Vláda Franze Thuna

Vláda Franze Thuna byla předlitavská vláda, úřadující od 5. března 1898 do 2. října 1899. Sestavil ji Franz Thun und Hohenstein poté, co se Gautschova vláda pokusila uklidnit neklidnou politickou situaci po vydání jazykových nařízení Badeniho vládou. Gautschova opatření se brzy ukázala být nedostatečná, neboť Německá pokroková strana a Německá lidová strana odmítaly o čemkoli s Thunovou vládou až do odvolání jazykových nařízení jednat, takže znovu svolaná Říšská rada nebyla schopna dosáhnout jakékoli shody. Ve svých pozicích se německé strany ještě více utvrdily v květnu 1899, když společně sestavily Svatodušní program, v němž mimo jiné požadovaly uchování tradičního postavení Němců v Předlitavsku, odmítnutí státoprávních požadavků ostatních národů a odvolání jazykových zákonů. Thunova vláda jistou dobu postupovala podle § 14 prosincové ústavy, jež vládě umožňovala vydávat provizorně nařízení s platností zákona, jelikož však tato nařízení musela být schválena na nejbližším zasedání říšské rady, nebyla tato situace dlouhodobě únosná, a tak 13. září 1899 Thun podal demisi. 2. října jeho kabinet pak vystřídala vláda Manfreda Clary-Aldringena.^[1]

Složení vlády

Reference

Vlády Předlitavska 1867–1918
Beust (1867) • K. Auersperg, Taaffe, Plenner (1867–70) • Hasner (1870) • Potocki (1870–71) • Hohenwart (1871) • Holzgethan (1871) • A. Auersperg (1871–79) • Stremayr (1879) • Taaffe (1879–93) • Windischgrätz (1893–95) • Kielmansegg (1895) • Badeni (1895–97) • Gautsch I (1897–98) • Thun (1898–99) • Clary-Aldringen, Wittek (1899–1900) • Koerber I (1900–04) • Gautsch II (1905–06) • Hohenlohe (1906) • Beck (1906–08) • Bienerth (1908–11) • Gautsch III (1911) • Stürgkh (1911–16) • Koerber II (1916) • Clam-Martinic (1916–17) • Seidler (1917–18) • Hussarek (1918) • Lammasch (1918)