Státní soudní dvůr (něm. Staatsgerichthof) byl zvláštní ústavní institucí rakousko-uherského Předlitavska, která rozhodovala o žalobách parlamentu proti některému z ministrů pro porušení říšské nebo zemské ústavy. Zavedl jej zákon č. 101/1867 ř. z., další konstituční záležitosti řešil Říšský soud.
Soud se skládal z 24 členů, které na funkční období šesti let volila panská a poslanecká sněmovna, každá z nich polovinu. Členové Státního soudního dvora museli být rakouští občané, znalí práva (obvykle šlo o profesory práva nebo soudce[1]) a nesmělo jít o členy některé ze sněmoven. Ze svého středu si pak sami volili předsedu soudního dvora.[2] Návrh na obžalobu ministra muselo podepsat 20 členů panské sněmovny, resp. 40 členů poslanecké sněmovny a pro jeho schválení musely hlasovat alespoň dvě třetiny dané parlamentní komory.[3] Rozhodnutí Státního soudního dvora bylo konečné, pouze císař mohl na návrh sněmovny, která obžalobu podala, udělit odsouzenému ministru milost.[2]
Reference
- ↑ Princ, M. Soudnictví v českých zemích v letech 1848–1938 (soudy, soudní osoby, dobové problémy). Praha: Wolters Kluwer, 2015. ISBN 978-80-7478-797-3. s. 115.
- ↑ a b Schelleová, I., Schelle, K. a kol. Soudnictví (historie, současnost a perspektivy). Praha: Eurolex Bohemia, 2004. ISBN 80-86432-65-3. s. 123, 124.
- ↑ Státní dvůr soudní. In Ottův slovník naučný, 24. díl, Praha: J. Otto, 1906. s. 27. Dostupné online.
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Státní_soudní_dvůr |
