Valerij Legasov

Valerij Legasov
Narození	1. září 1936 Tula
Úmrtí	26. dubna 1988 (ve věku 51 let) Moskva
Alma mater	Ruská chemicko-technologická univerzita D. I. Mendělejeva (do 1961)
Pracoviště	Kurčatovův institut (1962–1988) MSU Faculty of Chemistry Moskevský fyzikálně-technický institut Lomonosovova univerzita
Obory	jaderná chemie a anorganická chemie
Ocenění	Státní cena SSSR Řád rudého praporu práce Leninova cena Hrdina Ruské federace Leninův řád … více na Wikidatech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Valerij Alexejevič Legasov, rusky Валерий Алексеевич Легасов (1. září 1936 Tula – 26. dubna 1988 Moskva) byl sovětský vědec v oboru anorganické chemie, člen Akademie věd Sovětského svazu. Známý je především díky své funkci vedoucího vyšetřovací komise černobylské havárie z 26. dubna 1986.

Životopis

Valerij Legasov se narodil v Tule jako dítě z dělnické rodiny. Vystudoval Chemicko-technickou univerzitu Dmitrije Mendělejeva a pracoval v Institutu pro atomovou energii I. V. Kurčatova. V roce 1967 dosáhl akademického titulu a v roce 1972 získal doktorát v oboru chemie. Od roku 1983 až do své smrti byl vedoucím katedry chemického inženýrství na Chemické fakultě Moskevské státní univerzity M. V. Lomonosova. V roce 1981 se stal členem Ruské akademie věd.

Legasov a další vědci již při zavádění reaktoru RBMK do sovětských elektráren upozorňovali na rizika vyplývající z jeho nebezpečné konstrukce (reaktor bez kontejnmentu). Dalším problémem byly zavádějící informace pro operátory, kteří neznali kritické chování reaktoru v nestabilních podmínkách (obecně pod 30 % nominálního výkonu), nevěděli o nebezpečně vysokém kladném dutinovém koeficientu reaktivity (velmi rychlý nárůst výkonu reaktoru při ztrátě chladicího média) a neměli ponětí o specifické konstrukci regulačních tyčí (které při zavádění do běžícího reaktoru zpočátku zvyšovaly jeho výkon, místo aby omezily štěpnou reakci a výkon snižovaly).^[1]

Po katastrofě v Černobylu se Legasov stal klíčovou postavou vládní komise, která měla zkoumat příčiny katastrofy a vypracovat plán na odstranění jejích následků. Přijal důležitá rozhodnutí v zájmu odvrácení dalších škod a informoval vládu o situaci v oblasti. Informoval své kolegy a tisk o bezpečnostních rizicích zničeného reaktoru a vyzval k okamžité evakuaci města Pripjať. Také navrhoval zrušit prvomájové oslavy v Kyjevě,^[2][3] které následovaly krátce po havárii v Černobylu, ale nepovedlo se mu přesvědčit komunistické špičky. Jeho výpověď na soudu 3 mužů kteří byli obviněni z katastrofy v Černobylu Anatolij Djatlov, Alexander Bruchanov, Nikolaj Phomin, nebyla sovětským svazem přijata.

V srpnu 1986 přednesl zprávu sovětské delegace na zvláštním zasedání Mezinárodní agentury pro atomovou energii ve Vídni.

Valerij Legasov byl 27. dubna 1988, dva roky po výbuchu v Černobylu, nalezen mrtev ve svém domě u Moskvy. Má se za to, že spáchal sebevraždu oběšením. Předtím nahrál ještě zvukový záznam, v němž uvedl více podrobností o katastrofě v Černobylu.

Po této jeho tragické smrti byly jeho názory, publikace a zvukový záznam šířeny mezi sovětskými vědci. Samotný Sovětský svaz přiznal chyby v konstrukci reaktoru RBMK-1000 a to, že operátoři řídícího centra nevěděli o těchto skutečnostech a faktech. Při situaci, ke které osudné noci došlo ve 4. bloku, tlačítko AZ-5 (spouštěč rychlé odstávky reaktoru) a grafitové hroty bórových tyčí ještě více zvyšují výkon a tudíž v okamžiku, kdy bylo tlačítko stisknuto, nešlo výbuchu vzhledem k vysoké nestabilitě v reaktoru, tzv. otravě xenonem a vzniku dutiny způsobené vysokou teplotou v jádře bez chladicí vody zabránit.

Ocenění

V září 1996 byl Valerij Legasov posmrtně „za odvahu, pevnost a hrdinství, které osvědčil při likvidaci následků nehody v jaderné elektrárně v Černobylu“ vyznamenán titulem Hrdina Ruské federace, který mu udělil tehdejší ruský prezident Boris Jelcin.^[4]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Waleri Alexejewitsch Legassow na německé Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Valerij Legasov na Wikimedia Commons

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Autoritní data	NKC: jo20201086512 CiNii: DA10773465 GND: 111254663 ISNI: 0000 0001 0919 3919 LCCN: n85101611 NTA: 073912638 SUDOC: 184222575 VIAF: 79344069 WorldCat Identities: lccn-n85101611