| Třída Gojunbong | |
|---|---|
 Tank K1 opouští výsadkovou loď | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | Námořnictvo Korejské republiky |
| Typ | tanková výsadková loď |
| Lodě | 4 |
| Osud | aktivní (2016) |
| Předchůdce | LST-542 / třída Un Bong |
| Nástupce | třída Cheon Wang Bong |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 4300 t (plný) |
| Délka | 112,5 m |
| Šířka | 15,4 m |
| Ponor | 3,1 m |
| Pohon | 2 diesely |
| Rychlost | 16 uzlů |
| Dosah | 4500 nám. mil 12 uzlech |
| Posádka | 121 |
| Výzbroj | 1× 40mm kanón 2× 20mm kanón (2×1) |
Třída Gojunbong je třída tankových výsadkových lodí námořnictva Korejské republiky. Slouží k přepravě vojáků, vozidel a materiálu a jejich výsadku přímo na pobřeží. Celkem ji tvoří čtyři jednotky, postavené v průběhu 90. let v rámci modernizačního programu LST-I. Všechny jsou stále v aktivní službě. Vývoj typu dále pokračuje a do roku 2016 mají být do služby zařazeny další lodě třídy Cheon Wang Bong, vzniklé v rámci programu LST-II. Jejich kvalitativně vyšším doplňkem jsou vrtulníkové výsadkové lodě třídy Dokdo z programu LPX.[1]
Stavba
Vývoj tankových výsadkových lodí, které by nahradily z USA pocházející lodě typu LST, byl zahájen roku 1987 pod označením LST-I. Všechny čtyři jednotky postavila v letech 1991–1999 domácí loděnice Korea Tacoma (nyní Hanjin Heavy Industries)v Masanu. Pojmenovány jsou Gojunbong (LST-681), Birobong (LST-682), Hyangnobong (LST-683) a Seonginbong (LST-685).[1]
Jednotky třídy Gojunbong:[1]
| Jméno | Spuštěna | Vstup do služby | Status |
|---|---|---|---|
| Gojunbong (LST-681) | 1991 | 24. března 1994[2] | aktivní |
| Birobong (LST-682) | 1995 | 1. prosince 1997[2] | aktivní |
| Hyangnobong (LST-683) | 1996 | 1999 | aktivní |
| Seonginbong (LST-685) | 1996 | 1999 | aktivní |
Konstrukce
Konstrukce lodí je výrazně ovlivněna americkým typem LST-542. Vozidla mohou na palubu vjíždět pomocí ramp na přídi a na zádi. Doplňkovým výsadkovým prostředkem jsou čtyři čluny typu LCVP. Přepravní kapacita plavidel dovoluje naložit až 258 vojáků, 12 tanků K1, 14 obojživelných výsadkových vozidel a osm 2,5tunových nákladních vozidel. Výzbroj tvoří jeden 40mm a dva 20mm kanóny. Přistávací plocha na zádi umožňuje operace středního transportního vrtulníku. Pohonný systém tvoří dva diesely SEMT-Pielstick 16 PA6V 280. Nejvyšší rychlost je 16 uzlů.[1]
Reference
- ↑ a b c d Go Jun Bong Class LST, South Korea [online]. Naval-technology.com [cit. 2016-05-26]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Class HDL 4000 Landing Ship Tank [online]. Worldwarships.com [cit. 2016-05-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-09-24. (anglicky)
Literatura
- PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Gojunbong na Wikimedia Commons
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Třída_Gojunbong |
