Univerzitní teze je písemné ohlášení veřejné disputace tezí studenta či bakaláře k obhajobě prvního nebo závěrečného stupně studia (filozofického, teologického, medicínského či právnického) na univerzitě.
Historie
Ve středověku byly univerzitní teze psány ručně, od 16. století se začaly šířit tiskem. Mohly být svitkem nebo mít knižní formu, často graficky dekorativně vypravenou, například rozměrnými ozdobnými iniciálami, u knih s celostranným frontispisem.
V 17. a 18. století se vžila forma úvodních jednostranných grafických listů velkých rozměrů (A3, A2, A1), na kterých obrazová plocha zcela zatlačila do pozadí původní věcné sdělení, nechybí však kartuše s popiskami, tzv. paregron, v níž jsou vyjmenovány teze, které budou obhajovány a všichni účastníci obhajoby, počínaje autorem, přes jeho učitele, nejméně dva oponenty (učence z příslušného oboru) a dobrodince, kteří budou disputaci přítomni. Častá bývá podobizna uchazeče, panovníka či uchazečova dobrodince. Pro výtvarné provedení grafických listů tezí byly zejména ve šlechtických kruzích v době baroka angažování renomovaní umělci. Toto období bylo zlatou érou univerzitních tezí.
Výtvarné provedení
Autorem původní - originální předlohy s epickým, někdy alegorickým výjevem, byl často malíř. Tento návrhář se označoval inventor a pod grafickým listem bylo u jeho signatury uvedeno invenit (navrhl) nebo jen zkratka inv.. Provedení bylo svěřeno grafikovi - rytci, který se označoval sculptor (sochař) nebo delineator (kreslíř). Jeho jméno je pod grafickým listem vpravo a za ním zkratka sculps. nebo delin. Někdy je ještě přidáno místo provedení, rovněž v latinském jazyce. Rytina se prováděla jako lept, mědiryt, mezzotinta nebo tečkovací technika. Existovaly dokonce grafické dílny specializované na tisk univerzitních tezí. Tisklo se v počtu 5-50 kusů na ručním papíře nebo na hedvábí, oblíbené barvy hedvábí byly neapolská žluť nebo tmavá modř. Méně movití uchazeči volili reprodukce obrazů významných italských, vlámských, francouzských či německých malířů.
Centra a mistři
K nejvýznamnějším centrům tvorby univerzitních tezí patřily
Mistři (výběr):
- Melchior Küsel
- Jan Jakub Stevens ze Steinfelsu
- Johann van Vesterhout
- Karel Škréta
- Jan Jiří Heinsch
- Michael Heinrich Rentz
- Jan Kašpar Dooms
- Antonín Birkhardt
- Jan Josef Dietzler
Zveřejnění
Teze byly před konáním disputace vyvěšovány na veřejná prostranství nebo rozesílány vlivným osobám.
Sbírky
- Národní knihovna České republiky
- Národní galerie v Praze
- Národní muzeum
- Strahovská knihovna
- Univerzita Palackého v Olomouci
Odkazy
Literatura
- Anna FECHTNEROVÁ: Katalog grafických listů univerzitních tezí uložených ve Státní knihovně ČSR v Praze, 4 svazky, Praha : Státní knihovna ČSR, vydalo Státní nakladatelství technické literatury 1984
- Oldřich J. BLAŽÍČEK (editor): Theses in Universitate Carolina Pragensi disputatae, saec. XVII. et XVIII. Praha : Pragopress, 1967-1970.
- Obrazové these olomoucké university = Theses in Universitate Olomucensi disputatae folia graphica, úvod Miloš Kouřil. Olomouc : Univerzita Palackého, 1978
- Jaromír OLŠOVSKÝ: Univerzitní teze Martina Antonína Lublinského [rukopis]. Masarykova univerzita Brno 1997.
- Petra Zelenková, Universitní these pražské a olomoucké university ze 17. století uložené v Staats- und Stadtbibliothek Augsburg, in: Bohemia Jesuitica 1556 –2006, Petronilla Cemus - Richard Cemus SJ (eds.), Praha - Würzburg 2010, s. 1255–1277.
- Petra Zelenková, Martin Antonín Lublinský (1636–1690) jako inventor grafických listů. Pohled do středoevropské barokní grafiky druhé poloviny 17. století, Národní galerie v Praze 2011.
- ZELENKOVÁ, Petra. Sbírka univerzitních tezí z Národní knihovny ČR. Praha: Národní knihovna ČR, 2020. 154 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7050-724-7, ISBN 80-7050-724-1. OCLC 1199067624
Související články
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Univerzitní_teze |
