Svatojiřské officium

Svatojiřské officium, též Ordo ad visitandum sepulchrum (česky: Slavnost k navštívení hrobu) je jeden z nejstarších v Česku dochovaných záznamů textu velikonočních liturgicko-dramatických slavností zvaných Visitatio sepulchri, Hra tří Marií nebo též officium. Byl nalezen v breviáři ženského benediktinského kláštera sv. Jiří v Praze. Text je psán latinsky a pochází z konce 12. století, a jde tak o důležitý mezník v raných dějinách českého dramatu a divadla vůbec, označovaný též za první doklad dramatické tvorby v Česku.^[1] Má i celoevropský význam, neboť jde nejstarší přímý doklad o inscenování Hry tří Marií řeholnicemi. Oproti jiným verzím visitatio sepulchri se ta svatojiřská vyznačuje vsunutím scény zjevení Krista Máří Magdaléně. Patrně to souviselo se specifickou vahou této novozákonní postavy v ženském klášteře. Svatojiřské officium je druhý nejstarší zápis hry v českém prostředí, ten nejstarší byl nalezen v plenáři z 12. století, neobsahuje ale scénické poznámky a je jen dvoudílný. Inscenování této dvoudílné verze je však doloženo až ze 14. století, proto je pro teatrology svatojiřské officium cennější, neboť je jisté, že bylo inscenováno již ve století dvanáctém.^[2] Pozdější svatojiřská verze ze Svatojiřského procesionálu již obsahuje scénu s mastičkářem, která se později osamostatnila a bývá někdy označována za první českou divadelní hru.^[3]

Reference