Velká turecká válka

Velká turecká válka
konflikt: Osmansko-habsburské, osmansko-polské, osmansko-benátské a rusko-turecké války
Bitva u Vídně
Trvání	14. července 1683 – 26. ledna 1699 (15 let, 6 měsíců, 1 týden a 5 dní)
Místo	Rakousko, Maďarsko, Srbsko, Chorvatsko, Řecko a Ukrajina (včetně Krymu), Černá Hora
Výsledek	Rozhodné vítězství svaté ligy, Karlovický mír
Změny území	Rakousko získalo území v Uhersku a na Balkáně, včetně Sedmihradska Polsko-Litevská unie získala Podolí Rusko získalo přístav Azov Benátky získaly Moreu a vnitřní Dalmácii Černá Hora získala faktickou nezávislost
Strany
Osmanská říše Osmanská říše Krymský chanát Krymský chanát Horní Uhry (do roku 1685) Moldávie Valašsko Sedmihradsko Svatá říše římská Habsburské Rakousko Bavorsko Koruna česká Sasko Franky Švábsko Mantova Habsburské Uhersko Chorvatsko Polsko-litevská unie Rusko Kozácký hetmanát Kozácký hetmanát Benátská republika Benátská republika Španělské impérium Španělské impérium Černé Hora povstalci srbští, řečtí, albánští a bulharští
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Velká turecká válka (objevuje se i pod jinými názvy, např. pátá rakousko-turecká válka nebo sedmá benátsko-turecká válka) byla v letech 1683–1699 řada válečných střetnutí mezi Osmanskou říší a jejími protivníky v čele s Habsburskou monarchií.

Průběh

Válka začala v červenci roku 1683 druhým obléháním Vídně stopadesátitisícovou osmanskou armádou. Tu spojená evropská vojska u rakouské metropole porazila při takzvané bitvě u Vídně a posléze je vytlačila hluboko do Panonské nížiny. Rakouské diplomacii se pak roku 1684 podařilo spolu s Polskem a Benátkami ustavit Svatou ligu proti Osmanům, k níž se o dva roky později připojilo i Rusko.

Válka pak probíhala na řadě míst východní Evropy a Balkánu. Habsburkům se v první fázi války zdařilo upevnit postavení v Uhrách, kde dosáhli dědičnosti trůnu. „Slovenský král“, kníže Imrich Tököly, který se předtím podrobil Cařihradu, byl nadobro svržen. Polská vojska Jana III. Sobieského třikrát vpadla do Moldavska.

Roku 1687 byl sultán Mehmet IV. sesazen janičáry, ale ani jeho nástupce Sulejman II. nebyl zprvu ve válce příliš úspěšný. Nato roku 1688 do rukou Habsburků padl Bělehrad a roku 1689 pak i Skopje. Koncem téhož roku však velkovezír Mustafa Köpröli shromáždil silnou armádu a roku 1690 zahájil úspěšnou protiofenzívu. V říjnu 1690 Osmané dobyli Bělehrad nazpět a v následujících letech se válčilo se střídavými úspěchy až do uzavření míru ve Sremských Karlovicích 26. ledna 1699. Habsburkové na jeho základě získali celé Uhry, vyjma Banátu, i se Sedmihradskem.

Literatura

• RYCHLÍK, Jan; PENČEV, Vladimir. Od minulosti k dnešku. Dějiny českých zemí. Praha: Vyšehrad, 2013. ISBN 978-80-7429-387-0.  s. 240–243
• TARABA, Luboš, Rozum proti víře. Velká turecká válka 1683-1699. Epocha, Praha 2021, ISBN 978-80-278-0028-5

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu velká turecká válka na Wikimedia Commons

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Autoritní data	NKC: ph1125594 NLI: 987007295744405171