Tahová cesta (někdy též tahová trasa[1]) je dráha ptačího letu využívaná velkým množstvím ptáků při migraci mezi jejich hnízdišti a zimovišti. I když ornitologové pracují s tahovými cestami u všech druhů stěhovavých ptáků, koncept tahových cest byl původně vytvořen v souvislosti s ochranným managementem vodního ptactva. O tahových cestách lze uvažovat o jakýchsi nebeských dálnicích, do které nalétávají stěhovavé druhy a populace z různých koutů světa. Tahové cesty jsou často velmi dlouhé a překračují moře a kontinenty.
O tahové cestě lze též uvažovat jako o celém areálu rozšíření migračního druhu ptáka od jeho hnízdiště přes tahové zastávky (odpočinková místa, kde ptáci zastavují za účelem odpočinku a potravy) až po zimoviště.[2]
Vznik a charakteristiky
Počátky vzniku konceptu tahových cestu sahají do 30.–40. let 20. století do Spojených států amerických. Koncept byl vyvinut hlavně pro potřeby ochrany a managementu vodních ptáků, kteří často migrují na dlouhé vzdálenosti a pro jejich ochranu je potřeba mobilizovat ochranáře mnoha států. Koncept tahových cest se brzy po vytvoření začal hojně používat v managementu vodních ptáků a postupně se začal využívat i u dalších typů ptactva.[3]
S konceptem tahových cest se lze setkat v zásadě v těchto kontextech:
- Jednodruhové tahové cesty. V těchto případech tahové cesty označují různé trasy, resp. celý areál výskytu stěhovavého druhu během tahu. Je časté, že v rámci populace téhož druhu nemigrují všichni jedinci stejnou cestou, a druh má tak několik tahových cest, které občas mohou vést úplně jinými směry.
- Vícedruhové tahové cesty. Tahové cesty jednotlivých druhů si lze představit jako malé potůčky, které se v určitých oblastech potkávají a slévají se do jedné velké řeky. Tato pomyslná řeka ptactva či „nebeská dálnice“ představuje hlavní tahové cesty migračního ptactva, které často překračují kontinenty nebo velké vodní plochy. U vodních ptáků je mezinárodně uznávaných 8 tahových cest.
- Globální tahové cesty. Jedná se o geograficko-politické regiony, které zahrnují druhy s podobnými tahovými cestami. Jedná se o nejširší záběr, jaký pojem tahová cesta může mít. Příkladem jednoho ze čtyř takových regionů může být Africko-eurasijská tahová cesta, který zahrnuje v podstatě všechny druhy migrující mezi Afrikou a Evropou / střední Asií.[3]
Hlavní tahové cesty
Svět
U vodního ptactva se rozeznává 8 hlavních globální tahových cest, kterými jsou:[3][4]
- Pacifická tahová cesta
- Mississippská tahová cesta
- Atlantická tahová cesta
- Východo-atlantická tahová cesta
- Černomořsko-středozemní tahová cesta
- Západoasijsko-východoafrická tahová cesta
- Středoasijská tahová cesta
- Východoasijsko-australasijská tahová cesta
Tyto tahové cesty lze seskupit do čtyřech větších skupin, a sice:[5]
- Americké tahové cesty (1, 2, 3 ze seznamu výše)
- Africko-eurasijské tahové cesty (4, 5, 6)
- Středoasijské tahové cesty
- Východoasijsko-australasijské tahové cesty
Toto rozdělení je však jedno z možných, např. ve Spojených státech tamní ochranáři rozeznávají 4 tahové cesty namísto tří.
