Třída Gridley

Třída Gridley
USS McCall (DD-400)
Obecné informace
Uživatel	US Navy
Typ	torpédoborec
Lodě	4
Zahájení stavby	1935–1936
Spuštění na vodu	1936–1938
Uvedení do služby	1937–1938
Osud	vyřazeny
Předchůdce	třída Mahan
Nástupce	třída Bagley
Technické údaje
Výtlak	1590 t (standardní) 2219 t (plný)
Délka	101,8 m (na vodorysce) 103,9 m (celková)
Šířka	10,67 m
Ponor	3,89 m (max.)
Pohon	4 kotle, 2 turbínay 2 lodní šrouby
Rychlost	38,5 uzlu
Dosah	6500 nám. mil při 12 uzlech
Posádka	158
Výzbroj	4× 127mm kanón (4×1) 4× 12,7mm kulomet (4×1) 16× 533mm torpédomet (4×4) 2 spouštěče hlubinných pum
Sonar	QCA

Třída Gridley byla lodní třída torpédoborců námořnictva Spojených států amerických. Celkem byly postaveny čtyři jednotky této třídy. Představovaly vylepšenou verzi třídy Mahan. Všechny byly nasazeny ve druhé světové válce. Žádný nebyl za války ztracen. Po válce byly vyřazeny a sešrotovány.

Stavba

Celkem byly postaveny čtyři jednotky této třídy. První pár byl objednán ve finančním roce 1934 a druhý pár o rok později. Všechny postavila společnost Bethlehem Steel. První pár ve své loděnici Fore River Shipyard v Quincy a druhý pár v loděnici Union Iron Works v San Franciscu. Do služby vstoupily v letech 1937–1938.^[1]

Jednotky třídy Gridley:^[2]

Konstrukce

Trup lodí odpovídal třídě Mahan, ovšem jejich pohonný systém byl zásadně vylepšený, což z nich udělalo vůbec nejrychlejší americké torpédoborce. Rekordní rychlosti 42,8 uzlu dosáhl Maury během zkoušek.^[1] Zásadní nevýáhodou naopak byly problémy se strukturální pevností a nestabilitou, které později bránily výraznějšímu zesilování protiletadlové výzbroje.^[1]

Základní výzbroj tvořily čtyři 127mm/38 kanóny Mk 12. Dva byly umístěny ve dvojici příďových dělových věží, zatímco zadní pár stál v nekrytých postaveních. Dále nesly čtyři čtyřhlavňové 533mm torpédomety (dva na každém boku trupu) a protiletadlovou výzbroj skládající se ze čtyř 12,7mm kulometů M2 Browning.^[1] K ničení ponorek sloužily dva spouštěče hlubinných pum se zásobou čtrnáct náloží. K lokalizaci ponorek byly torpédoborce vybaveny sonarem QCA. Pohonný systém tvořily čtyři kotle Yarrow a dvě turbíny Bentlehem o výkonu 50 000 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Spaliny odváděl jeden mohutný komín. Nejvyšší rychlost dosahovala 38,5 uzlu. Dosah byl 6500 námořních mil při rychlosti dvanáct uzlů.^[2]

Modifikace

Během služby byla posilována protiletadlová a protiponorková výzbroj. Roku 1942 kulomety nahradilo šest 20mm/70 kanónů Oerlikon, přičemž výzbroj posílily rovněž čtyři vrhače hlubinných pum. V následujícím roce výzbroj posílily další dva stejné 20mm kanóny. Za války byla většina plavidel vybavena radary SC, SG a Mk.12 & 22. Naopak roku 1945 byla odstraněna polovina torpédometů.^[2] Instalaci 40mm kanónů Bofors zabránily problémy se stabilitou plavidel.^[1]

Operační nasazení

Celá třída byla nasazena v bojích druhé světové války. V době napadení USA v prosinci 1941 byly všechny dislokovány v Pearl Harboru a zrovna na moři doprovázely letadlovou loď USS Enterprise. Poté se podílely na počátečních amerických protiútocích na počátku roku 1942 a bojích u Guadalcanalu v jeho druhé polovině. V Pacifiku následně zůstaly i v letech 1943–1944. Protože ale byly zranitelné útoky kamikaze, byly v roce 1945 převedeny k eskortě atlantických konvojů.^[3] Nedlouho po válce byly všechny čtyři vyřazeny a roku 1948 sešrotovány.^[1]

Odkazy

Reference

Literatura

• PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 369. 

Související články

• Seznam amerických torpédoborců
• Námořnictvo Spojených států amerických

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu třída Gridley na Wikimedia Commons
• (anglicky) Profil na serveru Destroyerhistory.org
• (anglicky) Profil na serveru Globalsecurity.org