Stelarátor je zařízení pro magnetické udržení horkého plazmatu, vyvinuté Lymanem Spitzerem v roce 1950 pro jadernou fúzi. Později je v dosažených parametrech plazmatu předstihly tokamaky, ale vývoj stelarátorů pokračuje[1][2][3]. Největším zařízením současnosti je Wendelstein 7-X v německém Greifswaldu.[4]
Na rozdíl od tokamaků pro stabilitu udržení plazmatu není nutný proud protékající plazmatem, ale uzavřenost drah částic v plazmatu zajišťuje čistě magnetické pole vnějších cívek. Toroidní geometrie komory reaktoru je úmyslně zkroucena pro sjednocení podmínek plazmatu v různých částech průřezu. To zlepšuje stabilitu takového systému, ale velmi to komplikuje tvar magnetických cívek i konstrukci samotného reaktoru.
Reference
- ↑ [1] Archivováno 6. 1. 2014 na Wayback Machine.UW-Madison stellarator continues to re-shape fusion research
- ↑ [2] Archivováno 6. 1. 2014 na Wayback Machine.Stellarator News Online, Oak Ridge National Laboratory
- ↑ [3] Archivováno 6. 1. 2014 na Wayback Machine.The Stellarator Power Plant Study - Final Report: R. L. Miller, F. Najmabadi, et al., UC San Diego, 1997
- ↑ [4] Archivováno 21. 5. 2009 na Wayback Machine.Wendelstein 7-X, IPP Greifswald
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu stelarátor na Wikimedia Commons
 |
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Stelarátor |
