| Velká pinka na Komáří hůrce | |
|---|---|
 | |
| Základní údaje | |
| Typ díla | hlubinný důl |
| Hornina | greisen |
| Minerály | kasiterit chalkopyrit pyrit |
| Poloha | |
| Stát | Česko Česko |
| Kraj | Ústecký |
| Okres | Teplice |
| Obec | Krupka |
| Souřadnice | 50°42′28,92″ s. š., 13°51′22,2″ v. d. |
  Velká pinka | |
| Kód památky | 105389 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Velká pinka na Komáří hůrce je pozůstatkem starých důlních děl na Komáří hůrce v Krušných horách, ve kterých se těžily rudy cínu. Nachází se severně od vrcholu kopce v katastrálním území Fojtovice u Krupky. Svou hloubkou a rozsahem patří mezi největší pinky v Česku. Od roku 2014 je chráněna jako kulturní památka.[1]
Pinka se nachází v centru bývalého důlního revíru Komáří hůrka.[2] První písemná zmínka o dolování v této lokalitě pochází z roku 1416,[3] ale hlavní období těžby spadá do osmnáctého až počátku devatenáctého století. Na jejím místě se nacházelo greisenové těleso s rozměry 140 × 45 metrů, které bylo postupně odtěženo řadou povrchových i hlubinných dolů. Mezi těžené minerály patřil zejména kasiterit, chalkopyrit a pyrit.[2] Povrchová těžba byla na Komáří hůrce možná, protože jednotlivé minerály se nesoustředily do žil jako v jiných ložiscích okolo Krupky, ale nacházely se rozptýleně v horninovém masívu. Hlubinou těžbu horníci zahájili až po vytěžení povrchových zásob. Vznik pinky je kladen do období baroka, kdy došlo k propadu a propojení novějších a starších důlních děl. Na mapách z devatenáctého století je už pinka vyznačena.[4]
Pinka má oválný půdorys s rozlohou 5000 m². Její okraj lemuje nevýrazný snížený ochoz, který může být pozůstatkem povrchově vytěženého prostoru. Obtížně přístupné členité dno se nachází v hloubce 75 metrů a minimálně jeho část vznikla propadem vytěžených prostor.[2]
Nejstarším známým důlním dílem, které podfáralo pinku už na konci patnáctého století, byla dědičná štola Dürrholz. Později byly vyhloubeny také štoly Antoni I, Antoni II, Josef a Martin. Nejmladším dílem byla štola 5. květen vyražená po druhé světové válce. Největším dolem, který fungoval u jihozápadního okraje pinky, byl důl Glatz (též Göpelschacht, česky Žentourová šachta) z osmdesátých let sedmnáctého století, který dosáhl hloubky až 200 metrů. Důl byl částečně obnoven při geologickém průzkumu v letech 1955–1960, ale jeho jediným viditelným pozůstatkem je odval v zatáčce silnice pod vrcholem Komáří hůrky. V blízkosti byly také například Důl Müntzer nebo Nikolai, ale další relikty důlních děl seřazených ve směru severovýchod–jihozápad se nacházejí severozápadně od Velké pinky.[2]
Odkazy
Reference
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-01-25]. Identifikátor záznamu 105389 : Velká pinka na Komáří hůrce. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ a b c d URBAN, Michal, kolektiv. Horní města Krušných hor. 1. vyd. Svazek 2. Ústecký kraj. Sokolov: Fornica Publishing, 2015. 328 s. ISBN 978-80-87194-49-2. S. 104, 106.
- ↑ URBAN, Michal; ALBRECHT, Helmuth. Hornické památky Montanregionu Krušné hory/Erzgebirge = Bedeutende Denkmale des Bergbaus in der Montanregion Erzgebirge/Krušnohoří. 1. vyd. Jáchymov: Montanregion Krušné hory – Erzgebirge, 2014. 182 s. S. 60. (česky, německy)
- ↑ Velká pinka na Komáří vížce [online]. Národní památkový ústav [cit. 2019-01-25]. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Velká pinka na Komáří hůrce na Wikimedia Commons - Velká pinka na Komáří hůrce [online]. Montanregion Krušné hory – Erzgebirge [cit. 2019-01-25]. Dostupné online.
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Velká_pinka_na_Komáří_hůrce |
