Stará bydliště

Stará bydliště je básnická sbírka, sepsaná Ivanem Blatným v exilu v Anglii mezi lety 1969 a 1977.^[1] Jednotlivé básně sesbírala Blatného pečovatelka Frances Meachamová, která je zaslala Josefu Škvoreckému^[1]. Sestavením byl pověřen Antonín Brousek, díky němuž vyšla sbírka roku 1979 v ’68 Publishers. Po vydání sbírky se zvedla vlna popularity Ivana Blatného nejen ve světě, ale i v tehdejším Československu,^[2] kde byl považován za již zesnulého. Druhé vydání, obohacené o dvě básně (Podzim III. a Sonety), vydalo nakladatelství Petrov v Brně.

Obsah

Sbírka obsahuje celkem 77 básní, které jsou rozděleny do čtyř částí – „Ohrady“, „Odkud jsme přišli“, „Jména“ a „Azurové prádlo“. Básně v první části („Ohrady“) Blatný umisťuje do Anglie a prostředí léčebny, kde básně psal. Druhá část se přesouvá do rodné země, třetí část („Jména“) se ve vzpomínkách vrací k pobytu ve Francii. V této části Blatný vzpomíná na přátele, zážitky a své mládí. V poslední části se na rozdíl od prvních tří propojuje současná a minulá časová rovina, stejně tak prostorová.

Témata a motivy

Blatný ve sbírce tematizuje vzpomínky na domov a přátele. Leitmotivem je tedy vzpomínání a minulost. Dále zpracovává motivy samoty, opuštění, smrti, stesku a nostalgie. Ačkoli se na základě těchto témat zdá, že je sbírka pochmurná, není tomu tak. Lyrický subjekt láskyplně vzpomíná na domov a zážitky, přesto je stesk znatelný. Dále se vyskytují prvky nostalgie, optimismu, nadpřirozena i magického realismu.^[3]

Významnou roli hraje v této Blatného sbírce čas. V básních autor reflektuje jak minulost, tak současnost svého života, a často v nich lze pozorovat prvky nostalgie a optimismu.^[3] Čas se však stává absolutním, což je patrné například v titulní básni Stará bydliště, kde lyrický subjekt oslovuje svého kocoura. Připouští si, že kocour už nemusí být živý, přesto k němu hovoří, jako by byl.

Odkazy

Reference