| prof. Vladimír Brožík, DrSc. | |
|---|---|
 | |
| Narození | 3. prosince 1930 Čížkov |
| Úmrtí | 9. července 2008 (ve věku 77 let) Myjava |
| Povolání | filozof |
| Zaměstnavatel | Filozofická fakulta Univerzity Karlovy |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vladimír Brožík (3. prosince 1930 Přešín – 9. července 2008 Myjava) byl slovenský filosof, axiolog, estetik a vysokoškolský pedagog.
Život
Narodil se v západních Čechách, na lesní samotě v katastrálním území obce Přešín, nedaleko městečka Blovice v Plzeňském kraji. Předkové z otcovy strany byly z okolí Plzně, z matčiny strany z Chodska. Otce znal pouze krátce, matka mu zemřela když měl osm let. Vychovávala ho babička, později známá správkyně Kozinova statku v Újezdu u Domažlic. Měšťanskou školu navštěvoval v Blovicích. Střední vzdělání získal na obchodní akademii v Plzni a (po přestěhování se s babičkou do Štěchovice) na Československé obchodní akademii v Praze.
Po maturitě v roce 1949 ho přijali na Fakultu sociálních věd VŠPHV v Praze; školu ukončil diplomovou prací o Josefovi Václavu Sládkovi. Stal se asistentem a později vědeckým aspirantem na FF UK v Praze. Jelikož na Slovensku v té době nebyl dostatek vysokoškolsky vzdělaných lidí, dostal nabídku pracovat na VŠMU v Bratislavě, kde přednášel filozofii a estetiku. V té době se na Slovensku i oženil a natrvalo usadil. V roce 1961 získal vědeckou hodnost CSc. a v roce 1964 habilitoval. V letech 1961–1966 byl proděkanem Divadelní fakulty a v letech 1966–1969 prorektorem VŠMU v Bratislavě.
V roce 1969 přestoupil na katedru filozofie FF UK v Bratislavě. Přednášel axiologii a badatelsky se věnoval zejména problematice estetických a uměleckých hodnot. V letech 1970–1972 byl proděkanem FF UK, později, v letech 1972–1975 prorektorem UK pro vědu a výzkum. V roce 1979 obhájil vědecký titul DrSc. O tři roky později získal řádnou profesuru na katedře estetiky a věd o umění FF UK, kterou spolu s doc. Eugenem Šimunkem spoluzakládal a v letech 1975–1985 vedl.
Pak se stal ředitelem Literárněvědního ústavu SAV. Na tomto postu působil až do politického převratu v roce 1989, kdy na ředitelskou funkci abdikoval a zbývající rok do důchodu si odsloužil jako řadový vědecký pracovník. Na sklonku života ještě přednášel axiologii a v rámci ní aplikovanou vědeckou disciplínu hodnotové orientace na půdě katedry etiky a katechetiky FF UKF v Nitře.
Po náročné operaci srdce (čtyřnásobný bypass) se natrvalo uchýlil do myjavských kopanic, kde v létě roku 2008 zemřel. Pohřben je na Hřbitově Slávičie údolie v Bratislavě.
Myšlení
Od marxismu se přes axiologii propracoval až k filozofii lidské činnosti. Jeho hlavní a celoživotní vědeckou inspirací bylo dílo zakladatele české axiologie Mariana Várossa. Vychoval dvě generace herců, uměleckých pracovníků, estetiků a pedagogů. Jedním z jeho žáků byl i básník Dano Hevier.
Bibliografie
- 1966 – Človek a krásno
- 1969 – Hodnoty, normy a projekty sveta
- 1973 – Záhady dejín
- 1976 – Marxistická teória hodnotenia
- 1978 – O užitočnosti krásy
- 1983 – Budúcnosť umenia
- 1985 – Hodnoty a významy
- 1987 – Vo vesmíre žijú ľudia
- 1987 – Estetika všedného dňa
- 1988 – Umenie v kultúrnom dianí spoločnosti
- 1988 – Dialektika umeleckej kultúry (spolu s J. Tazberíkom)
- 1997 – O hodnotách a ľuďoch
- 2000 – Hodnotové orientácie
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vladimír Brožík na slovenské Wikipedii.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vladimír Brožík na Wikimedia Commons
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Vladimír_Brožík |
