Stridulace je vyluzování zvuků třením pevných částí těla o sebe, často za účelem vnitrodruhové či mezidruhové komunikace. Stridulace je typická zejména pro některé členovce a ryby. Byla popsána i u hadů, jednoho druhu ptáka – pipulka kadeřavokřídlá (Machaeropterus deliciosus) a jednoho druhu savce – bodlín páskovaný (Hemicentetes semispinosus).
Stridulace ryb
Ryby stridulaci využívají k zastrašení nepřítele (např. u sumců z čeledi peřovcovití a trnovcovití) nebo ke komunikaci s jedinci vlastního druhu (např. u vrčivek a některých vrubozubcovitých ryb). Ke stridulaci využívají ryby v závislosti na druhu různé kostěné tělesné části, například čelisti, žaberní oblouky, požerákové zuby, prsní trny či pletence párových ploutví. Mřenky rodu Botia ke stridulaci využívají kůstky Weberova aparátu, přičemž plynový měchýř slouží jako rezonátor.[1]
Reference
- ↑ HOFMANN, Jaroslav; NOVÁK, Jindřich. Akvaristika: Jak chovat tropické ryby jinak a lépe. Praha: Egem, Nova, 1996. ISBN 80-7199-009-4. S. 59.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu stridulace na Wikimedia Commons
 |
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Stridulace |
