| Třída Odin | |
|---|---|
 SMS Odin | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | Německé císařské námořnictvo |
| Typ | pobřežní bitevní loď |
| Lodě | 2 |
| Osud | vyřazeny |
| Předchůdce | třída Siegfried |
| Technické údaje Ägir[1] | |
| Výtlak | 3691 t (standardní) 3750 t (plný) |
| Délka | 76,4 m (na vodorysce) |
| Šířka | 15,2 m |
| Ponor | 5,61 m |
| Pohon | 2 parní stroje s trojnásobnou expanzí 8 kotlů 2 lodní šrouby 5120 hp |
| Rychlost | 15 uzlů |
| Dosah | 2200 nám. mil při 10 uzlech |
| Posádka | 276 |
| Výzbroj | 3× 238mm kanón (3×1) 10× 88mm kanón (10×1) 3× 450mm torpédomet |
| Pancíř | až 220mm boky až 200mm barbety až 70mm paluba 120mm velitelská věž |
| Technické údaje Ägir (po modernizaci) | |
| Výtlak | 4158 t (standardní) 5236 t (plný) |
| Délka | 84,8 m (na vodorysce) |
| Šířka | 15,4 m |
| Ponor | 5,6 m |
| Pohon | 2 parní stroje s trojnásobnou expanzí 8 kotlů 2 lodní šrouby 5600 hp |
| Rychlost | 15,5 uzlu |
| Dosah | 3000 nám. mil při 10 uzlech |
| Posádka | 307 |
| Výzbroj | 3× 238mm kanón (3×1) 10× 88mm kanón (10×1) 4× 450mm torpédomet |
| Pancíř | až 220mm boky až 200mm barbety až 70mm paluba 120mm velitelská věž |
Třída Odin byla třída pobřežních bitevních lodí německého císařského námořnictva. Jednalo se o vylepšenou verzi třídy Siegfried. Celkem byly postaveny dvě jednotky této třídy. Ve službě byly v letech 1896–1917. Po vyřazení sloužily k pomocným účelům a nakonec byly přestavěny na nákladní lodě.[1]
Stavba
Celkem byly v letech 1893–1896 postaveny dvě jednotky této třídy. Stavbu provedly císařské loděnice Kaiserliche Werft Danzing v Danzigu a Kaiserliche Werft Kiel v Kielu.[1]
Jednotky třídy Odin :[1]
| Jméno | Loděnice | Založení kýlu | Spuštěna | Dodání | Status |
|---|---|---|---|---|---|
| Odin | Kaiserliche Werft Danzing | 1893 | 1894 | 22. září 1896 | Od roku 1917 depotní loď. Přestavěna na nákladní loď, sešrotována 1935. |
| Ägir | Kaiserliche Werft Kiel | 1892 | 1985 | 15. října 1896 | Od roku 1916 ubytovací hulk. Přestavěna na nákladní loď, ztroskotala 1929. |
Konstrukce
Výzbroj tvořily tři 238mm kanóny kanóny umístěné po jednom v barbetách, deset 88mm kanónů a tři 450mm torpédomety. Pohonný systém tvořilo osm kotlů a dva parní stroje s trojnásobnou expanzí o výkonu 4650 hp (Ägir 5120 hp), pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 14,4 uzlu (Ägir 15 uzlů). Dosah byl 2200 námořních mil při rychlosti 10 uzlů.[1]
Modernizace
V letech 1901–1904 byly obě jednotky přestavěny. Trup byl prodloužen a výkon motorů zvýšen. Rychlost dosáhla 15,5 uzlu. Dosah se zvětšil na 3000 námořních mil při rychlosti 10 uzlů.[1]
Odkazy
Reference
Literatura
- HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr. Válečné lodě 2: Mezi krymskou a rusko-japonskou válkou. Praha: Naše vojsko, 1986. 28-058-86.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Odin na Wikimedia Commons
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Třída_Odin |
