Třída Erzherzog Karl

Třída Erzherzog Karl
SMS Erzherzog Friedrich
Obecné informace
Uživatel	Rakousko-uherské námořnictvo
Typ	predreadnought
Lodě	3
Osud	vyřazeny
Předchůdce	třída Habsburg
Nástupce	třída Radetzky
Technické údaje
Výtlak	11 413 t (plný)
Délka	124,35 m
Šířka	21,78 m
Ponor	7,51 m
Pohon	12 kotlů 2 parní stroje s trojnásobnou expanzí
Rychlost	20 uzlů
Dosah	4000 nám. mil při 10 uzlech
Posádka	37 důstojníků 703 námořníků
Výzbroj	4× 240 mm L/40 K/01 Škoda (2×2) 12× 190 mm/42 Škoda (12×1) 12× 66 mm/50 Škoda (12×1) 4× 47 mm/44 SFK Škoda (4×1) 2× 47 mm/33 SFK Škoda (2×1) 4× 37 mm/43 Vickers (4×1) 4× 8mm kulomet (4×1) 2× 450mm torpédomet (2×1)
Pancíř	až 210mm boky 170mm kasematy 240mm hlavní věže 150mm sekundární věže 220mm velitelská věž 55mm paluba

Třída Erzherzog Karl byla třída predreadnoughtů Rakousko-uherského námořnictva, které bojovaly v první světové válce. Celkem byly postaveny tři jednotky této třídy. Ve službě byly v letech 1906–1918. Účastnily se první světové války. Po válce byly předány vítězným mocnostem a sešrotovány.

Stavba

Na počátku první dekády 20. století byl konstruktér Siegfried Popper pověřen vývojem nové třídy Rakousko-uherských bitevních lodí, které by se staly protiváhou italské třídy Regina Margherita. Mezi hlavními požadavky byla instalace sekundární výzbroje překonávající italský protějšek, přičemž silnější bylo i jejich pancéřování. Vzniklá plavidla představovala do té doby největší Rakousko-uherské válečné lodě. Svým výtlakem přesto za ostatními bitevními plavidly své doby zaostávala. Popper totiž jako vždy musel hledat kompromis vynucený nedostatkem financí.^[1] Celkem byly objednány tři jednotky této třídy, pojmenované Erzherzog Karl, Erzherzog Ferdinand Max a Erzherzog Friedrich. Jejich stavba proběhla v letech 1902–1907 v loděnici Stabilimento Tecnico Triestino (STT) v Terstu.^[1]

Jednotky třídy Erzherzog Karl:

Konstrukce

Hlavní výzbroj představovaly čtyři 24cm kanóny Škoda L/40 K1 (licenční verze kanónů Krupp) umístěné ve dvoudělových věžích na přídi a na zádi. Proti 305mm kanónům italské třídy Regina Margherita byly slabší, na druhé straně jich byl dvojnásobný počet. Sekundární výzbroj představovalo dvanáct 19cm kanónů Škoda L42, z nichž čtyři byly umístěny v jednodělových věžích a osm v jednopatrové kasematě. Lehkou výzbroj tvořilo dvanáct 7cm kanónů Škoda L/50 (skutečná ráže byla 66 mm), čtyři rychlopalné 47mm kanóny Škoda L/44, dva rychlopalné 47mm kanóny Škoda L/33, čtyři 37mm kanóny Vickers a čtyři 8mm kulomety Schwarzlose. Plavidla dále nesla dva 450mm torpédomety.^[2]

Trup byl rozdělen do 15 vodotěsných úseků. Pancéřování dodaly Vítkovické železárny. Hlavní pancéřový pás na bocích trupu měl sílu 50–210 mm a kasematy 170 mm. Hlavní dělové věže chránil 240mm pancíř, sekundární věže 150mm pancíř a velitelskou věž 220mm pancíř. Důležité vnitřní prostory chránila 55mm pancéřová paluba.^[3]

Pohonný systém tvořily dva čtyřválcové parní stroje s trojnásobnou expanzí o výkonu 13 530 hp. Páru jim dodávalo dvanáct kotlů Yarrow, rozdělených do tří kotelen. Parní stroje roztáčely dva trojlisté lodní šrouby o průměru 5 metrů. Nejvyšší rychlost dosahovala 20 uzlů. Neseno bylo 1565 tun uhlí. Dosah byl 4000 námořních mil při rychlosti 10 uzlů.^[3]

Služba

Za první světové války sloužila tato již ne zcela moderní plavidla především k ostřelování pozemních cílů. Všechny tři lodě se účastnily útoku na italské pobřeží, ke kterému došlo 24. května 1915, tedy den po vstupu Itálie do války. Ostřelovaly přístav Ancona.^[4] V únoru 1918 byly všechny tři lodě odeslány z Puly na jih, aby se zapojily do potlačení vzpoury v Boce Kotorské.^[5]

V červnu 1918 všechny tři jednotky vypluly ze základny v Boce Kotorské, aby se zapojily do plánovaného velkého nájezdu Rakousko-uherského námořnictva na spojeneckou blokádu Otrantského průlivu, která držela jejich lodě a především ponorky uzavřené v Jaderském moři. Operace byla zrušena po potopení bitevní lodě SMS Szent István italskými torpédovými čluny MAS.^[6]

Po prohrané válce získala Erzherzog Ferdinand Max v rámci reparací Velká Británie, přičemž Erzherzog Karl a Erzherzog Friedrich připadly Francii. Zastralá plavidla jejich nový vlastníci nechali sešrotovat.^[7]

Odkazy

Reference

Literatura

• HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr; ŠKŇOUŘIL, Evžen. Válečné lodě 3: První světová válka. Praha: Naše vojsko, 1988. 28-029-88. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu třída Erzherzog Karl na Wikimedia Commons
• Námořnictvo - bitevní lodě třídy ERZHERZOG KARL [online]. Palba.cz, 2009-04-09 [cit. 2020-02-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-04-13.