| Sport Lisboa e Benfica | |||
|---|---|---|---|
.png) | |||
| Název | Sport Lisboa e Benfica | ||
| Přezdívka | Águias,[1] Encarnados, O Glorioso[2] | ||
| Země | Portugalsko Portugalsko | ||
| Město | Lisabon | ||
| Založen | 28. února 1904[2] | ||
| Asociace | FPF | ||
| |||
| Soutěž | 1. portugalská fotbalová liga | ||
| 2023/24 | 2. místo | ||
| Stadion | Estádio da Luz, Lisabon | ||
| Souřadnice | 38°45′9,6″ s. š., 9°11′4,96″ z. d. | ||
| Kapacita | 65 000 diváků | ||
| Vedení | |||
| Předseda | Luís Filipe Vieira | ||
| Trenér |  Roger Schmidt | ||
| Oficiální webová stránka | |||
| Největší úspěchy | |||
| Ligové tituly | 38 | ||
| Domácí trofeje | 26× Portugalský pohár 7× Portugalský ligový pohár 8× Portugalský superpohár | ||
| Mezinárodní trofeje | 2× Pohár mistrů evropských zemí | ||
| Údaje v infoboxu aktuální k 18. 11. 2020 | |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
| Přehled medailí | ||
|---|---|---|
| Pohár mistrů evropských zemí | ||
|
1960/1961 | Benfica Lisabon |
|
|
1961/1962 | Benfica Lisabon |
|
1962/1963 | Benfica Lisabon |
|
|
1964/1965 | Benfica Lisabon |
|
|
1967/1968 | Benfica Lisabon |
|
|
1987/1988 | Benfica Lisabon |
|
|
1989/1990 | Benfica Lisabon |
| Pohár UEFA | ||
|
|
1982/1983 | Benfica Lisabon |
| Evropská liga UEFA | ||
|
|
2012/2013 | Benfica Lisabon |
|
|
2013/2014 | Benfica Lisabon |
Sport Lisboa e Benfica (zkráceně SL Benfica, v Česku známý pod názvem Benfica Lisabon) je profesionální portugalský fotbalový klub sídlící v hlavním městě Lisabonu. Momentálně působí v nejvyšší portugalské soutěži Primeira Liga, ve které drží historické prvenství v počtu mistrovských titulů (37).
Historicky je Benfica jeden z nejúspěšnějších fotbalových klubů v Portugalsku a je jedním z „Tres Grandes“, neboli „velké trojky“, spolu s FC Porto a Sporting CP, pro Benficu největšími rivaly.[3] Jako celkem pravidelný účastník Ligy mistrů UEFA tuto soutěž vyhrál dvakrát (ještě jako Pohár mistrů evropských zemí - PMEZ) za sebou v letech 1961 a 1962, potom byl ještě 5× ve finále. Trenérem v letech 1959–1962 byl Maďar Béla Guttmann. Po 2 vítězstvích v PMEZ chtěl zvýšit plat, Benfica to odmítla, tak odešel. Při odchodu řekl, že Benfica 100 let nevyhraje evropský pohár. A vskutku, už uběhlo víc než půl století, Benfica se dostala 8× do finále, ale nikdy nevyhrála.[zdroj?]
Nejslavnějším hráčem v historii klubu je Eusébio, který hrál za Benficu v 60. a 70. letech a v roce 1965 získal Zlatý míč. Je i nejlepším střelcem v historii klubu.
Jako častý účastník Ligy mistrů UEFA tuto soutěž vyhrál dvakrát (ještě jako Pohár mistrů evropských zemí) za sebou v letech 1961 a 1962, potom byl ještě 5× ve finále.
