| Vladimir Ivanovič Dal | |
|---|---|
 | |
| Narození | 10.jul. / 22. listopadu 1801greg. Luhansk |
| Úmrtí | 22. záříjul. / 4. října 1872greg. (ve věku 70 let) Moskva |
| Místo pohřbení | Vagaňkovský hřbitov |
| Pseudonym | Казак Луганский |
| Povolání | lexikograf, jazykovědec, filozof, dialektolog, spisovatel, lékař, etnolog, autor dětské literatury, voják a sběratel pohádek |
| Národnost | Němci |
| Alma mater | Lékařská fakulta Imperátorské dorpatské univerzity |
| Témata | lexikografie, etnografie, literatura, lékařství a filologie |
| Významná díla | Tolkovyj slovar živogo velikorusskogo jazyka Poslovicy russkogo naroda O poverjach, sujeverijach i predrassudkach russkogo naroda |
| Ocenění | Konstantinova medaile Řád sv. Vladimíra 1. třídy |
| Manžel(ka) | Julija Christoforovna Andreová (1833–1838) Jekatěrina Lvovna Sokolovová (od 1840) |
| Děti | Lev Vladimirovič Dal Olga Vladimirovna Děmidovová |
| Rodiče | Johann Christian Dahl |
| Příbuzní | Karl Ivanovič Dal (sourozenec) |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vladimir Ivanovič Dal, rusky Владимир Иванович Даль (22. listopadu 1801 – 4. října 1872)[1] byl ruský (v ukrajinském Luhansku narozený) jazykovědec a lexikograf, zakladatel Ruské geografické společnosti.
Význam
Byl odborníkem na turkické jazyky a zakladatelem turkologie. Jeho největším dílem byl Výkladový slovník živého ruského jazyka (Толко́вый слова́рь живо́го великору́сского языка), obsahující přes 200 000 slov, který Dal publikoval v letech 1863–1866. Dal pracoval na carském ministerstvu vnitra, kde neblaze proslul posilováním antisemitských legend, zejména poté, co byl carem Mikulášem I. pověřen prošetřením pověsti o údajných židovských rituálních vraždách křesťanských dětí. Dal připravil zvláštní zprávu k carovým rukám, kde uvedl, že většina židů sice o rituálních vraždách nikdy nic neslyšela, ale že rituální vraždy páchá jistá malá chasidská sekta (chasidismus byl mystickou větví judaismu). Dalova zpráva unikla na veřejnost a byla později mnohokrát přetištěna antisemitskými sdruženími, často bez určení Dalova autorství (kolovala zejména v Kyjevě roku 1914 během procesu s Menachemem Mendelem Bejlisem obviněným z rituální vraždy). Roku 2008 byl Dal zvolen do padesátky největších Rusů historie.[2]
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vladimir Dal
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vladimir Ivanovič Dal na Wikimedia Commons - Dalův slovník dostupný on-line
- Profil Vladimira Dala na Rulex.ru
Reference
- ↑ Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2019-06-19]. Heslo ДАЛЬ. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-29. (rusky)
- ↑ Poliakov, Léon. The History of Anti-Semitism: Suicidal Europe, 1870-1933. University of Pennsylvania Press. 2003.
 |
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Vladimir_Dal |
