| Staňkov | |
|---|---|
 | |
_CoA.jpg) _vlajka.jpg) | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | město |
| Pověřená obec | Staňkov |
| Obec s rozšířenou působností | Horšovský Týn (správní obvod) |
| Okres | Domažlice |
| Kraj | Plzeňský |
| Historická země | Čechy |
| Stát | Česko Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 49°33′13″ s. š., 13°4′11″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 3 392 (2024)[1] |
| Rozloha | 20,49 km²[2] |
| Nadmořská výška | 357 m n. m. |
| PSČ | 345 61 |
| Počet domů | 1 114 (2021)[3] |
| Počet částí obce | 5 |
| Počet k. ú. | 5 |
| Počet ZSJ | 5 |
| Kontakt | |
| Adresa městského úřadu | náměstí T. G. Masaryka 35 345 61 Staňkov podatelna@mestostankov.cz |
| Starosta | Mgr. Alexandr Horák |
| Oficiální web: www | |
  Staňkov | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 554294 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Staňkov (německy Stankau) je město v okrese Domažlice v Plzeňském kraji. Žije v něm přibližně 3 400[1] obyvatel. Město leží na železniční křižovatce asi v půli cesty mezi Plzní a Domažlicemi, asi třicet kilometrů od Klatov, 28 kilometrů od Plzně a 24 kilometrů od Domažlic. Městem protéká řeka Radbuza, do které se před Staňkovem napojuje potok Zubřina.
Název
Název města je odvozen ze jména Staněk ve významu ves lidí Staňkových. V historických pramenech se název objevuje ve tvarech: de Stancowic (1233), de Ztankov (1243), de Stankow (1252), Stankow (1352), na Stankovy (1432), Stankowy (1557) a Stankowo (1654).[4]
Historie
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1233.[4] Obec se původně skládala ze dvou osad nazvaných Městys Staňkov a Ves Staňkov, které byly v roce 1951 zrušeny.[5]
Části města
- Krchleby (k. ú. Krchleby u Staňkova)
- Ohučov (i název k. ú.)
- Staňkov I (k. ú. Staňkov-město)
- Staňkov II (k. ú. Staňkov-ves)
- Vránov (i název k. ú.)
Průmysl
Sklářství
Ve městě existovaly dvě sklárny. Jedna na výrobu zrcadel a litého skla, druhá na výrobu skla bezpečnostního. První pojmenovaná podle vlastníka sklářského podniku Andreas Ziegler's Sohn, vznikla v letech 1867-1869 v blízkosti řeky Radbuzy. Druhá nazývaná TRIPLEX byla postavena u nádraží v roce 1926. První zanikla v důsledku velké hospodářské krize a ztráty odbytišť. Její majetek převzali manželé František a Marie Kreysovy, kteří sklárnu přestavěli na výrobnu šamotového a dinasového zboží. Druhá sklárna TRIPLEX zanikla v roce 1946 po znárodnění a začlenění do podniku Union Teplice-Šanov, který ve Staňkově provoz ukončil.[6]
Šamotka
Od roku 1937 sídlila v budově bývalé sklárny u řeky Radbuzy firma Františka a Marie Kreysových na výrobu šamotového zboží. V roce 1948 byla znárodněna a začleněna do Západočeských keramických závodů Horní Bříza. V roce 1950 byl podnik přesunut pod Chlumčanské keramické závody (CHKZ). Vyráběla se zde formovací hmota pro slévárny, kyselinovzdorné kameniny, antukové komínové bloky, šamotové cihly, fasádní nástřiková drť a kaselská hněď, která se stala velmi populární. Staňkovský závod ji vyvážel do řady zemí západní i východní Evropy. Později závod začal vyrábět glazované mozaiky, v roce 1982 zavedl glazované pásky a v roce 1993 slinuté a leštěné dlaždice. V roce 2006 došlo k ukončení provozu CHKZ ve Staňkově.[7]
Cihelna
