořádat trhy, čímž vznikla tradice každotýdenních tržních čtvrtků (asi do 1956).
Cechy
V minulosti byly ve Spišském Podhradie cechy, které měli své vlastní cechovní artikuly vydané městem Spišské Podhradie či jinými městy, kde již cechy byly. Nejstarší známý cech byl cech pláteníků – 1385, v průběhu staletí vznikaly a působily různé cechy, jejichž artikuly potvrzovalo město Spišské Podhradie či jiná města a panovníci. Zajímavostí je potvrzení cechovních artikulí spišskopodhradských řezníků v němčině s německými privilegii polským králem Zikmundem III. Vasou roku 1595.
V roce 1677 rychtáři Spišského Podhradí Jakubovi Güntherovi předložilo cechovní artikuly šestnáct cechů (truhlářský, hrnčířský, zednický, ševcovský, obuvnický, řeznický, soukenický, krejčovský, kožešnický, zámečnický, tkalcovský, sedlářsky, kovářský, puškařský, pivovarnický a bednářský)
Velmi zajímavá je, řečeno dnešní terminologií, „regionální spolupráce“ když cechy více měst zakládaly sdružení:
- 1613 – řeznický cech ze Spišského Podhradia vstoupil do sdružení s cechy v Kremnici, Banské Bystrici, Banské Štiavnici, Spišské Nové Vsi a Spišských Vlachoch.
- 1777 – Marie Terezie zakládá sdružený cech obuvníků 13 spišských měst.
- 1832 – František I. založil sdružený cech mydlářů 13 spišských měst.
- 1835 – František I. založil sdružený cech tesařů a mlynářů 13 spišských měst.
- 1872 – nastává zánik cechovních společenství a vznikají nová živnostenská.
V průběhu stoletého rozvoje řemesel a cechů spišskopodhradští mistři měli významné zastoupení v celém Uhersku, např. 1608 při zakládání nejstaršího barvířského cechu v Uhersku v Levoči byli mimo mistrů z Levoče, Kežmarku a Spišské Nové Vsi také barvířští mistři ze Spišského Podhradí Michal Herman a Ján Tibeli.
V roce 1170 bylo ve Spišském Podhradie asi 250 řemeslnických dílen, čímž se vyrovnávalo větším městům v Uhersku. Řemeslná výroba zanikla až po druhé světové válce po nástupu socialismu a vzniku výrobních družstev.
S řemesly souvisel i obchod, hlavně obstarávání surovin a prodej výrobků, proto bylo ve Spišském Podhradie mnoho obchodů, město bylo i centrem obchodu se zemědělskými plodinami. Nejčastější byl jejich prodej na již zmiňovaných každotýdenních trzích ve čtvrtek (od roku 1456 asi do 1956).
Po návratu z polské zálohy v roce 1778–1876 se Spišské Podhradie stalo součástí Provincie šestnáct spišských měst.
V 19. století se v městské cihelně začala těžit a zpracovávat hlína a začala i těžba travertinu na Dreveníku.
V roce 1894 získalo město železniční spojení na Košicko-bohumínskou železnici. Začátkem století 20. zde pracoval parní mlýn, pila a továrna na svářecí stroje. Díky poloze města na křižovatce hlavních cest bylo přirozeným centrem svého okolí.
Mezi obyvateli města měli významný podíl Němci a Židé. Obě národnosti měly své školy a chrámy, ve městě se mimo jiné nachází synagoga a barokní kostel. Součástí Spišského Podhradia je Spišská Kapitula, která je od roku 1956 městskou památkovou rezervací. Kapitula vznikla na křižovatce významných cest už v 11. století, postupně se stala církevním centrem Spiše a koncem 12. století sídlem proboštství. Dnes je sídlem obnoveného spišského biskupství na Knězského semináře biskupa Jána Vojtaššáka.
Spišská Kapitula i Spišské Podhradí byly známé svými kvalitními školami. Spišská Kapitula byla jedním z nejznámějších duchovních center v Evropě, s čímž souvisela rozsáhlá knihovna a tradice církevního zpěvu.
Obyvatelstvo
Etnické složení obyvatelstva
- Slováci – 92,33 %
- Romové – 6,83 %
- Češi – 0,16 %
- Ukrajinci – 0,05 %
- Němci – 0,03 %
- Maďaři – 0,03 %
- Rusíni – 0,03 %
Náboženské složení obyvatelstva
- římští katolíci – 89,23 %
- bez vyznání – 4,66 %
- řečtí katolíci – 2,75 %
- evangelíci a.v.– 0,87 %
- pravoslavní – 0,24 %
Školství
- Základní škola, Palešovo nám. 9[2]
- Základní škola, Školská ul. 3[3]
- Základní umělecká škola, Gálova ul. 28
Pamětihodnosti
Osobnosti
- Ján Bayer – slovenský filozof a pedagog.
- Ján Harmatta - vynálezce odporového bodového svařování a mnoha dalších patentů
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Spišské Podhradie na slovenské Wikipedii.
- ↑ a b Sčítání lidu, domů a bytů 2021 na Slovensku. Bratislava: Statistický úřad Slovenské republiky.
- ↑ zspalnam.sk
- ↑ zsspispodhradie.edu.sk
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Spišské Podhradie na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Podhradí v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Oficiální stránky
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Spišské_Podhradí |
