VI. sjezd Komunistické strany Číny

VI. sjezd Komunistické strany Číny (čínsky pchin-jinem Zhōngguó Gòngchǎndǎng dìliùcì quánguódàibiǎodàhuì, znaky zjednodušené 中国共产党第六次全国代表大会) proběhl ve vsi Nikolskoje^{[pozn. 1]} u Moskvy ve dnech 18. června – 11. července 1928. Sjezdu se zúčastnilo 84 delegátů s hlasem rozhodujícím a 34 s hlasem poradním zastupujících 130 tisíc členů Komunistické strany Číny.

Pravicový převrat vůdce Kuomintangu generála Čankajška v dubnu 1927 byl pro komunistickou stranu těžkým úderem. Strana se do té doby orientovala na spojenectví s Kuomintangem, od dubna 1927 naopak Kuomintangská armáda a policie komunisty systematicky likvidovala, tisíce jich byly zabity anebo uvězněny, na území ovládaném Kuomintangem strana přešla do ilegality. provedení sjezdu v Číně bylo proto riskantní. V Moskvě na jaře 1928 proběhl IV. kongres Rudé odborové internacionály, v létě 1928 VI. kongres Kominterny a V. kongres Komunistické internacionály mládeže. Těchto kongresů se účastnily delegace KS Číny, vedení čínských komunistů proto usoudilo, že je vhodné využít příležitosti a provést sjezd strany v Moskvě.

Sjezd probíhal ve Rtiščevově usedlosti^{[pozn. 2]} ve vsi Nikolskoje (nyní Pervomajskoje) u Moskvy (roku 2012 bylo Pervomajskoje začleněno do Moskvy, do té doby leželo v Moskevské oblasti). Organizaci měl na starosti funkcionář Kominterny Pavel Mif, pomáhali mu studenti Sunjatsenovy univerzity pracujících Číny v Moskvě.

Cílem sjezdu bylo zhodnocení situace v Číně po rozpadu jednotné fronty a stanovit politiku strany v nové situaci. Dosavadní vedení KS Číny bylo ostře zkritizováno (také ze strany Nikolaje Bucharina, zastupujícího Kominternu), Čchen Tu-siou byl označen za pravicového oportunistu zodpovědného za neúspěch revoluce, Bucharin kritizoval i Čchü Čchiou-paje za levičácký „pučismus“. Sjezd soudil, že čínská společnost je stále polokoloniální a polofeudální a čínská revoluce v dané etapě buržoazně-demokratická. Jako cíle revoluce stanovil získání nezávislosti a sjednocení země; likvidaci pozůstatků feudalismu; svržení moci Kuomintangu a nastolení sovětské vlády, revolučně-demokratické diktatury dělnické třídy a rolnictva.

Sjezd vypracoval desetibodový program demokratické revoluce. Vzhledem k nepříznivé aktuální politické situaci soudil, že v nejbližší době úkolem strany nebude organizace všeobecných povstání, ale postupné získání mas a příprava nové revoluční vlny. Poprvé byl přijat rozpracovaný agrární program, předpokládající konfiskaci statkářské půdy a její předání drobným rolníkům a bezzemkům.

Sjezd zvolil 6. ústřední výbor o 23 členech a 13 kandidátech, generálním tajemníkem výboru byl zvolen Siang Čung-fa. Ústřední výbor poté k běžnému řízení strany vybral 6. politbyro o sedmi členech a sedmi kandidátech.

Poznámky

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku VI съезд КПК na ruské Wikipedii.

Komunistická strana Číny
Ideologie a politika	marxismus-leninismus • maoismus • socialismus s čínskými rysy
Ústřední orgány	sjezd • ústřední výbor • ústřední komise pro kontrolu disciplíny (tajemník) • ústřední poradní komise (1982–1992)
Ústřední výbor	orgány ÚV předseda (1945–1982) • místopředsedové (1956–1982) • generální tajemník (seznam) • stálý výbor politbyra • politbyro • sekretariát • ústřední vojenská komise (předseda) • generální sekretář aparát ÚV oddělení organizační • propagandy • jednotné fronty • mezinárodních vztahů komise duchovní civilizace • finanční a ekonomická • institucionální organizace • komplexního prohloubení reforem • kyberprostoru • národní bezpečnosti • politická a právní • zahraničních věcí další hlavní kancelář • politický výzkumný úřad • stranická škola • Žen-min ž’-pao volební období 1. • 2. • 3. • 4. • 5. • 6. • 7. • 8. • 9. • 10. • 11. • 12. • 13. • 14. • 15. • 16. • 17. • 18. • 19. • 20.
Sjezdy	I. (1921) • II. (1922) • III. (1923) • IV. (1925) • V. (1927) • VI. (1928) • VII. (1945) • VIII. (1956/58) • IX. (1969) • X. (1973) • XI. (1977) • XII. (1982) • XIII. (1987) • XIV. (1992) • XV. (1997) • XVI. (2002) • XVII. (2007) • XVIII. (2012) • XIX. (2017) • XX. (2022)