Vladimír Velecký

Vladimír Velecký
Narození	21. srpna 1890 Hrušky
Úmrtí	8. listopadu 1951 (ve věku 61 let) Bratislava
Místo pohřbení	Ďáblický hřbitov
Bydliště	Vráble, Nitra
Národnost	československá
Povolání	velkostatkář, partyzán
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vladimír Velecký (21. srpna 1890, Hrušky^[1] – 8. listopadu 1951, Bratislava) byl slovenský velkostatkář a partyzán.

Život

Rodina Veleckých pocházela z moravské obce Hrušky. Vystudoval zemědělskou školu a po první světové válce koupil půdu ve Vráblech, konkrétně v osadě na kopci jménem Kíreš. Jeho otec mu zpočátku pomáhal a zásoboval ho moderními stroji z Čech. Ve Vráblech si našel i svou manželku Máriu rod. Součkovú, jejíž otec byl velitelem místní četnické stanice.

Vladimír Velecký se přátelil s tehdejším prezidentem Tomášem G. Masarykem, který ho navštěvoval na Kíreši, případně se setkávali v Topoľčiankach a pravidelně chodívali na hony. V roce 1918 se stal starostou města Vráble. Po roce 1938, kdy Vráble patřily do Maďarska, se rodina přestěhovala do Nitry.

V roce 1939 se zapojil do odboje. Prováděl přes uměle vytvořenou hranici pronásledované. V převádění mu pomáhala jeho 11letá dcera Sonja. Fašisté je odhalili, Vladimíra uvěznili a později odsoudili na smrt. V srpnu 1944 partyzáni osvobodili věznici, Velecký se k nim přidal a odešel s nimi do hor, kde se ukrývala i jeho rodina. Do osvobození Slovenska s manželkou a dcerou působili v partyzánském oddíle Jánošík.
Po osvobození se přidali k armádě a bojovali až do skončení 2. světové války. Vrátili se do Vráblí, ale jen na krátkou dobu. V roce 1947 se přestěhovali do Bratislavy. V té době byla rodina spolumajitelem Slovenských liehovarov a likérok.

V roce 1948, po znárodnění, se začala měnit politická situace. Vladimír Velecký se stal členem Agrární strany^[zdroj?]. Začal mít politické problémy, neboť jako jeden z mála otevřeně hlásal nespokojenost s tehdejší politikou. Když se situace začala zhoršovat, chtěl s rodinou emigrovat do Argentiny. Jelikož jeho jediná dcera Sonja byla už vdaná, odmítla s nimi emigrovat.

Začátkem 50. let 20. století byl Vladimír Velecký obviněn ze špionáže pro Francii a odsouzen za velezradu. Celý soudní proces byl vykonstruovaný. Manželku Marii odsoudili na 8 let vězení v pracovním táboře v Ilavě za spolupráci s ním a neudání manžela. Do poslední chvíle Velecký věřil, že mu udělí milost. Dne 8. listopadu 1951 ho po dlouhém mučení oběsili v Justičním paláci v Bratislavě. Na pohřbu mohla být přítomna pouze dcera Sonja a jeho hrob nemohl být nijak označen. Manželku Marii propustili z vězení až v květnu 1955, ale na následky těžkého mučení za tři týdny zemřela.

V roce 1969 byl Vladimír Velecký částečně rehabilitován. Po událostech listopadu 1989 byl úplně rehabilitován. V roce 1991 mu prezident Václav Havel vzdal čest a omluvil se jeho dceři, vnučkám a pravnučkám.

Vladimír Velecký je pohřben spolu s rodinou na Ružinovském hřbitově v Bratislavě.

Dílo

V roce 1936 vytiskli nájemníci tiskárny G. A. Beze v Trnavě publikaci s názvem Vpád maďarských boľševikov na Slovensko v roku 1919. V ní na stranách 145 - 149 publikoval Vladimír Velecký své postřehy z tohoto období. Konkrétně jeho kapitola nese název Vráble pod boľševickým útokom. V díle popisuje den po dni události z roku 1919, které se odehrály ve městě Vráble a jeho okolí.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vladimír Velecký na slovenské Wikipedii.

Externí odkazy

• TRUBÍNI, Ľuboš. Kto zabil Vladimíra Veleckého [online]. web: Regionálny portál Požitavia (Zitava.sk), 2010-05-10 [cit. 2023-03-08]. Dostupné online. (slovenština)