Počet fanoušků po světě přesahuje 14 milionů.[2]
Historie
Vznik klubu se datuje do dne 28. února 1904, kdy se členové spolku Real Casa Pia de Lisboa sešli v jedné z lisabonských lékáren.[2] Byl u toho též 18letý Cosme Damião, který řídil chod klubu následujících skoro 20 let.[4] Roku 1908 se tento (Sport Lisboa) a další klub Grupo Sport Benfica sloučily a vznikla Benfica existující dodnes. Šlo o multisportovní organizaci zahrnující mimo jiné cyklistiku. Zpočátku fotbalový oddíl postrádal travnaté hřiště, v roce 1919 se však stal prvním celkem na Pyrenejích, který odehrál fotbalový zápas s osvětlením.[2] Roku 1925 se klub přestěhoval na první vlastní stadion, Estádio das Amoreiras. Lisabonský šampionát hraný od roku 1922 systémem play-off nezískala Benfica napoprvé (Sporting), po deseti letech ale brala trofej rovnou sedmkrát. Portugalská ligová soutěž byla zahájena s ročníkem 1934/35 a Benfica skončila třetí, následně však triumfovala třikrát za sebou.[4] Během období dvou světových válek zůstalo Portugalsko neutrální a fotbal se tak hrál nepřerušen, Benfica mezitím nabírala na popularitě a vzniklo asi 40 fanklubů napříč Portugalskem a jeho koloniemi.[2]
Rozvoj během 50. let měli na svědomí prezident Joaquim Bogalho a trenér Otto Gloria. Benfica se znovu přestěhovala, tentokráte na nový stánek Estádio da Luz. V témže roce 1954 přerušili její fotbalisté čtyři roky trvající dominanci Sportingu v lize a tři roky na to se dostali do pohárové Evropy.[2] Na konci 50. let zde začal trénovat Béla Guttmann, který v sezónách 1959/60 a 1960/61 získal dva tituly. Druhý ligový titul doplnila kontinentální trofej z PMEZ (Pohár mistrů evropských zemí). Ve finále této soutěže jeho tým porazil Barcelonu 3:2. V následujícím roce Benfica obhájila, když ve finále přehrála Real Madrid 5:3 i díky dvěma gólům Eusébia. Ani v jedné ze dvou příležitostí nezískali Interkontinentální pohár. Guttmann usiloval o navýšení platu, což vyústilo v jeho odchod z klubu. Proslavilo se jeho prohlášení, že Benfica dalších sto let nevyhraje evropský pohár.[2][4] Toto „prokletí“ trvá i v roce 2020.
V ročníku 1967/68 dosáhla Benfica finále PMEZ popáté, avšak proti Manchesteru United s Bobbym Charltonem a Georgem Bestem prohrála 1:4 v prodloužení.[4] Anglickému soupeři tak neoplatila vyřazení z před dvou let, kdy United porazili Benficu ve čtvrtfinále PMEZ na jejím hřišti 5:1.[5]
Navzdory nezdarům na evropské scéně po finále PMEZ s United kralovala Benfica v Portugalsku. Rekordní byla sezóna 1972/73, kdy zůstala Benfica neporažena v lize, vstřelila 101 gólů (obdržela jich 13) a ze 30 utkání vyhrála rovnou 28. Jinému portugalskému týmu se toto nikdy nepodařilo.[2] Vzestupný trend rivalů Sportingu a nově i Porta odpoutal v 80. letech Benficu od stálého přísunu trofejí. Dvakrát se lisabonského mužstva chopil trenér Sven-Göran Eriksson a dosáhl evropského finále. Ani v sezóně 1982/83 v Poháru UEFA a ani o sedm let později v PMEZ ale Benfica neuspěla.[2] Během deštivého prosincového ligového utkání se Sportingem v roce 1986 utrpěla Benfica prohru 1:7, přesto se dokázala zmátořit a získat titul.[6]
Benfica vstoupila do 90. let titulem v ročníku 1990/91. Po nezdaru v obhajobě se klubový prezident Jorge de Brito rozhodl získat nadějného útočníka Joãa Vieiru Pinta, o kterého stál i Sporting. Nejprve tým získal národní pohár, v ročníku 1993/94 už i titul, jemuž Pinto napomohl hattrickem na stadionu Alvalade při výhře 6:3 proti Sportingu. Roku 1996 fotbalisté Benficy znovu pozvedli nad hlavu národní pohár poté, co díky dvěma gólům Pinta přehráli Sporting 3:1.[7] Zkoušená byla trenérská jména jako Toni, Graeme Souness a Jupp Heynckes, nikdo z nich však nedodal Orlům výsledkovou vyrovnanost a nedokázal přerušit hegemonii Porta.
