Výhon

Výhon je letorost rostliny, mladá, dřevnatá nebo teprve vyzrávající, obvykle jednoletá větev. Výhony se na rostlině tvoří z pupenů. Výhony lze nalézt na keřích i stromech. Rašící stonky bylin jsou obvykle nazývány výhonky.

Dělení

Vedoucím výhonem nazýváme každé jednoroční prodloužení hlavní i vedlejší větve.
Soutěžící výhon vzniká z nejblíže postaveného pupenu, a to v těsné blízkosti pupenu vrcholového na hlavních i postranních větvích.^{[L 1]}

Podle funkce rozeznáváme výhony dřevní a plodné.

Výhony dřevní

Jsou ukončeny dřevním pupenem. Tvoří se při přehnojení dusíkem nebo po silném řezu. Čistě dřevní výhony tvoří květní pupeny jen obtížně, často po mnoha letech. Abychom je přiměli k plodnosti, je třeba upravit jejich výživu řez i polohu.^{[L 1]} K výhonům dřevním patří:

Vlky

Jsou dřevní výhony vyrůstající na víceletém dřevě (na větvích i kmenech), jsou vždy jalové. Mohutně se vyvíjejí zejména při poruše výživy (při přehnojování dusíkem), při porušení koruny (polomy), po krátkém řezu (zmlazení, přeroubování), holožíru atd.^{[L 1]}

Výhony vrcholové

Vyrůstají z terminálních pupenů a prodlužují matečné větve ve směru jejich osy. Zkrátíme-li je, přejímá jejich funkci pupen nejvýše postavený.^{[L 1]}

Trnové výhony

Jsou to vlastně předčasné výhony bez vrcholového pupenu a bývají zpravidla zakončeny ostrou trnovou špičkou. Většinou se jejich dřevní pupeny přeměňují v listové.^{[L 1]}

Výhony plodné

Liší se od výhonů dřevních tím, že jsou slabší a kratší. Tvoří se všude tam, kde je menší transpirační proud, tedy v poloze větví rostoucích do vodorovné polohy.^{[L 1]}

Literatura