První cihelna byla ve Staňkově založena v roce 1867. Samotná výroba cihlářského zboží v sousedské cihelně zahájila provoz až po roce 1871. Jejím předsedou byl tehdy Jan Pavlík. V 70. letech 19. století následovala cihelna poštmistra Edmunda Meyrosera a v 90. letech se přidala cihelna Františka Trnky. Nakonec svůj provoz otevřely cihelny podnikatelů Josefa Klementa a Františka Kreysy. Jeho vnuk František Klement ji zmodernizoval, rozšířil a provoz cihelny udržel až do znárodnění roku 1948. Cihelna Františka Kreysy byla znárodněna. Poté se uvádí jako závod Západočeských cihelen, n.p. Stod, který vyráběl okrasné tvarovky, plotovky a drenážní trubky. Jako neefektivní byl zlikvidován v lednu roku 1984. Areál cihelny byl zdemolován v roce 2006 firmou Vetop, která zde sídlí.[7]
Pivovarnictví
Měšťanský pivovar vznikl v roce 1602 potom, co bylo městu uděleno várečné právo. Pivo se zpočátku vařilo v soukromí, později ve společné varně. Pivovar býval majetkem sousedským a výroba piva byla dražena. Roku 1872 vznikla první akciová společnost, jejímž prvním sládkem byl J. Kestřánek. Po jejím krachu byl pivovar prodán v dražbě Karlu Trauttmansdorffovi, který jej spravoval až do roku 1945.[7]
Těžba
Dobývání uhlí v dolech východně od Staňkova probíhalo kolem roku 1800 ručně. Největší rozvoj zaznamenal důl Ondřej, který využil moderní stroje i lanovou dráhu do skláren. Byl provozuschopný až do roku 1925. Severně od Staňkova v oblasti Stříbrnice se těžila olověná a zinková ruda. V její blízkosti se těžila i cihlářská hlína. Ve městě a jeho okolí se nacházelo několik cihelen. Podnikatelskému rodu Kreysů patřila jedna z největších cihelen až do znárodnění v roce 1948.[6]
Doprava
Podél západního okraje města vede silnice I/26, na kterou se zde napojuje silnice II/185. Přímo městem vede železniční trať Plzeň – Furth im Wald, z níž ve stanici Staňkov odbočuje trať do Poběžovic.
Pamětihodnosti
Ve městě se nachází pět kulturních památek:[8]
- Železobetonový silniční most přes řeku Radbuzu
- Radnice na náměstí TGM
- Kostel svatého Jakuba Většího
- Zemědělská usedlost čp. 70
- Dům čp. 27
Osobnosti
- Josef Mathauser (1846–1917), malíř
- Adolf Wenig (1874–1940), spisovatel, překladatel a pedagog
- Josef Wenig (1885–1939), malíř, ilustrátor, jevištní a kostýmní výtvarník
Galerie
-
Kostel svatého Jakuba -
Nádraží -
Most přes Radbuzu -
Dům ve Vodní ulici -
Náměstí T. G. Masaryka
Odkazy
Reference
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
- ↑ a b PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny (S–Ž). Svazek IV. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 868 s. Heslo Městys Staňkov, s. 159, 160.
- ↑ Vyhláška ministra vnitra č. 16/1952 Sb., o změnách úředních názvů míst v roce 1951. Dostupné online.
- ↑ a b STAINBACHOVÁ, Věra; KINKOROVÁ, Radka; FOUD, Karel. Staňkov; 775 let. [s.l.]: NAVA ISBN 978-80-7211-305-7.
- ↑ a b c STAINBACHOVÁ, Věra; KINKOROVÁ, Radka; FOUD, Karel. Staňkov; 775 let. [s.l.]: NAVA ISBN 978-80-7211-305-7. S. 29–30.
- ↑ Monumnet
Literatura
- Staňkov. Plzeň: Nava, 2008. 95 s.
- STEINBACHOVÁ, Věra. Sedm set padesát let Staňkova. Staňkov: Městský národní výbor, 1983. 85 s.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Staňkov na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Stankov v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Oficiální stránky
- Staňkov v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
 |
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Staňkov_(okres_Domažlice) |
