| Vícov | |
|---|---|
 Kostel svatého Ambrože | |
| Lokalita | |
| Charakter | zaniklá vesnice |
| Obec | Přeštice |
| Okres | Plzeň-jih |
| Kraj | Plzeňský kraj |
| Historická země | Čechy |
| Stát | Česko Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 49°34′49″ s. š., 13°21′14″ v. d. |
| Základní informace | |
| Katastrální území | Přeštice |
  Vícov | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vícov je zaniklá středověká vesnice v okrese Plzeň-jih. V současnosti je lokalita částí města Přeštic, ležící od nich jeden kilometr severovýchodně při řece Úhlavě. Posledními objekty, které dokládají její existenci, jsou kostel svatého Ambrože a bývalá myslivna, nyní soukromý letní dům.
Historie
O Vícově se v pramenech vyskytují pouze kusé informace, často je ves uváděna jako ves pustá – poustka. Farní ves s kostelem svatého Ambrože existovala již ve středověku a úplně zanikla v průběhu třicetileté války. První dochovaná zpráva o ní je z roku 1239, kdy se uvádí, že Vícov (Wecowo) jako součást přeštického újezdu[1][2] patří kladrubskému klášteru. V předcházejícím roce 1238 prodala tehdejší majitelka Přeštic Anežka Přemyslovna město Přeštice spolu s 15 vesnicemi, mezi kterými byl i Vícov, kladrubskému benediktinskému klášteru. Anežka Přemyslovna byla majitelkou přeštického panství od roku 1236, kdy jej dostala od krále Václava I. K roku 1323 je na Vícově připomínán kostel, který však stál již dříve.[1][3]
Farní ves zanikla během husitských válek,[1] kdy byla vypálena v roce 1421 Janem Žižkou, v roce 1427 Prokopem Holým; zůstal jen osamocený kostel. Ves s kostelem byla obnovena koncem 15. století. Existovala ještě v roce 1558[1] a v klášterních spisech se uvádí jako ves Wiczowo. V průběhu třicetilet0 války ves až na kostel definitivně zanikla.[1][4] Berní rula z roku 1654 ves již neuvádí vůbec, v roce 1675 se uvádí jako „ves pustá“.
Ves byla formálně majetkem kladrubského kláštera, ale od roku 1421 byla dána císařem Zikmundem do zástavy. V zástavě ji měl rod Švihovských, který výrazně ovlivňoval život na Přešticku. Rod byl majitelem až do roku 1705,[5] kdy přeštický statek vykoupil opět kladrubský klášter. Přibližně v polovině 18. století byla při kostele fara a škola.[1] Po zrušení kláštera v roce 1785 koupil mezi jinými i ves Vícov hrabě Hugo Damián Ervín ze Schönbornu, který ji připojil ke svému dolnolukavickému panství. V nejstarší Přeštické kronice jsou v letech 1679–1719 uvedeni obyvatelé, žijící v „poustce vícovské“. Na místě dřívější fary se nacházela od 18. století myslivna, v roce 1930 zde bydleli 4 lidé.[6] První mapou, která dokládá existenci kostela a myslivny je I. vojenské (josefské) mapování v letech 1764–1768.[7]
Myslivnu s rozsáhlými pozemky zakoupil v roce 1935 plzeňský právník Karel Pexidr starší. Podle návrhu plzeňského architekta Hanuše Zápala byl objekt v roce 1936 přestavěn na letní sídlo, které je dosud v majetku pana Karla Pexidra mladšího.[8] U budovy se rozkládá rozsáhlá bývalá bažantnice.
Název vsi vznikl pravděpodobně ze zkratky osobního jména Vicemil nebo Vieceslav – Vieca, které se v době vzniku obce na začátku 13. století vyskytovalo poměrně běžně.[9] Varianty názvu byly během let Wecovo, Wiczowo, Wieczov, Vienczov, Witzow.
Galerie
-
Vícov na mapě Prvního mapování v letech 1764-1768 -
Pohled na dům -
Pohled na přístup k domu -
Plot bažantnice -
Pohled na bažantnici od silnice
Reference
- ↑ a b c d e f ROŽMBERSKÝ, Petr. Zaniklé vesnice jižního Plzeňska. Blovice: Muzeum jižního Plzeňska v Blovicích, 2008. 48 s. ISBN 9788087170014, ISBN 8087170016. OCLC 271612398 S. 36.
- ↑ Erben, K. J. (editor): Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae I. Pragae. 1881, S. 452-454
- ↑ August Sedláček: Místopisný slovník historický Království českého 1908. S. 954
- ↑ Řičák, E. V.: Dějepis města Přeštic a jeho okolí, Přeštice, 1928, 2. vydání, S. 176–177
- ↑ Plzeňsko : příroda, historie, život. Praha: Baset, 2008. 879 s. ISBN 9788073401009, ISBN 8073401002. OCLC 294938617 S. 572,585.
- ↑ ROŽMBERSKÝ, Petr; KRČMÁŘ, Luděk. Poustevníci, poustevny a pouště v Plzeňském kraji. V Domažlicích: Nakladatelství Českého lesa, 2014. 159 s. ISBN 978-80-87316-30-6, ISBN 8087316304. OCLC 883372528 S. 137.
- ↑ Oldmaps – Staré mapy. oldmaps.geolab.cz [online]. [cit. 2019-09-30]. Dostupné online.
- ↑ DOMANICKÝ, Petr. Hanuš Zápal 1885–1964. Architekt Plzeňska. 1. vyd. Plzeň: Starý most a Západočeská galerie v Plzni, 2015. 270 s. ISBN 978-80-87338-49-0, ISBN 978-80-88027-01-0. S. 188.
- ↑ KEJHA, Josef; JANOUŠKOVEC, Jiří. Toulky českým západem : z historie měst a obcí Plzeňského kraje. 1. vyd. Plzeň: Grafia, 2017. 493 s. ISBN 978-80-87046-94-4, ISBN 8087046943. OCLC 1022786601 S. 419–420.
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Vícov_(Přeštice) |
