| Jeho Milost Vavřinec Scipio | |
|---|---|
 | |
 Vavřinec Scipio | |
| Církev | římskokatolická |
| Znak |  |
| Zasvěcený život | |
| Institut | cisterciáci |
| Vykonávané úřady a funkce | |
| Zastávané úřady |
|
| Osobní údaje | |
| Datum narození | 11. listopadu 1611 nebo 13. listopadu 1611 |
| Místo narození | Oberlangenau, Hrabství kladské |
| Datum úmrtí | 26. září 1691 (ve věku 79 let) nebo 17. července 1691 (ve věku 79 let) |
| Místo úmrtí | Osek u Duchcova, Habsburská monarchie Habsburská monarchie |
| Povolání | římskokatolický duchovní |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vavřinec Scipio, též Laurentius Knittel (13. listopadu 1611, Oberlangenau (Długopole Górne), Kladsko – 17. července 1691 Osek) byl česko-německý cisterciácký mnich a v letech 1650–1691 v pořadí 33. opat kláštera v Oseku u Duchcova, první po obnově kláštera v roce 1626, generální vikář
Život
V mládí vstoupil do oseckého kláštera, roku 1635 složil řeholní sliby, roku 1639 přijal kněžské svěcení, a v letech 1648–1650 byl postupně duchovním správcem ve Vtelně, Jeníkově u Duchcova, Hrobě a v Mikulově.
Dále byl jmenován proboštem kláštera cisterciaček na Starém Brně.
18. března 1650 byl zvolen oseckým opatem a vedl pak klášter 41 let. Zasloužil se o jeho obnovu po požáru, který klášter postihl v roce 1641. Byl nazýván druhým zakladatelem kláštera, zkonsolidoval rozvrácené klášterní hospodářství, obnovil řemeslnické dílny truhlářů, krejčích a knihvazačů.[1] Vztyčil nový hlavní oltář, nakoupil zvony. Zahájil barokní přestavbu celého areálu, dokončenou pak za opata Littweriga. V západní části areálu zřídil ovocnářskou a zelinářskou zahradu.
Roku 1666 papež Alexandr VII. obnovil českou řádovou provincii cisterciáků, do jejíhož čela se postavil opat Scipio a zastával funkce generálního vikáře a řádového vizitátora.
Roku 1673 byl opat Scipio raněn mrtvicí, po ní se dával stále častěji zastupovat a pobýval často v lázních. V letech 1678–1688 se zdržoval převážně v exilu v Německu, v horním Sasku, protože upadl v nemilost u císaře Leopolda I. Roku 1679 klášter navštívil Bohuslav Balbín.
Do Oseka se Scipio vrátil těžce nemocný, formálně však řídil klášter další tři roky. Zemřel v Oseku 17. července 1691. V září téhož roku zvolila komunita za jeho nástupce Benedikta Littweriga.
Cesty
K přístupovým cestám ke klášteru a k cestám do poutních míst v okolí Oseka dal v letech 1672–1675 umístit 48 odpočivných kamenů pro poutníky. Na kamenech je vytesán nápis FLAO (Frater Laurentius Abbas Ossecensis - Bratr Vavřinec opat osecký) a letopočet jejich osazení.[2]
Odkazy
Reference
- ↑ Dana Stehlíková, 1000 let kláštera v Oseku. Praha 1996, s. 41-42, 54
- ↑ Háj u Duchcova: Odpočivný kámen v Domaslavicích. František Nachtmann, Markéta Soukupová. [cit. 2016-12-09] Dostupné z WWW[nedostupný zdroj].
Literatura
- Dana Stehlíková (ed.) a kolektiv: 1000 let kláštera v Oseku. Unicornis Praha 1996, ISBN 80-901-587-3-0
Související články
- Klášter Osek
- Kostel Panny Marie Bolestné (Mariánské Radčice)
- Seznam opatů cisterciáckého kláštera v Oseku
Externí odkazy
- Životopis (německy)
- Historie oseckého kláštera Archivováno 5. 3. 2016 na Wayback Machine.
 |
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
| Předchůdce: klášter spravován administrátorem |
|
33. opat cisterciáckého kláštera v Oseku u Duchcova Vavřinec Scipio 1650 – 1691 |
|
Nástupce: Benedikt Littwerig |
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Vavřinec_Scipio |