V roce 2001 byla Benfica v krizi a mimo evropské poháry. Generální manažer Luís Filipe Vieira zacílil na koupi temperamentního tvůrčího záložníka Zlatka Zahoviče, který měl přinést zkušenosti pro mladé talenty jako Mantorras nebo Simão.[8]
25. ledna 2004 v zápase proti Vitórii SC zemřel maďarský fotbalista Miklós Fehér.
Po Trapattonim nastoupil k Benfice jako trenér Ronald Koeman. Ten odstartoval Primeira Ligu remízou a prohrou bez vstřeleného gólu, což bylo nejhorším startem od roku 1977. Mezitím tým posílil záložník Jorgos Karagunis,[9] hostovat pak přišel útočník Fabrizio Miccoli. V úvodním skupinovém zápasu Ligy mistrů Benfica porazila Lille 1:0, posléze však nestačila venku na Manchester United a prohrála 1:2.[10] V říjnu Koeman přišel o brankářskou jedničku i dvojku poté, co se zranili postupně José Moreira a poté Quim, do akce tak trenér vyslal 19letého Ruie Nerea.[11] Proti Villarrealu ale tým ze dvou zápasů získal bod a do závěrečného domácího duelu s United neměl jistotu postupu. Výhra nad anglickým týmem 2:1 však Benficu ze druhého místa posunula do jarního osmifinále a Orli tak navázali na svoji bohatou minulost v evropských soutěžích.[12] Přestože v Portugalsku Benfica nezářila a skončila nakonec třetí, proti obhajujícímu Liverpoolu v osmifinále dvakrát vyhrála. Domácí výhru po centru Petita zařídil hlavou Luisão, tu venkovní pak Simão a Miccoli.[13][14] Ve čtvrtfinále už Benfica nestačila na pozdějšího vítěze Barcelonu. Koeman se po konci sezóny dohodl s klubem na rozvázání smlouvy.
Novým trenérem se stal Fernando Santos, jenže na domácí scéně se to opět obešlo bez trofejí. Po předkole se Benfica na podzim ucházela o další postup do osmifinále v Lize mistrů, po dvou zápasech ale nabrala manko po prohrách proti Manchesteru United (doma 0:1) a Celticu (venku 0:3) a musela se spokojit jen se třetím místem a sestupem do Poháru UEFA.[15][16] Zkušenosti navrátilce Manuela Ruie Costy podpořily cestu mezi poslední osmici. Na stadionu Espanyolu prohrávala Benfica již 0:3, ale dokázala se vrátit zpět po trefách Nuno Gomese a Simãa.[17]
V sezóně 2012/13 Evropské ligy se probojovala do finále proti anglickému celku Chelsea FC, v němž podlehla soupeři 1:2 gólem z nastaveného času.[18] V dalším ročníku Evropské ligy 2013/2014 si Benfica zopakovala finálovou účast, tentokrát podlehla v penaltovém rozstřelu 2:4 (0:0 po prodloužení) španělskému týmu Sevilla FC.[19] V sezoně 2013/14 v domácích soutěžích získala Benfica treble (vyhrála ligovou soutěž, portugalský pohár i ligový pohár).[20]
Odznak
Odznak s dodnes zanechanými prvky vznikl roku 1908 po spojení dvou klubů. Ze strany Grupo Sport Benfica na novém odznaku přibylo kolo odkazující na bicyklový tým. V něm od roku 1908 leží štít červenobílé barvy s míčem, zanechaný druhým z původních klubů jménem Sport Lisboa. Tyto barvy měly symbolizovat odvahu a mír.[1] Přes celý štít včetně míče je našikmo uvedena zkratka S.L.B. – Sport Lisboa e Benfica. Nad odznakem ční latinský nápis E Pluribus Umum („Jeden mezi mnohými“). Zcela nahoře se tyčí orel reprezentující samostatnost, pověřenost a urozenost. Od něho se odvíjí klubová přezdívka Águias. Postupem času se odznak dočkal stylistických úprav, ale klíčové prvky zůstaly zachovány.[1]
