U lužického semináře

U lužického semináře
Umístění
Stát	Česko Česko
Město	Praha
Městská část	Praha 1
Čtvrť	Malá Strana
Poloha	50°5′18,21″ s. š., 14°24′33,8″ v. d.
Začíná na	Karlův most
Končí na	Letenská, Mánesův most
Historie
Pojmenováno po	Lužický seminář
Další údaje
PSČ	118 00
Kód ulice	473812
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ulice U lužického semináře^{[Pozn. 1][1]} na Malé Straně v Praze vede od Karlova mostu obloukem za Čertovkou k Letenské ulici a Mánesovu mostu. Většina domů zde je památkově chráněna od roku 1964. Název nese podle Lužického semináře, který v těchto místech založili v 1. polovině 18. století bratři Šimonové z Horní Lužice. V ulici se nachází vchod do Vojanových sadů, které obklopuje vysoká zeď právě z ulice U lužického semináře.

Historický vývoj ulice

Název ulice je odvozen od Lužického semináře, který zde stojí od roku 1728. Ne vždy se však ulice jmenovala U lužického semináře. Dříve nesla název Dolejší Mostecký plácek. Jak dokládají císařské otisky map stabilního katastru Čech z roku 1852, jednotlivé části ulice nesly rozličná pojmenování. Okolí v bezprostřední blízkosti Karlova mostu se nazývalo Pod mostem (Unter der Brücke), a to až k domům čp. 111 a 114 (pokud vycházíme z číslování domů uvedeném na císařském otisku). Z tohoto místa k domu čp. 139 nesla název Nová ulice (Neue Gasse) a od tohoto bodu směrem k dnešnímu Klárovu Lodní (Schiffs Gasse), někdy se taktéž uvádí Na břehu. Okolí domu čp. 111/44 se říkávalo Plac u staré zbrojnice, jelikož zde sídlila zbrojnice. Později ji vystřídala káznice a nakonec dokonce jatka.^[2] Jméno Lužická nesla celá ulice až od roku 1870, U lužického semináře (taktéž U lužického semináře^[3]) pak od roku 1947^[4], tedy v takové podobě, jakou má dodnes.

Budovy

Dům U Tří pštrosů (čp. 76) - U lužického semináře 1

Pozdně renesanční dům z konce 16. století s fragmenty renesanční nástěnné malby Daniela Alexia z Květné.^[5] Kromě renesančních maleb a sklepů je pro budovu charakteristická i barokní soška Jana Nepomuckého, pravděpodobně z 18. století. Údajně až do těchto míst dříve sahala zahrada arcibiskupského dvora.^[6]

Dům U Tří pštrosů bývá nazýván taktéž Fuchsovský, podle majitele Jana Fuchse, obchodníka s pštrosími pery, který dům vlastnil v 16. století. Ten nechal dům přestavět, rozšířit, ale i vyzdobit renesančními malbami. Během švédského obléhání Prahy v roce 1648 byl dům poničen. Roku 1657 jej opravil další z majitelů, Jan Jiří Stublinger z Liebenwerdu, který dům zakoupil již v roce 1630. Kromě opravy byla budova rozšířena nejen o 3. patro, ale i o významné štíty. V 70. letech 20. století proběhla kompletní rekonstrukce domu na hotel, který je v provozu dodnes.

Údajně zde v 1. polovině 18. století otevřel první pražskou kavárnu Armén Georgius Deodatus. Později se přesunul do domu U Zlatého hada na Starém Městě. ^[7]

Dům U Zlatého kloboučku (čp. 77) - U lužického semináře 3

Dům U Zlatého kloboučku, též U Modrého lva či dům Kotlářovský, je renesanční dvoukřídlý měšťanský dům z poslední čtvrtiny 16. století.^[8] Unikátní je zejména tím, že v gotických sklepech budovy je zastavěn jeden z oblouků Juditina mostu. Gotické jádro domu je dodnes zachováno v obvodovém zdivu severního sklepa.^[9]

Renesančně přestavěn a rozšířen byl v 16. století. V této době byl také zastavěn oblouk Juditina mostu. Postupně byly odprodávány části domu, které dnes tvoří samostatné jednotky, konkrétně čp. 78 a 76/3.^[9] Jižní křídlo budovy bylo přistavěno v dobách baroka na prvním pilíři Juditina mostu.V klasicistním stylu bylo v 18. století přistavěno 3. patro, upravena vnitřní dispozice pater a fasáda jižního křídla, která představuje nynější podobu. V 60. letech 20. století byl dům zrekonstruován pro ministerstvo dopravy.^[10]

