| Vincenzo Manfredini | |
|---|---|
| Základní informace | |
| Narození | 22. října 1737 Pistoia |
| Úmrtí | 16. srpna 1799 (ve věku 61 let) Petrohrad |
| Žánry | opera, klasická hudba a duchovní hudba |
| Povolání | hudební skladatel, muzikolog, hudební teoretik a cembalista |
| Nástroje | cembalo |
| Rodiče | Francesco Onofrio Manfredini |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vincenzo Manfredini (22. října 1737 Pistoia – 5. srpna nebo 16. srpna 1799 Petrohrad) byl italský cembalista, hudební skladatel a teoretik.
Život
Vincenzo Manfredini se narodil v Pistoi, nedaleko Florencie. Hudbu studoval u svého otce, skladatele Francesco Onofria Manfrediniho. Dalšími jeho učiteli byli Giacomo Antonio Perti v Bologni a Giovanni Andrea Fioroni v Miláně.
V roce 1758 doprovázel svého bratra zpěváka Giuseppe Manfrediniho, který odjel s operní společností Giovanni Battisty Locatelliho do Moskvy. (Locatelliho společnost působila v letech 1748–1756 také v Praze.) Z Moskvy pokračoval do Petrohradu, kde se stal kapelníkem na dvoře careviče Petra Fjodoroviče. Když se Petr Fjodorovič stal v roce 1762 carem Petrem III. Ruským učinil Manfrediniho šéfem dvorní italské operní společnosti. Po carově smrti ho v této funkci potvrdila i carevna Kateřina II. Veliká. Když však k ruskému carskému dvoru přišel Baldassare Galuppi, byl Manfredini degradován na skladatele baletní hudby do Galuppiho oper a učitele hudby Pavla Petroviče, budoucího cara Pavla I.
V roce 1769 se vrátil do Itálie, usadil se v Bologni. Po dvou nepříliš úspěšných operních pokusech se věnoval instrumentální hudbě.Publikoval několik symfonií a smyčcových kvartet. Nejvýznamnější dílem z toho období je však teoretický spis Regole armoniche, o sieno precetti ragionevoli per apprendere la musica, který vyšel v Benátkách v roce 1775.
Když se Pavel Petrovič stal v roce 1796 carem pozval svého bývalého učitele zpět do Petrohradu. Manfredini přijel do Petrohradu v září 1798. O rok později však však zemřel, aniž se ujal funkce.
Dílo
Opery
- Semiramide riconosciuta (libreto Pietro Metastasio, 1760, Petrohrad-Oranienbaum)
- La musica trionfante (libreto L. Lazzaroni, 1761, Petrohrad)
- Olimpiade (libreto Pietro Metastasio, 1762 Moskva)
- Carlo Magno (libreto L. Lazzaroni, 1763 Petrohrad)
- La finta ammalata (libreto Carlo Goldoni, 1763 Petrohrad)
- La pupilla (libreto Carlo Goldoni, 1763 Petrohrad)
- Armida (libreto Iacopo Durandi podle Torquato Tasso: Osvobozený Jeruzalém, 1770 Bologna)
- Artaserse (libreto Pietro Metastasio, 1772 Benátky)
Kantáty
- La pace degli eroi (libreto L. Lazzaroni; Petrohrad 1762)
- Il consiglio delle muse (libreto Locatelli; Moskva 1763)
- Le rivali (libreto Lazzaroni; Petrohrad 1765)
Balety
- Amour et Psyché (Moskva, 1762)
- Pygmalion (Petrohrad, 1762)
- Les amants réchappés du naufrage (Petrohrad, 1766)
- Le sculpteur de Carthage (Petrohrad, 1766)
- La Constance recompensée (Moskva, 1767).
Duchovní hudba
- Esther (oratorium, Benátky, 1792)
- Requiem (per l'imperatrice Elisabetta II, Moskva, 1762)
- Laudate Dominum per soprano, coro e orchestra.
Instrumentální hudba
- 6 symfonií (1776)
- Koncert pro cembalo (1769)
- 6 smyčcových kvartet (1781)
- 6 trií pro dvoje housle a basso continuo
- 6 sonát pro cembalo (1765)
- 14 preludií pro cembalo
Externí odkazy
- Volně přístupné partitury děl od Vincenza Manfrediniho v projektu IMSLP
- Opery a jejich premiéry
- Život a dílo v italském biografickém slovníku (italsky)
- Život a dílo (francouzsky)
- Virginia Croskery: The Bel canto war : a critical and annotated translation of Vincenzo Manfredini's Regole armoniche, Part III (1797) with relevant essay. University of Iowa 2005
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Vincenzo_Manfredini |