Rivalita
Benfica versus Sporting
Lisabonské Clássico (O Clássico Lisboeta) mezi Benficou – týmem pracující chudiny – a Sportingem – oblíbeným u vyšších vrstev – započalo v roce 1907, poté, co sedm hráčů Benficy zamířilo za lepším k dobře situovanému, díky královské rodině privilegovanému Sportingu, jehož tehdejší stadion Sítios das Mouras byl nejlepší v Portugalsku.[3][4] V prosinci 1907 se oslabená Benfica (tehdy jako Sport Lisboa) se Sportingem utkala a odešla poražena výsledkem 1:2. Zprvu byl zápas během stavu 1:1 kvůli vydatnému dešti přerušen, v dohrávce si pak vsítil vlastní gól jeden ze zakladatelů Benficy Cosme Damião.[6] V roce 1948 se oba týmy setkaly v posledním kole s tím, že Sporting potřeboval vyhrát třígólovým rozdílem. Jejich hvězda Fernando Peyroteo čtyřmi góly rozhodl o výhře 4:0 a tedy i o titulu. Po konci Peyroteovy kariéry se lisabonští rivalové ucházeli o služby nadaného útočníka Eusébia a přestože ten hrál za farmářský klub Sportingu, skončil nakonec v Benfice.[6] V této éře působili v roli trenérů v obou lisabonských klubech dva Maďaři – József Szabó (Sporting) a Béla Guttmann (Benfica).[4]
Benfica versus FC Porto
O Clássico se hraje mezi historicky úspěšnou Benficou a FC Porto, vyzyvatelem z města Porto na jihu země, který se etabloval mezi portugalskou špičkou až v průběhu času, dohání to však úspěchy na evropské půdě.[3]
Získané trofeje
Vyhrané domácí soutěže
Primeira Liga ( 38× )
- (1935/36, 1936/37, 1937/38, 1941/42, 1942/43, 1944/45, 1949/50, 1954/55, 1956/57, 1959/60, 1960/61, 1962/63, 1963/64, 1964/65, 1966/67, 1967/68, 1968/69, 1970/71, 1971/72, 1972/73, 1974/75, 1975/76, 1976/77, 1980/81, 1982/83, 1983/84, 1986/87, 1988/89, 1990/91, 1993/94, 2004/05, 2009/10, 2013/14, 2014/15, 2015/16, 2016/17, 2018/19, 2022/23)[21]
- Portugalský pohár ( 26× )
- (1939/40, 1942/43, 1943/44, 1948/49, 1950/51, 1951/52, 1952/53, 1954/55, 1956/57, 1958/59, 1961/62, 1963/64, 1968/69, 1969/70, 1971/72, 1979/80, 1980/81, 1982/83, 1984/85, 1985/86, 1986/87, 1992/93, 1995/96, 2003/04, 2013/14, 2016/17)[22]
- Portugalský ligový pohár ( 7× )
- (2008/09, 2009/10, 2010/11, 2011/2012, 2013/2014, 2014/15, 2015/16)[23]
- Superpohár Cândido de Oliveira ( 8× )
- (1980, 1985, 1989, 2005, 2014, 2016, 2017, 2019)
Vyhrané mezinárodní soutěže
Pohár mistrů evropských zemí ( 2× )
- Latinský pohár ( 1× )
- (1950)
Hráči
Významní hráči
Rogério Pipi (1942–1947 & 1948–1952)- José Águas (1950–1963)
- Mário Coluna (1954–1970)
- José Augusto (1959–1969)
- José Augusto Torres (1959–1971)
- Eusébio (1960–1975)
- António Simões (1961–1975)
- Manuel Bento (1972–1992)