Měšťanský dům (čp. 78) - U lužického semináře 5

Barokní, klasicistně přestavěný měšťanský dům byl původně součástí domu U Zlatého kloboučku (čp. 77/3). Ve sklepě se nachází první oblouk Juditina mostu.^[11] Barokní přízemní dům byl vystavěn v 18. století, přidání 1. patra a úprava klasicistní fasády proběhly v 19. století. Do dnešní podoby byl dům upraven v roce 1873, kdy došlo k rozšíření o 2. patro a také k vnitřním úpravám.^[12]

Dům U Zlaté hvězdy (čp. 82) - U lužického semináře 7

Původně složený ze dvou samostatných renesančních domů, západní části domu U Zlatého kloboučku ze 16. století a východní části, domu U Zlaté hvězdy. Ten byl však patrně vystavěn až v 17. století. Roku 1836 došlo podle plánu stavitele Vincence Kulhánka ke zbourání přední části domu U Zlatého kloboučku a propojení s domem U Zlaté hvězdy. V této podobě známe dům dodnes, až na nástavbu dvorního křídla, kterou provedl dle vlastního projektu roku 1855 Václav Duda.^[13] V domě U Zlaté hvězdy bydlel František Antonín Zeman, spisovatel, učitel a ředitel měšťanské školy.^[6]

Dům U Tří měsíců (čp. 83) - U lužického semináře 9

Dům U Tří měsíců, dříve nazýván Bublův dům^[6], je renesanční novostavba z roku 1583, která byla v 19. století klasicistně upravena podle plánu stavitele A. Landy. Díky zakřivené fasádě vytváří nároží uličního bloku v předpolí Karlova mostu.^[14] Právě od tohoto místa byla část ulice pojmenována jako Neue Gasse (Nová ulice).^[6]

Dům U Tří měsíců (čp. 84)

Původní dům U Tří měsíců stál naproti tomu dnešnímu (čp. 83/9). Jednalo se o barokní dům, který byl zbourán v roce 1905 ve prospěch rozšíření ulice směrem na Kampu.^[15]

Dům U Tichonovských (čp. 85) - U lužického semináře 2

Dům U Tichonovských, někdy označován také jako dům U Hnědého koníčka nebo U Svatošů. Stejně jako ostatní domy podél Čertovky vznikl v 16. století, a to v místech, kde se dříve rozléhala zahrada arcibiskupského paláce. Ve 30. letech 18. století byl přestavěn na dvoupatrový barokní dům, ke konci století rozšířen o 3. patro a na přelomu 18. a 19. století upraven do klasicistní podoby.^[16] Dnes je zde v provozu hotel.

Dům U Tří růží (čp. 86) - U lužického semináře 11

Dům U Tří růží či U Tří havranů je barokní objekt postavený v letech 1705-1706. Roku 1704 parcelu zakoupili bratři Šimonové z Horní Lužice a založili zde kolej pro lužické studenty teologie. Tomuto účelu dům sloužil až do roku 1728, kdy došlo k dokončení sousední stavby Lužického semináře a tedy i přesunutí do těchto prostorů.^[16] Po roce 1728 došlo také ke klasicistním stavebním úpravám v podobě dvorního křídla, ale i k prodeji rodině Demartini. V 19. století byl dům součástí mydlářské manufaktury.^[17]

Dům U Planičků (čp. 87) - U lužického semináře 4

Barokní dům z 1. poloviny 18. století, roku 1800 rozšířen dle návrhu Ignáce Jana Nepomuka Palliardiho o 3. patro v klasicistním stylu. Na průčelí domu se nachází ve štukovém oblamovém rámu malovaná postava sv. Jana Nepomuckého.^[18]

Dům U Felbrů (čp. 88) - U lužického semináře 6

Barokní stavba z konce 18. století. Záznamy o dřívějších či pozdějších úpravách nejsou dochovány. Informace máme až o změnách v roce 1906, kdy došlo k zastropení dvorku pro potřeby dílny a zasklení pavlače ve dvoře.^[19]

