| Sub olea pacis et palma virtutis, ZWV 175 | |
|---|---|
 Pražské Klementinum, místo prvního uvedení skladby | |
| Napsáno | 1723 |
| Žánr | barokní oratorium-melodrama |
| Skladatel | Jan Dismas Zelenka |
| Textař | Matouš Zill |
| Alternativní názvy | Sub olea pacis et palma virtutis conspicua orbi regia Bohemiae Corona – Melodrama de Sancto Wenceslao (Pod olivovníkem míru a palmou ctnosti Koruna česká nádherně září celému světu – melodram o sv. Václavovi) |
Sub olea pacis et palma virtutis conspicua orbi regia Bohemiae Corona – Melodrama de Sancto Wenceslao (Pod olivovníkem míru a palmou ctnosti Koruna česká nádherně září celému světu – melodram o sv. Václavovi, ZWV 175 (opus č.), je rozsáhlá skladba, napsaná českým barokním skladatelem Janem Dismasem Zelenkou v roce 1723.
Historie
Rozsáhlý opus zkomponoval Zelenka k příležitosti korunovace císaře Karla VI. českým králem.[1] Skladba byla objednána v roce 1722 pražskými jezuity (bývalými Zelenkovými učiteli), kteří byli pověření přípravou slavnostního programu události, uskutečněné v jejich sídle, pražském Klementinu. Skladatel posléze dílo nacvičil a dirigoval. Byla to jeho jediná návštěva Česka po odchodu do Drážďan a pravděpodobně též jeho jediný obrovský pódiový úspěch, kterého se za svého života v Sasku nedočkal. Skladba byla provedena za přítomnosti královského páru 12. září 1723. Byla pojata grandiózně - kromě osmi vokalistů a orchestru na provedení hry participovalo 142 osob, včetně tanečníků a herců.
Charakteristika skladby
Skladba je monumentálním alegorickým dílem, kombinujícím prvky melodramu, oratoria, činohry a soudobé opery, oslavující památku největšího českého světce a patrona země, knížete Václava, jednoho ze zakladatelů českého státu.
Libreto napsal Matouš Zill, člen řádu Tovaryšstva Ježíšova v Praze. Dramatické zpracování začíná bojem mezi princem Václavem a knížetem kouřimským, ve kterém Václav zvítězí aniž by použil meče. Mnoho postav ve hře má alegorický charakter a není koncipována jako příběh.
Skládá se ze tří základních částí, jimž předchází orchestrální předehra Sinfonia, napsaná pro tři skupiny hudebníků: dvě trubky s tympány, dva hoboje s fagotem a smyčcový orchestr, doplněný continuem. Dílo disponuje jak principy soudobých koncertantních skladeb, tak nezbytné polyfonie, avšak v mnoha částech nacházíme celou řadu inovativních prvků, kterými jsou např. užití cella jako sólového nástroje (v části 28 - "Huc coeli Principes"), sólový part flétny (v části 33 - "En duplo sole Czechia") či závěrečná část č.36 ("Vos Oriens adoret"), kde jsou ve fuze kombinovány sbor s bohatou instrumentací orchestru. Ceremoniální charakter skladby je zdůrazněn na mnoha místech četnými fanfárami a bicími nástroji.
Dílo reprezentuje nejen vrcholné období barokní éry, ale přesahuje ji svou nápaditostí a novátorskými postupy, jak je pro Zelenkovu tvorbu typické i v mnoha jiných skladbách.
Orchestrace skladby
Obsazení orchestru je třeba chápat jako původní barokní nástrojové verze: 17 houslí, 7 viol, 5 violoncell 3 kontrabasy, 4 hoboje, 3 flétny, 2 fagoty, 2 příčné flétny, 2 trubky, 1 šalmaj a theorba, tympány, cembalo a varhanní pozitiv. Vokální obsazení: soprány, 2 tenory, kontratenor, bas a chlapecký sbor.
Části
- Symphonia
- I. Symphonia - Allegro assai
- Prolusio
- II. Chorus. Allegro (Fortitudo mea)
- III. Aria. Allegro (Haec coeli)
- IV. Recitativo (Hem ! Quoe ista ?)
- V. Aria. Andante (En ! Pietatis adamas)
- VI. Recitativo (Dura certamina)
- VII. Aria. Allegro (Huc palmas deferte)
- VIII. Recitativo (Haec summa Gloriae)
- IX. Aria. Allegro
- Akt I
- X. Aria. Allegro (I. Phoebe, umbras pelle)
- XI. Recitativo (En, en Fidei aemula)
- XII. Aria. Andante (Huc Virtutes festinate)
- XIII. Chorus. Allegro (Eja de sigmentis)
- XIV. Recitativo (Eja Pietati)
- XV. Aria (Jam calle secundo)
- XVI. Ritornello. Piu andante
- XVII. Recitativo (Nunquid non messis tritici est ?)
- XVIII. Aria (Meto culmos, lego spicas)
- Akt II
- XIX. Recitativo (Quicinque glorificaverit me)
- XX. Aria. Allegro (Angelicae mentes)
- XXI. Chorus Angelorum (En prompti ad mandata)
- XXII. Aria. Adagio (Ave Deus, ave redite)
- XXIII. Recitativo (Proh ! quae aeris inclementia)
- XXIV. Aria. Andante (Veni, lux perennis)
- XXV. Recitativo (Per me Reges regnant)
- XXVI. Aria. Allegro assai (Exurge Providentia)
- XXVII. Recitativo (Corona Gloriae in manu Domini)
- XXVIII. Aria. Andante (Huc coeli Principes)
- Akt III
- XXIX. Aria. Allegro (Reviresce, effloresce, pacisolea)
- XXX. Recitativo (Aptate tympana)
- XXXI. Aria and Chorus (Vive, regna)
- XXXII. Aria. Allegro (Nova gaudia, nova jubila)
- XXXIII. Aria. Allegro (En duplo sole Czechia)
- Epilogus
- XXXIV. Recitativo (Eja ! Eja votivi omnia)
- XXXV. Aria. Allegro (Exsurge Martis Gloria)
- XXXVI. Chorus. Vivace (Vos Oriens adoret)
Nahrávky díla
- Jan Dismas Zelenka: Sub olea pacis et palma virtutis, 2 CD, Supraphon, 2001
- reedice nahrávky s novým textovým doprovodem, revidovaným libretem a faksimile originálního libreta v pdf: Melodrama de Sancto Wenceslao, Musica Florea, Musica Aeterna, Ensemble Philidor, Boni Pueri, Marek Štryncl, 2012, v edici Hudba Prahy 18. století
Reference
- ↑ VOGL, Radek. „Proslulá královská koruna česká“ zazněla na Pražském hradě [online]. Britské listy, 2005-01-19 [cit. 2011-04-17]. Dostupné online. (Czech) Je zde použita šablona
{{Cite web}}označená jako k „pouze dočasnému použití“.
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Sub_olea_pacis_et_palma_virtutis |
