Třída Helgoland

Třída Helgoland
SMS Helgoland
Obecné informace
Uživatel	Německé císařské námořnictvo
Typ	dreadnought
Lodě	4
Zahájení stavby	1908–1909
Spuštění na vodu	1909–1910
Uvedení do služby	1911–1912
Osud	vyřazeny
Předchůdce	třída Nassau
Nástupce	třída Kaiser
Technické údaje
Výtlak	22 808 t (standardní) 24 700 t (plný)
Délka	166,5 m (mezi svislicemi) 167,2 m (celková)
Šířka	28,5 m
Ponor	8,68 m
Pohon	15 kotlů 3 parní stroje s trojnásobnou expanzí 3 lodní šrouby
Rychlost	20,5 uzlu
Dosah	5500 nám. mil při 10 uzlech
Posádka	1113
Výzbroj	12× 305mm kanón (6×2) 14× 150mm kanón (14×1) 14× 88mm kanón (14×1) 6× 450mm torpédomet
Pancíř	100–300mm boky 90–210mm přepážky 55–80mm paluba 100–300mm dělové věže 60–300mm barbety 170mm kasematy 200–400mm velitelský můstek

Třída Helgoland byla lodní třída dreadnoughtů německého císařského námořnictva z období první světové války. Byla to druhá třída německých dreadnoughtů. Celkem byly postaveny čtyři jednotky této třídy. Do služby byly přijaty v letech 1911–1912. Účastnily se první světové války. Žádná nebyla ztracena. Roku 1919 byly vyřazeny a v rámci reparací předány vítezným státům.

Stavba

Bitevní lodě třídy Helgoland představovala výrazně vylepšený derivát předcházející třídu Nassau. Měly stejné uspořádání dělových věží, nesly však již silnější 305mm kanóny. Vizuálně se daly odlišit díky třem komínům, namísto dvou u třídy Nassau. Celkem byly postaveny čtyři jednotky této třídy První tři byly objednány ve stavebním programu pro roky 1908–1909 a poslední v programu pro roky 1909–1910. Do jejich stavby se zapojily loděnice Howaldtswerke v Kielu, Kaiserliche Werft Wilhelmshaven ve Wilhelmshavenu, AG Weser v Brémách a Schichau-Werke v Danzigu.^[1]

Jednotky třídy Helgoland:^[1]

Konstrukce

Hlavní výzbroj představovalo dvanáct 305mm kanónů umístěných ve dvoudělových věžích. Kanóny měly elevaci 13,5 °, později zvětšenou na 16 °. Sekundární výzbrojí bylo čtrnáct 150mm kanónů umístěných po jednom v kasematách na hlavní palubě. Dále nesly čtrnáct 88mm kanónů a šest 500mm torpédometů. Plavidla měla kvalitní pancéřování. Boční pancéřový pás měl sílu 100–300 mm, dělové věže rovněž 100–300 mm, barbety věží 60–300 mm, kasematy pro děla sekundární ráže 170 mm a velitelský můstek 200–400 mm. Pohonný systém tvořilo patnáct kotlů Marine a tři parní stroje s trojnásobnou expanzí o výkonu 28 000 hp, pohánějící tři lodní šrouby. Rozděleny byly do devíti kotelen a tří strojoven. Nejvyšší rychlost dosahovala 20,5 uzlu. Dosah byl 5500 námořních mil při rychlosti 10 uzlů.^[1]

Služba

Všechny čtyři bitevní lodě byly nasazeny za první světové války. Zejména v bitvě v Rižském zálivu v roce 1915 a v bitvě u Jutska v roce 1916. Za války nebyla žádná ztracena. Po válce byly všechny předány vítězným mocnostem. Ostfreisland získalo americké námořnictvo, přičemž Billy Mitchell loď v roce 1921 použil k demonstraci možností letectva v boji proti bitevním lodím. Loď se mu podařilo potopit Ostfreisland leteckým útokem. Helgoland získala Velká Británie a Oldenburg Japonsko, přičemž obě lodi byly v roce 1921 sešrotovány. Thüringen byl předán Francii, která ho používala jako cvičný cíl.

Odkazy

Reference

Literatura

• HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr; ŠKŇOUŘIL, Evžen. Válečné lodě 3: První světová válka. Praha: Naše vojsko, 1988. 28-029-88. 

Související články

• Seznam německých bitevních lodí

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu třída Helgoland na Wikimedia Commons

Autoritní data	LCCN: sh2010010030 NLI: 987007583493905171