Dům U Červené boty (čp. 89) - U lužického semináře 8

Klasicistně novorenesanční třípatrový dům, který vznikl jako novostavba v letech 1879-1880 podle plánu Františka Václavíka. Původně stál na jeho místě renesanční dvoupatrový a dvoutraktový dům.^[20] Dříve údajně dům sloužil jako mýtnice.^[6]

Lužický seminář (čp. 90) - U lužického semináře 13, Míšeňská 1

Barokní budova sloužila v minulosti jako kolej pro studenty z Horní Lužice, kteří odtud docházeli na Malostranské gymnázium či do Klementina na jezuitskou univerzitu.^[21] Lužický seminář byl otevřen roku 1728, ačkoli její výstavba začala již v roce 1726. O její vznik se zasadili bratři Šimonové, kněží z Horní Lužice, kteří zde zakoupili v roce 1716 parcelu, na které později vybudovali konvikt. Ačkoli neexistují dokumenty o přestavbě, mluví se o významné úpravě průčelních fasád v 60.-70. letech 18. století, která bývá připisována Kiliánu Ignáci Dientzenhoferovi na základě srovnání s jinými architektonickými počiny na Malé Straně (které jsou však mnohdy také jen domněnkami).^[22]

Jedná se o dvoukřídlou budovu se hlavním průčelím obracejícím se do ulice U lužického semináře, boční a zadní fasádou do ulice Míšeňské a zbývající fasádou do nepravidelného dvorku. Na nároží je umístěna socha sv. Petra lužickosrbského sochaře Matouše Václava Jäckla, symbolizující paralelu s kapitulou v Budyšíně. Dveře jsou původní, a to včetně nadsvětlíku. Ve třech osách risalitu jsou zvlněné nadokenní římsy v podobě trženého lichoběžníků, který kryje kartuš s chronogramem.^[22]

V Lužickém semináři byl roku 1846 založen první slovanský studentský spolek Serbowka v Praze významný pro rozvoj lužických Srbů, jak dokládá dvojjazyčná pamětní deska umístěná na fasádě domu. Na ní se můžeme dočíst taktéž o samotném vzniku semináře. Jako lužický odkaz zde také dodnes sídlí Hórnikova knihovna, která se specializuje na sorabika. Stavba disponuje ještě jednou deskou, a tou je směrovka (dnes bohužel v nečitelném stavu) na rohu Míšeňské ulice obsahující nápis СМИХОВ, tedy v azbuce Smíchov. Jedná se o připomínku květnových dní roku 1945.

V současnosti v budově sídlí Společnost přátel Lužice, kancelář svobodného státu Sasko v Praze a Národní akreditační úřad pro vysoké školství.

• Lužický seminář
• 
  Historické vyobrazení Lužického semináře.
• 
  Kartuš s chronogramem.
• 
  Socha sv. Petra Matouše Václava Jäckela na nároží budovy.
• 
  Pamětní deska na fasádě domu.
• 
  Směrovka s nápisem СМИХОВ (Smíchov) na budově Lužického semináře.

Měšťanský dům (čp. 91) - U lužického semináře 10

Klasicistní novostavba z roku 1843 vídeňského architekta Martina Hausknechta.^[23]

Thunovský dům (čp. 92) - U lužického semináře 15, Míšeňská 2

Thunovský dům, také Vysoký či Panský dům, je pozdně renesanční stavba z počátku 17. století na nároží ulic U lužického semináře a Míšeňské, která byla později barokně rozšířena a klasicistně upravena do dnešní podoby. V 90. letech 20. století proběhla rekonstrukce, během níž byly strženy pavlače.^[24]

Podle dostupných informací byl dříve v Thunovském domě hostinec:

"Vedle jest Lužický semináře při Míšeňské ul., za níž č. 92-15 jest hospoda v panském či vysokém domě. Býval tu dům roku 1660 Víta de Verni, pak hrab. Thuna, a zahrada jeho se táhla k záp. do nynější ulice Míšeňské. Za Schallera tu bydlil znamenitý kamenorytec Jan Kaulfuss. Za ním jest vysoká zeď zahrady Angl. panen a na ní jediná oasa na dlouhé, nepěkné stěně proti č. 110-42 nad zavřenými vraty socha sv. Josefa. Domy na východní straně všecky sahají vzadu k Čertovce a jsou s té strany velmi malebné." ^[6]

