Stephan von Wickenburg

Stephan hrabě von Wickenburg
Rakousko-uherský guvernér v Rijece
Ve funkci: 13. listopadu 1910 – 31. července 1917
Předchůdce	Alexander Nákó
Nástupce	Zoltán Jekelfalussy
Narození	16. června 1859 Arad
Úmrtí	30. prosince 1931 (ve věku 72 let) Velence
Titul	hrabě
Profese	státní úředník
Ocenění	Řád Františka Josefa
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stephan Capello hrabě von Wickenburg (německy Stephan Maria Wilhelm Ernst Capello Graf von Wickenburg, maďarsky capellói gróf Wickenburg István Mária Vilmos Ernö) (16. července 1859 Arad – 30. prosince 1931 Velence) byl rakouský šlechtic a rakousko-uherský státní úředník. Jako absolvent práv působil od mládí ve státních službách, většinu své profesní kariéry strávil v Rijece, kde byl nakonec v letech 1910–1917 guvernérem.

Životopis

Pocházel ze starého šlechtického rodu původem z Itálie povýšeného v roce 1790 do hraběcího stavu s predikátem von Wickenburg.^[1] Narodil se jako starší syn c. k. majora hraběte Edmunda Wickenburga (1831–1871) a jeho manželky Stephanie, rozené Horváthové (1830–1921).^[2] Otec působil ve službách arcivévody Maxmiliána^[3] a díky tomu Stephan prožil část dětství v Mexiku (1865–1867). Po návratu do Evropy žila rodina v Haliči, kde otec spáchal sebevraždu. Stephan působil v letech 1871–1879 jako páže u císařského dvora, mezitím absolvoval Tereziánskou akademii ve Vídni a následně studoval práva ve Vídni a Budapešti. V roce 1883 získal doktorát z politických věd a nastoupil do státních služeb, začínal v Budapešti jako koncipient u daňového úřadu.

Od roku 1885 působil trvale v Rijece, kde absolvoval postup v různých funkcích státní správy.^[4] Od roku 1901 byl sekčním radou politicko-správního oddělení místodržitelského úřadu a od roku 1906 de facto zastupoval nepřítomného guvernéra, mezitím získal v roce 1905 titul ministerského rady. V letech 1909–1910 byl náměstkem guvernéra^[5] a nakonec byl v roce 1910 jmenován guvernérem.^[6][7] V úřadu realizoval program centralizace státní správy a podporoval Tiszovu vládu. Špatně se mu ale spolupracovalo s místním zastupitelstvem z poloviny obsazeným italskou menšinou a výsledkem jeho snah byl atentát na guvernérský palác v roce 1913, došlo ale jen k materiálním škodám. Z funkce odešel v roce 1917 po pádu Tiszovy vlády a od té doby žil v soukromí. Usadil se na zámku Velence v Maďarsku, kde se mimo jiné věnoval malování, uplatnil se jako krajinář. Vlastnil také cennou numismatickou sbírku, kterou odkázal městskému muzeu v Székesféherváru.

Tituly a ocenění

V roce 1901 byl jmenován c. k. komořím^[8] a jako guvernér obdržel v roce 1911 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.^[9] Během první světové války získal Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž s válečnou dekorací a po odchodu do výslužby obdržel velkokříž Řádu Františka Josefa. V zahraničí byl nositelem čínského Řádu dvojitého draka. V Rijece získal čestné občanství (1913). Z pozice guvernéra v Rijece byl také členem uherské Sněmovny magnátů.^[10]

Rodina

V roce 1905 se oženil s hraběnkou Marií Sophií von Pückler-Limpurg (1868–1955) ze staré německé šlechty.^[11] Svatba se konala na jižní Moravě na zámku Višňové, který patřil rodině nevěstiny matky. Marie Sophie byla později dámou Řádu hvězdového kříže a c. k. palácovou dámou.^[12] Z manželství se narodila jediná dcera Marie Marca (1906–1983), která žila svobodná v Maďarsku.^[13] Díky manželce byl Stephan mimo jiné švagrem prince Eduarda z Lichtenštejna.

Jeho mladší bratr Markus (1864–1924) působil také ve státních službách a před první světovou válkou byl sekčním šéfem na rakousko-uherském ministerstvu zahraničí.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Stephan Wickenburg in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich
• István Wickenburg in: Magyar Katolikus Lexikon