| Trikarbonyl (cyklobutadien)železa | |
|---|---|
 Strukturní vzorec | |
| Obecné | |
| Systematický název | trikarbonyl (butadien)železa |
| Funkční vzorec | (C4H4)Fe(CO)3 |
| Sumární vzorec | C7H4O3Fe |
| Vzhled | žlutá pevná látka |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 12078-17-0 |
| SMILES | c1ccc1.[Fe]([C]#[O])([C]#[O])[C]#[O] |
| InChI | InChI=1S/C4H4.3CO.Fe/c1-2-4-3-1;3*1-2;/h1-4H;;;; |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 191,95 g/mol |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Trikarbonyl (cyklobutadien)železa je organická sloučenina se vzorcem Fe(C4H4)(CO)3, používaná v organické chemii jako zdroj cyklobutadienu, který nemůže být připraven přímo.[1]
Příprava a struktura
Tuto látku poprvé připravil R. Pettit v roce 1965 reakcí 3,4-dichlorcyklobutenu a nonakarbonylu diželeza:[2][3]
- C4H4Cl2 + 2 Fe2(CO)9 → (C4H4)Fe(CO)3 + 2 Fe(CO)5 + 5 CO + FeCl2
Vazby C-C mají v této molekule délku 142,6 pm.[4]
Vlastnosti
Oxidační dekomplexace cyklobutadienu se provádí působením dusičnanu amonno-ceričitého na trikarbonyl. Uvolněný cyklobutadien je zachycován chinonem, který funguje jako dienofil.[5]
Trikarbonyl (cyklobutadien)železa vykazuje aromaticitu, což je patrné v několika jeho reakcích, které lze považovat za elektrofilní aromatické substituce;[6] vstupuje do Friedelovy–Craftsovy reakce s acetylchloridem a chloridem hlinitým za vzniku acylového derivátu 2, s formaldehydem a kyselinou chlorovodíkovou na chlormethylový produkt 3, Vilsmeierovy-Haackovy reakce s N-methylformanilidem a trichloridem fosforylu za tvorby formylového 4 a Mannichovy reakce za vzniku aminového derivátu 5.
Mechanismus těchto reakcí je stejný jako u klasických elektrofilních aromatických substitucí:
Podobné sloučeniny
V roce 1960 byl připraven (C4Ph4)Fe(CO)3 reakcí pentakarbonylu železa s difenylacetylenem.[7]
S trikarbonylem (cyklobutadien)železa je izoelektronický trikarbonyl (butadien)železa.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cyclobutadieneiron tricarbonyl na anglické Wikipedii.
- ↑ D. Seyferth "(Cyclobutadiene)iron Tricarbonyl - A Case of Theory before Experiment" Organometallics 2003, volume 22, 2-20.
- ↑ Cyclobutadiene- and Benzocyclobutadiene-Iron Tricarbonyl Complexes G. F. Emerson, L. Watts, R. Pettit; Journal of the American Chemical Society; 1965; 87(1); 131-133. [1]
- ↑ R. Pettit; J. Henery. Cyclobutadieneiron Tricarbonyl. Organic Syntheses. 1970, s. 21. DOI 10.15227/orgsyn.050.0021.
- ↑ P. D. Harvey; W. P. Schaefer; H. B. Gray; D. F. R. Gilson; I. S. Butler. Structure of tricarbonyl(η4-cyclobutadienyl)iron(0) at −45 °C. Inorganic Chemistry. 1988, s. 57–59. DOI 10.1021/ic00274a013.
- ↑ L. Brener; J. S. Mckennis; R. Pettit. Cyclobutadiene In Synthesis: endo-Tricyclo[4.4.0.02,5]deca-3,8-diene-7,10-dione. Organic Syntheses. 1976, s. 43. DOI 10.15227/orgsyn.055.0043.
- ↑ Cyclobutadieneiron Tricarbonyl. A New Aromatic System J. D. Fitzpatrick, L. Watts, G. F. Emerson, R. Pettit Journal of the American Chemical Society; 1965, vol. 87, 3254-3255 Abstract
- ↑ R. P. Dodge, V. Schomaker, "Crystal Structure of Tetraphenylcyclobutadiene Iron Tricarbonyl", Nature 1960, vol. 186, 798-799.DOI:10.1038/186798b0Je zde použita šablona
{{DOI}}označená jako k „pouze dočasnému použití“.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Trikarbonyl (cyklobutadien)železa na Wikimedia Commons
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Trikarbonyl_(cyklobutadien)železa |