Dům U Brykců (čp. 93) - U lužického semináře 12

Renesanční dům již ze 2. poloviny 16. století, upravený na počátku 17. století do pozdně renesanční podoby, která byla ponechána. Jedná se o jednu z nejstarších budov ulice.^[25]

Dům U Tří kaprů (čp. 94) - U lužického semináře 14

Vrcholně barokní stavba z 1. poloviny 18. století vzniklá na základech obvodového zdiva a klenby sklepa ze 2. poloviny 16. století. V pozdním klasicismu bylo upraveno průčelí domu.^[26]

Dům U Tří zelených křížků (čp. 95) - U lužického semináře 16

Stavba ze 2. poloviny 16. století. Původně vznikl jako součást domu čp. 97/III, k rozdělení došlo v 17. století. Roku 1934 prošel dům kompletní rekonstrukcí, při které bylo ponecháno pouze původní průčelí domu.

Dům U Tří zelených křížků nebyl jen bydlištěm Anny Holinové, první lásky Jana Nerudy, ale také významným místem diskuzí předních českých literátů (viz kapitola Literární život v ulici U lužického semináře).

Velký Jelenovský dům (čp. 96)

Velký Jelenovský dům byl zbourán roku 1888 a na jeho místě postaven park, který je zde i dnes. Jednalo se o čtyřkřídlou barokní budovu. V 17. století ji údajně vlastnil Viktorin z Valdštejna.^[2]

Dům U Krucifixu (čp. 97) - U lužického semináře 18

Dům U Krucifixu, někdy nazýván též U barvířů či U Burianů je renesanční budova, v době baroka rozšířena o další patro. Jedná se pravděpodobně o nejstarší stavbu ulice. Zároveň se jako jediný z objektů ulice zachoval na snížené úrovni.^[27]

V domě U Krucifixu žil a roku 1980 zemřel básník Vladimír Holan, jak dokládá pamětní deska umístěna na fasádě domu. Žil zde se svojí ženou Věrou a dcerou Kateřinou od konce 60. let.^[28]

Dům U Hellerů (čp. 98) - U lužického semináře 20

Dům U Hellerů, někdy též U Hallerů či U Hájků, je vrcholně barokní stavba z 1. poloviny 18. století na základech renesančního domu, v 19. století upravena klasicistně.^[29]

Dům U Bílého čápa (čp. 99) - U lužického semináře 22

Pozdně klasicistní dvoupatrový řadový dům, který vznikl v letech 1808–1823 podle návrhu Ignáce Palliardiho přestavbou původně renesančního domu ze 2. poloviny 16. století.^[30]

Malý Jelenovský dům (čp. 100) - U lužického semináře 24

Na místě stál již před rokem 1620 pozdně renesanční dům, který byl na konci 17. století od základu přestavěn v období raného baroka. Na konci 19. století bylo přistavěno dvorní křídlo a upraveno hlavní průčelí. Architektonicky hodnotná novobarokní fasáda zůstala stavbě dodnes.^[31]

Po levé straně domu vede soutka, která je známá jako tzv. nejužší pražská ulička.

Hergetova cihelna (čp. 101) - U lužického semináře 26, Cihelná 2

Jedná se o bývalou barokní cihelnu tvořící komplex více jednotlivých budov, kterou zde uvedl do provozu roku 1781 její majitel Franz Leonard Herget. Roku 1796 došlo k radikální přestavbě hlavní uliční budovy, kterou vedl architekt Josef Zobel. Ve stylu pozdního klasicismu byla upravena v polovině 19. století podle plánu Kašpara Předáka, na konci téhož století byla doplněna o novorenesanční detaily. V městském prostoru vytváří cihelna zajímavý prvek, jednotlivé budovy mají vlastní architektonickou hodnotu.^[32]

Dům U Tkalců (čp. 104) - U lužického semináře 28, Cihelná 1

Původně renesanční, barokně rozšířený dům na nepravidelném půdorysu. V 50. letech 20. století prošel radikální rekonstrukcí, která výrazně pozměnila předchozí charakter stavby, zůstal jen základní obrys masivní zdi.^[33]

Činžovní dům (čp. 105) - U lužického semináře 30

Pozdně klasicistní novostavba ze 30. let 19. století s fragmenty starších (patrně barokních) konstrukcí v přízemí. Roku 1992 byla upravena na hotel, který je zde stále v provozu.^[34]