Spojené státy americké
Pro potřeby ochrany a managementu vodního ptactva se v Severní Americe rozeznávají čtyři tahové cesty, a sice:[6]
- Atlantická
- Mississippská
- Centrální
- Pacifická
Česko
Druhy hnízdící v Česku nejčastěji táhnou na zimu do Středomoří a na Pyrenejský a Apeninský poloostrov. Množství druhů však pokračuje i dále do Afriky, přičemž nejčastěji ptáci táhnout následujícími třemi tahovými cestami:
- Jihozápadní cestou před Pyrenejský poloostrov a Gibraltarský průliv;
- Jihovýchodní cestou přes Balkánský poloostrov;
- Cestou přes Apeninský poloostrov, Sicílii a dále napřímo přes Středozemní moře.[7]
Nezřídka se stává, že sousedící populace téhož druhu migrují do zimovišť jinými trasami nebo migrují do zimovišť v jiných lokalitách. Oblasti mezi těmito populacemi se říká migrační rozhraní. Tento jev způsobují geografické bariéry i historické glaciální cykly, které formovaly výskyt a pohyb ptactva. V Česku se toto rozrahní nacházá také; zatímco některé moravské populace ptáků táhnou na jih jihovýchodní tahovou cestou, ptáci ze západní části země mohou zvolit jihozápadní migrační cestu.[8] Příkladem mohou být poulace rákosníků obecných, rehku domácích[9] nebo čápů bílých.[10]
Odkazy
Reference
- ↑ Kolektiv autorů. Strategie ochrany biologické rozmanitosti České republiky 2016–2025. [s.l.]: Ministerstvo životního prostředí, 2016. Dostupné online. ISBN 978-80-7212-609-5. S. 112. Archivováno 19. 1. 2022 na Wayback Machine.
- ↑ Shors, Teri. Krasner's Microbial Challenge. [s.l.]: Jones & Bartlett Learning, 2018. Dostupné online. ISBN 978-1-284-13918-1. S. 406. Je zde použita šablona
{{Cite book}}označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ a b c BOERE, Gerard C.; STROUD, David A. The flyway concept: what it is and what it isn’t. In: BOERE, G. C.; GALBRAITH, C. A.; STROUD, D. A. Waterbirds around the world: a global overview of the conservation, management and research of the world's waterbird flyways. Edinburgh: The Stationery Office, 2006. Dostupné online. ISBN 0114973334. (anglicky)
- ↑ CALLAGHAN, Terry V.; GILCHRIST, H. Grant; HEAL, O. W.; JUDAY, Glenn; LOENG, Harald; MUIR, Magdalena A. K. Principles of Conserving the Arctic's Biodiversity. www.researchgate.net [online]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Migratory Birds [online]. Birdlife International [cit. 2022-01-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Flyways [online]. U.S. Fish & Wildlife Service [cit. 2022-01-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-01-29. (anglicky)
- ↑ ŠIMURDA, Jakub. Kam mizí ptáci na zimu? [online]. Priroda.cz, 2010-11-01 [cit. 2022-02-01]. Dostupné online.
- ↑ KLVAŇA, Petr. Podzimní cesty našich tažných ptáků. S. 11–15. Ptačí svět [online]. Česká společnost ornitologická, 2017 [cit. 2021-12-16]. Roč. XXIV, čís. 3, s. 11–15.
- ↑ PROCHÁZKA, Pavel. Podzimní tahové cesty našich migrantů [online]. ČSO, 2017 [cit. 2022-01-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Atlas migrace ptáků. Vltava [online]. 2008-12-11 [cit. 2022-02-01]. Dostupné online.
Literatura
- česky
- CEPÁK, Jaroslav, et al., 2008. Atlas migrace ptáků České a Slovenské republiky = Czech and Slovak bird migration atlas. Praha: Aventinum. ISBN 978-808-6858-876.
- CLOUDSLEY-THOMPSON, John, 1988. Migrace zvířat. Praha: Albatros.
- ČERNÝ, Walter, 1980. Ptáci. Praha: Artia.
- VESELOVSKÝ, Zdeněk. Obecná ornitologie. Praha: Academia, 2001. ISBN 8020008578.
- anglicky
- BERTHOLD, P., 2001. Bird migration: a general survey. Oxford: Oxford University Press. Dostupné online. ISBN 9780198507871. (anglicky)
- BOERE, Gerard C.; STROUD, David A. The flyway concept: what it is and what it isn’t. In: BOERE, G. C.; GALBRAITH, C. A.; STROUD, D. A. Waterbirds around the world: a global overview of the conservation, management and research of the world's waterbird flyways. Edinburgh: The Stationery Office, 2006. Dostupné online. ISBN 0114973334. (anglicky)
- LINCOLN, Frederick C., 1935. Migration of Birds: Circular 16. Manhattan, Kansas, US: U.S. Fish and Wildlife Service. Dostupné online. (anglicky)
- NEWTON, Ian, 2008. The migration ecology of birds. Amsterdam: Elsevier-Academic Press. ISBN 978-0-12-517367-4. (anglicky)
- RAPPOLE, John H., 2013. The avian migrant: the biology of bird migration. New York: Columbia University Press. Dostupné online. ISBN 978-0-231-14678-4. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu tahová cesta na Wikimedia Commons
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Tahová_cesta |