- Fernando Chalana (1976–1984 & 1987–1990)
- Diamantino Miranda (1977–1981 & 1982–1990)
- Rui Costa (1991–1994 & 2006–2008)
- João Pinto (1992–2000)
- Nuno Gomes (1997–2000 & 2002–2011)
- Simão Sabrosa (2001–2007)
- Tiago Mendes (2002–2004)
- Fábio Coentrão (2007–2011)
Javi García (2009–2012)
Michel Preud'homme (1994–1999)- Axel Witsel (2011–2012)
Nemanja Matić (2011–2014)
Jan Oblak (2010–2014)
Ángel Di María (2007–2010, 2023–dosud)- Javier Saviola (2009–2012)
- Eduardo Salvio (2010–2019)
- Nicolás Gaitán (2010–2016)
Luisão (2003–2018)- David Luiz (2007–2011)
- Ramires (2009–2010)
Óscar Cardozo (2007–2014)
Maxi Pereira (2007–2015)
Čeští hráči
- Karel Poborský (1998–2001)
- David Jurásek (2023–)
Trenéři
.jpg)
| Období od | Období do | Trenér |
|---|---|---|
| 1. července 1989 | 30. června 1992 |  Sven-Göran Eriksson
|
| 1. července 1992 | 30. června 1994 | Toni
|
| 1. července 1994 | 30. června 1995 | Artur Jorge
|
| 1. července 1995 | 30. června 1996 | Mário Wilson
|
| 1. července 1996 | 31. prosince 1996 |  Paulo Autuori
|
| 1. ledna 1997 | 31. srpna 1997 | Manuel José
|
| 1. září 1997 | 30. září 1997 | Mário Wilson
|
| 1. října 1997 | 3. května 1999 |  Graeme Souness
|
| 10. května 1999 | 30. června 1999 | Shéu
|
| 1. července 1999 | 20. září 2000 | Jupp Heynckes
|
| 21. září 2000 | 5. prosince 2000 | José Mourinho
|
| 6. prosince 2000 | 30. června 2001 | Toni
|
| 1. července 2001 | 28. listopadu 2002 | Jesualdo Ferreira
|
| 29. listopadu 2002 | 30. června 2004 |  José Antonio Camacho
|
| 1. července 2004 | 30. června 2005 |  Giovanni Trapattoni
|
| 1. července 2005 | 30. června 2006 |  Ronald Koeman
|
| 1. července 2006 | 19. srpna 2007 | Fernando Santos
|
| 20. srpna 2007 | 9. března 2008 | José Antonio Camacho
|
| 10. března 2008 | 30. června 2008 | Chalana
|
| 1. července 2008 | 30. června 2009 | Quique Flores
|
| 1. července 2009 | 30. června 2015 | Jorge Jesus
|
| 1. července 2015 | 2. ledna 2019 | Rui Vitória
|
| 3. ledna 2019 | července 2020 | Bruno Lage
|
| července 2020 | — | Jorge Jesus
|
Zdroj:[25]
Evropské poháry – statistiky
| Pořadí | Hráč | Zápasů |
|---|---|---|
| 1. | Luisão |
69 |
| 2. | Eusébio |
63 |
| 3. | Mário Coluna |
58 |
| 4. | José Augusto |
55 |
| 5. | Fernando Cruz |
53 |
| 6. | António Simões |
48 |
| Pořadí | Hráč | Gólů |
|---|---|---|
| 1. | Eusébio |
47 |
| 2. | José Augusto Torres |
21 |
| 3. | José Augusto |
19 |
| 4. | José Águas |
18 |
| 5. | Tamagnini Nené |
15 |
| 6. |  Óscar Cardozo |
12 |
Zdroj:[26]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c MUNDAY, Billy. Behind the badge: the eagle, wheel and colours that symbolise Benfica. These Football Times [online]. 2020-04-15 [cit. 2020-11-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e f g h i j k Benfica: Eagles ready to take flight. FIFA.com [online]. 2011 [cit. 2020-11-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-06-03. (anglicky)