Činžovní dům (čp. 106) - U lužického semináře 32

Prvotně renesanční, barokně rozšířený domek, který byl v roce 1853 zbourán a na jeho místě vystavěn nový, pozdně klasicistní. Na počátku 20. století došlo k úpravám ve stylu secese a na konci téhož století k rekonstrukci pro ubytovací zařízení a restauraci.^[35]

Činžovní dům (čp. 107) - U lužického semináře 34

Třípatrový dům na renesančních základech s barokním rozšířením. Dnešní podoba je výsledkem kompletní rekonstrukce v polovině 19. století v novogotickém stylu.^[35]

Dům U Zlatého kříže (čp. 108) - U lužického semináře 36

Vrcholně barokní novostavba z 20. let 17. století podle plánu významného pražského architekta Filipa Spannbruckera. Dům má renesanční původ s barokními přestavbami, který však v roce 1720 vyhořel a na jeho fragmentech vznikl objekt nový.^[36]

Dům U Červeného srdce (čp. 109) - U lužického semináře 38

V jádru renesanční dům, přestavěn v baroku a do dnešní podoby upraven v klasicismu. V 90. letech 20. století došlo k rekonstrukci ve prospěch restauračního zařízení.^[37] Údajně v tomto domě bydlel pražský stavitel Filip Spannbrucker, autor vedlejšího domu (čp. 108).^[2]

Dům U Českého orla (čp. 110) - U lužického semináře 40, Cihelná 5

Dům na renesančním základu stojí na severním nároží bloku. Byl přestavěn v raném baroku a do dnešní podoby upraven klasicistně. Oproti jiným domům v ulici je výrazně nižší.^[38]

Malostranská zbrojnice (čp. 111) - U lužického semináře 42

Čtyřkřídlá raně barokní novostavba vybudovaná v 50. letech 17. století na renesančním objektu. Dnešní klasicistní podobu nese zejména na základě přestavby z 80. let 18. století.^[39] V počátcích fungoval objekt jako zbrojnice. Když došlo k přesunutí zbrojnice na Újezd do Michnova paláce, sloužila budova v letech 1780–1789 jako donucovací pracovna. Roku 1833 prodala obec budovu cechu řezníků. Ti zde zřídili jatka, která byla v provozu do roku 1896.^[40]

Dům U Bílé košile (čp. 112) - U lužického semináře 19

Barokní dům z počátku 18. století, na konci téhož století upraven do dnešní podoby.^[41]

Dům U Mariánského obrazu (čp. 114) - U lužického semináře 46

Dům U Mariánského obrazu či U Růžence je spojen ze dvou klasicistních domů z 18. století. Na místě dnešních objektů stály staré zástavby poblíž kostela sv. Petra a Pavla v Rybářích, které jsou zmiňovány již v roce 1653. Roku 1829 byl pravděpodobně postaven dům po levé straně (čp. 114) a ve 40. letech přistavěn druhý (čp. 113). K drobným úpravám došlo v 80. letech 19. století a několikrát v 1. polovině století dvacátého. V roce 1946 došlo ke sloučení obou objektů, přičemž zaniklo čp. 113.^[42]

Dům U Bílé botky (čp. 116) - U lužického semináře 48

Renesanční dům z 1. třetiny 17. století byl upraven v baroku. Stával v bezprostřední blízkosti kostelíku sv. Petra a Pavla v Rybářích.^[43] V 70. letech 20. století byl radikálně přestavěn podle plánu Ing. Matašovského pro herečku Slávku Budínovou, která v tomto domě až do své smrti v roce 2002 bydlela. Od roku 2018 probíhá rekonstrukce ve prospěch soukromé společnosti, která zde chce otevřít své sídlo a muzeum výroby ovocných destilátů.^[44]

Dům U Zlaté lodi (čp. 118) - U lužického semináře 23, Letenská 1

Renesanční dům z 1. poloviny 17. století. Přestavbami prošel ve 20. letech 20. století, kdy byl upraven západní trakt, změněna fasáda domu a zbořena klenba v přízemí, a v 90. letech 20. století. Tehdy došlo k zastřešení dvorních pavlačí, výstavbě výtahu, vytvoření ocelové konstrukce pavlačí a schodiště ve dvoře, ke snížení výšek v 1. patře a výstavbě 2. patra v asymetricky řešené nové střeše směrem do dvora.^[45] Symbolem budovy jsou nepochybně barokní malované stropy s barevnou ornamentikou,^[46] ale i emblém zlaté lodi na fasádě domu, který byl však v roce 1994 odcizen a později nahrazen kopií.

