Východní Thrákie (jiné názvy: Edirnská Thrákie, turecká Thrákie, Thrákie, evropské Turecko; bulharsky: Източна Тракия (Iztočna Trakija)/ Одринска Тракия (Odrinska Trakija), řecky: Ανατολική Θράκη (Anatoliki Thraki), turecky: Doğu Trakya) je označení pro tureckou část historické Thrákie, jinými slovy území evropské části Turecka.
Historie
Antika
Oblast byla původně osídlena Thráky, kteří se zde usadili mezi 12.-9. století př. n. l. Jedna z teorii říká, že Thrákové sem přišli z Řecka, odkud je vyhnali řecké kmeny. Přibližně od 8. století př. n. l. se zde usadili Řekové, kteří zde u pobřeží zakládali kolonie. Řekové osídlili celou pobřežní oblast a většinu Thráků vyhnali. Nejznámější starořecké kolonie zde byly Kallipolis (dnes Gelibolu), Kardia, Ainos (dnes Enez), Sestos, Perinthos (dnes Marmara Ereğlisi), Selymbria (dnes Silivri) a Byzantion (dnes Istanbul). Řekové se usadili i na pobřeží Černého moře. Šlo hlavně o iónské Řeky, území v okolí Byzantionu obývali Dórové. Řecka kultura se odsud dostala i do vnitrozemské Thrákie.
Během peloponéské války stáli místní Řekové na straně Athén. Později Thrákie připadla Makedonii, pak svobodné Thrákii a v 1. století definitivně Římanům. Postupně se zde rozmohlo křesťanství. Císař Hadrián zde postavil město Hadrianopolis (dnes Edirne). Císař Konstantin Veliký Byzantion přebudoval na nové hlavní město, Konstantinopol, kde se usadilo obyvatelstvo z různých končin východní části říše (hlavně Řekové). Od roku 395 patří Thrákie do Východořímské (Byzantské) říše.
Středověk
V 6. století sem pronikli Slované, kteří se pokusili Konstantinopol dobýt, ale neúspěšně, a tak se usadili v dnešní severní turecké Thrákii a slavizovali původní thrácké či helenizované obyvatelstvo. Od 7. století sem pronikali Prabulhaři, kteří se později se Slovany a Thráky asimilovali. Řekové se udrželi podél pobřeží.
Od 14. století sem pronikali Turci, kteří v roce 1453 dobyli Konstantinopol, po nějakou dobu bylo hlavním městem Osmanské říše Edirne. Během osmanské nadvlády se řecké obyvatelstvo opět usazovalo i ve vnitrozemí a v Konstantinopoli, zatímco na pobřeží žili Řekové kontinuálně. Většina vnitrozemského obyvatelstva (snad Bulharů) se do 17. století islamizovala a poturčila.
20. století
Turecký údaj z roku 1910 udává, že Východní Thrákie měla 1 669 500 obyvatel, z toho 655 600 (39 %) Řeků, 604 500 (36 %) Turků, 71 800 (4,3 %) Bulharů a 337 600 (20 %) obyvatel jiných národností. Místní Řekové se věnovali především obchodním činnostem, nejvýznamnější města byly Istanbul (řec. Konstandinupoli), Edirne (řec. Adrianupoli), Gelibolu (řecky Kallipoli), Tekirdağ (řecky Redestos) a Kirklareli (řecky Saranda Ekklisies). Z posledně jmenovaného pocházel Evangelos Tsantalis, řecký vinař, který založil známou značku Tsantali. Území bylo známé také pod jménem Romilia, tedy země Romaine (Řeků).
V roce 1923, po vzniku Turecka a po Řecko-turecké válce, se konala výměna obyvatel mezi Řeckem a Tureckem. Většina místních Řeků se vystěhovala do Řecka (hlavně do oblastí Západní Thrákie a Makedonie), zatímco do turecké Thrákie přišlo etnicky turecké obyvatelstvo z Řecka. Mnoho nově usazených Turků pocházelo ze Soluně. Usadili se zde i mnozí muslimští Arumuni z Řecka. Povoleno zůstat měli jen istanbulští Řekové, kteří se však po roce 1955 také téměř všichni vystěhovali do Řecka.
Současnost
Dnes je území turecké Thrákie jednou z nejvyspělejších oblastí Turecka, sloužící jako jeho brána do Evropy. Nachází se zde jádro a západní polovina největšího tureckého města Istanbulu. Další významná města jsou Edirne, Gelibolu, Kirklareli nebo Tekirdağ. Žije zde přibližně 10 milionů obyvatel, převážně Turků.
Odkazy
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Východní Thrákie na Wikimedia Commons
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Východní_Thrákie |