- ↑ a b c STEIN, Neri. 50 Greatest Rivalries in World Football. Bleacher Report [online]. 2011-05-30 [cit. 2020-11-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e f FLINT, Andrew. A Tale of One City: Lisbon. These Football Times [online]. 2015-01-07 [cit. 2020-11-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ [1], cit. 2020-11-18
- ↑ a b c Benfica VS Sporting CP: So close, so far for Lisbon rivals. FIFA [online]. 2011-11-25 [cit. 2020-11-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-10-31. (anglicky)
- ↑ [2], cit. 2020-11-18
- ↑ [3] Archivováno 12. 2. 2021 na Wayback Machine., cit. 2020-11-18
- ↑ Karagounis drafted in by Benfica. CNN [online]. 2005-08-30 [cit. 2020-11-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Manchester United 2-1 Benfica. BBC [online]. 2005-09-27 [cit. 2020-11-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Benfica keeper crisis deepens. UEFA.com [online]. 2005-10-19 [cit. 2020-11-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ADAMSON, Mike. Benfica 2 - 1 Man United. The Guardian [online]. 2005-12-07 [cit. 2020-11-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Benfica 1-0 Liverpool. BBC [online]. 2006-02-21 [cit. 2020-11-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Liverpool 0-2 Benfica (agg 0-3). BBC [online]. 2006-03-08 [cit. 2020-11-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ADAMSON, Mike. Benfica 0 - 1 Manchester United. The Guardian [online]. 2006-09-26 [cit. 2020-11-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ LINDSAY, Clive. Celtic 3-0 Benfica. BBC [online]. 2006-10-17 [cit. 2020-11-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ O'HENLEY, Alex. Sweet relief for Benfica's Simão. UEFA.com [online]. 2007-04-06 [cit. 2020-11-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Benfica - Chelsea 1:2. iDNES.cz [online]. 2013-05-15 [cit. 2013-05-15]. Dostupné online.
- ↑ Benfica nezlomila prekliatie Bélu Guttmana Archivováno 15. 5. 2014 na Wayback Machine., Profutbal.sk, citováno 14. 5. 2014 (slovensky)
- ↑ Benfica má triple, po lige vyhrala aj pohár, SME.sk, citováno 17. 5. 2014 (slovensky)
- ↑ Benfica v Portugalsku slaví titul, Holenda se v Rusku potřetí trefil, iDNES.cz, citováno 20. 4. 2014
- ↑ Portugal - List of Cup Winners, RSSSF.com (anglicky)
- ↑ Portugal - List of League Cup Finals, RSSSF.com (anglicky)
- ↑ [4][nedostupný zdroj], cit. 2020-11-18
- ↑ SL Benfica » Manager history. World Football [online]. [cit. 2020-07-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ SL Benfica. UEFA.com [online]. [cit. 2020-11-18]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Benfica Lisabon na Wikimedia Commons - Oficiální stránky (portugalsky) (anglicky) (francouzsky) (španělsky)
- Profil klubu na Eurofotbal.cz
- Profil klubu na Transfermarkt.com (anglicky) (německy)
- Profil klubu na UEFA.com (anglicky)
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Sport_Lisboa_e_Benfica |