Literární život v ulici U lužického semináře

Lužičtí Srbové

Se vznikem Lužického semináře v Praze přišla do Čech řada intelektuálů z Horní Lužice, kteří v Praze studovali a mnohdy navázali přátelské styky s českými spisovateli i vědci, mezi které patřili Jan Neruda, Václav Hanka, Josef Dobrovský, Karel Jaromír Erben nebo Jan Evangelista Purkyně.

Z Lužických Srbů působících v Praze je zřejmě dodnes nejznámější teolog, spisovatel, lužickosrbský buditel a vydavatel časopisu Łužičan Michał Hórnik, podle kterého nese jméno Hórnikova lužickosrbská knihovna sídlící v budově Lužického semináře, shromažďující zejména sorabika, tedy literaturu spojenou s Horní Lužicí.^[47] Navázání lužickosrbských a českých styků dokládá např. Hórnikova báseň Pomněnka na hrob Václava Hanky, ve které vzpomíná na Václava Hanku.

Dále z Lužických Srbů v Praze vynikl Jakub Bart-Ćišinski, který v Praze vystudoval gymnázium a teologii. Proslul jako lužickosrbský básník a dramatik.^[47]

V Praze působil taktéž Jan Ćěsla. V Praze vystudoval medicínu, na poli literatury proslul jako básník vlasteneckých veršů i epickými skladbami (Král Srbů; Král Přibyslav). Největší přínos však patrně zaznamenal v oblasti překladatelství, jelikož do lužické srbštiny přeložil Klicperovu veselohru Rohovín Čtverrohý, která byla sehrána v roce 1862 jako první divadelní hra Lužických Srbů v historii.^[47]

Anna Holinová

V Domě U Tří zelených křížků (U lužického semináře 16) bydlel František Holina, zručný kaligraf. Jeho dcera Anna Holinová byla první láskou Jana Nerudy, který do tohoto domu velice často docházel. U Holinů se scházela vybraná literární společnost, kromě Jana Nerudy kupříkladu Václav Hanka, Karel Jaromír Erben, ale i Božena Němcová, která byla údajně pro Annu velkým vzorem.^[47]

"Na čísle 65-18 jsou posud tři zelené křížky. Mimo stavitele, kominíky a j., jinak jinde pověděno, k nám z Vlach přicházeli též barvíři; zde posud Fr. Ferramonti. Zde bydlil výborný kaligraf, komorník generála křižovnického Fr. Holina (otec Anny, lásky Nerudovy) a u něho r. 1853 se scházeli vlastenci a spisovatelé Hanka, Erben, Krolmus, Patera, Neruda, Němcová, Heyduk, Barák a j. (viz Čermák, Květy 1895 str. 29.)" ^[6]

Časopis Budoucnost

V domě čp. 12 fungovala v letech 1874–1878 redakce časopisu Budoucnost, jednoho z prvních dělnických periodik. Mezi zakladatele patřili Ladislav Zápotocký, který v ulici U lužického semináře také bydlel v čp. 95 a Josef Boleslav Pecka Strahovský.^[48]

Vladimír Holan

Od roku 1968 do své smrti roku 1980 zde žil básník Vladimír Holan, a to v domě U Krucifixu (U lužického semináře 18).^[49]

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

• BEČKOVÁ, Kateřina. Zmizelá Praha. Hradčany a Malá Strana. 1. vyd. Praha: Schola Ludus - Pragensia, 2000. 240 s. ISBN 80-902505-1-3.
• KOVAŘÍK, Vladimír. Literární toulky Prahou. 2. vyd. Praha: Albatros, 1882. 362 s.
• RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních. Praha: Pavel Körber, 1904. 246 s.
• VLČEK A KOL. Umělecké památky Prahy. Malá Strana. 1. vyd. Praha: Academia, 1996. 685 s. ISBN 80-200-0771-7.
• WENIG, Jan. Co vyprávěly staré pražské domy. 1. vyd. Praha: Panorama, 1982. 182 s.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu U lužického semináře na Wikimedia Commons
• Fotografie ulice na webu Turistika.cz