Topol bílý

Topol bílý
Topol bílý
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád	malpígiotvaré (Malpighiales)
Čeleď	vrbovité (Salicaceae)
Rod	topol (Populus)
Binomické jméno
Populus alba L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Topol bílý (Populus alba), zvaný též topol linda nebo jen linda, je opadavý strom z čeledi vrbovité, v ČR dosti rozšířený, především v údolích velkých řek.

Popis

Strom vysoký až 30 m, s vysokou, často na jednu stranu převislou, poměrně širokou korunou na silném, přímém nebo poněkud ohnutém kmeni. Větve topolu bílého jsou velmi světlé, někdy dokonce jejich kůra připomíná kůru březovou. Listy jsou na rubu šedobíle plstnaté, značně proměnlivých tvarů. V obdobích extrémního sucha a úpalu se listy otočí tmavým lícem do stínu, světlou plstnatou rubovou stranou se snaží odrážet nadbytek slunečního svitu a zmírnit tak odpar vody z koruny. Nasazuje množství kořenových výmladků.

• 
  Olistěná větévka
• 
  Dřevo topolu bílého
• 
  Plodenství

Výskyt

Původní areál rozšíření zahrnuje převážnou část střední, východní a jižní Evropy, od střední Francie směrem na východ až po střední Sibiř k řece Jenisej. Dále pokrývá Malou a Střední Asii až po západní předhůří Himálaje. V ČR je s jistotou původní v moravských úvalech. V nížinách Čech je pravděpodobně nepůvodní, ale dnes ho můžeme potkat i tam.

Je jedním z převládajících druhů lužních lesů spolu s keřovitými a stromovitými druhy vrb. Roste podél řek a je pionýrským druhem na spáleništích a čerstvých pasekách.

Použití

Slouží ke zpevňování břehů a k vytváření větrolamů, některé kultivary se využívají i v okrasném sadovnictví. Problémem jsou však ochmýřená semena, která mohou působit citlivějším osobám alergie.

Dřevo se používá zejména na výrobu obalů (beden), překližek a v menší míře i pro výrobu nábytku.

Taxonomická poznámka

Francouzský botanik Louis-Albert Dode tento druh vzhledem k velké proměnlivosti listů a způsobu olistění stromů rozdělil počátkem 20. století na celou řadu samostatných druhů (viz odst. Synonyma). Toto dělení však nebylo obecně akceptováno.

Reference

Literatura

Květena České republiky, díl 2 / S. Hejný, B. Slavík (Eds.). - Praha : Academia, 1990. - S. 490. - ISBN 80-200-1089-0

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu topol bílý na Wikimedia Commons
• Galerie Topol bílý na Wikimedia Commons
• obrázky topolu bílého

Autoritní data	NLI: 987007565492805171