![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/e/e0/Nuremberg_chronicles_f_264r_%28imago_mortis%29.jpg/220px-Nuremberg_chronicles_f_264r_%28imago_mortis%29.jpg)
Tanec smrti (francouzsky danse macabre, německy Totentanz) je výtvarné téma, rozšířené v Evropě zejména na přelomu středověku a novověku. Znázorňuje Smrt v podobě kostry nebo umrlce, jak tančí s živými osobami různých společenských stavů a sociálních vrstev. Tance smrti měly divákům připomenout jejich konečnost v duchu výzvy memento mori i fakt, že nikdo, bez ohledu na své postavení, nemůže smrti uniknout. Výjev tak býval výzvou k pokání a obrácení[1] a snad i způsobem, jak se vyrovnat s masivní úmrtností během morových ran.
Historie
Středověk
Motiv tance smrti se zřejmě poprvé objevil někdy mezi roky 1410 a 1425 v La Chaise-Dieu v Auvergne na nástěnné malbě, která měla původně 30 tanečních párů, z nichž se dochovalo 23. Roku 1424 vznikl tanec mrtvých na zdi pařížského Hřbitova Neviňátek, který se však nedochoval a je znám pouze z dřevořezů, jež vydal roku 1485 pařížský tiskař Guyot Marchant.
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/5/58/Bernt_Notke_Danse_Macabre.jpg/448px-Bernt_Notke_Danse_Macabre.jpg)
Ještě před polovinou 15. století motiv přes švýcarskou Basilej pronikl do německého jazykového prostoru, kde se stal velmi populárním nejen na zdech hřbitovů, v kostelech a kostnicích, ale i v reprodukční grafice. Ze známých výtvarníků ztvárnili toto téma např. Hans Holbein ml. (série dřevořezů, 1538), Michael Wolgemut nebo Albrecht Dürer. V některých výtvarných zpracováních bývají živí seřazeni jako při řetězovém tanci podle svého společenského postavení, od papeže a císaře přes měšťany a řemeslníky až po žebráky.
Období baroka
Znovu se téma tance smrti stalo populárním v době baroka. Z tohoto období pochází i cyklus 50 nástěnných maleb na zdech chodby v hospitalu v Kuksu, které svým duchovním obsahem měly doplnit místní sérii alegorických soch Ctností a Neřestí.[2] Cyklus kukského Tance smrti pravděpodobně vznikl v první čtvrtině 18. století na základě zadání majitele zdejšího panství hraběte Františka Antonína Šporka. Později po tyfové epidemii, která postihla i vojenské vysloužilce, ubytované v hospitalu, byly chodby špitálu vybíleny a obrazy skryty. Cyklus Tance smrti byl objeven až v roce 2014 během rozsáhlé rekonstrukce objektu.[3]
Tanec smrti v Kuksu
-
Chodba hospitalu, vlevo Smrt knížete
-
Smrt královny
-
Smrt papeže
-
Dvě smrtky se přetahují o život kramáře
-
Smrt na hostině
V 19. a 20. století se tanec smrti stal inspirací i pro umělecká díla mimo oblast výtvarného umění. Ke známým patří např. Strindbergovo drama Tanec smrti, Lizstova symfonická skladba Tanec smrti (S. 126), Saint-Saënsův Tanec kostlivců, Musorgského Písně a tance smrti či próza českého básníka Jakuba Demla Tanec smrti.
Využití v současné kultuře
Danse macabre je název písně Jaromíra Nohavici na albu Divné století. (Šest milionů srdcí vyletělo komínem...)
Reference
- ↑ Lexikon malířství a grafiky. [s.l.]: Knižní klub, 2006. S. 601.
- ↑ Poprvé na Kuks. Lidé nesmí vynechat Tanec smrti, lékárnu, ani nádvoří [online]. [cit. 2015-11-11]. [Zdroj: http://hradec.idnes.cz/kuks-otevira-poprve-po-rekonstrukci-dsp-/hradec-zpravy.aspx?c=A150326_2150349_hradec-zpravy_the Dostupné online].
- ↑ POŠMURA, Ladislav. Zloděj, král i papež. Na Kuksu odkryli malby, kde si smrt bere všechny. iDNES.cz [online]. 2014-08-25 [cit. 2023-08-23]. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu tanec smrti na Wikimedia Commons
- Smrčková, Barbora: Tanec smrti v českém baroku. Diplomová práce, FF MU 2010
Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
---|---|
Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Tanec_smrti |