 Vlha pestrá | |
|---|---|
 Samice (vpředu) a samec při krmení | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | srostloprstí (Coraciiformes) |
| Čeleď | vlhovití (Meropidae) |
| Rod | vlha (Merops) |
| Binomické jméno | |
| Merops apiaster Linné, 1758 | |
 rozšíření vlhy pestré | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vlha pestrá (Merops apiaster) je středně velký, pestře zbarvený pták z čeledi vlhovitých.
Taxonomie
Patří do čeledi vlhovitých, konkrétně do rodu Merops (vlha), který obsahuje dalších 23 druhů. Vlha pestrá je monotypický druh, nejsou tedy známy další poddruhy.[2]
Popis
Dosahuje velikosti kosa černého, s délkou těla 25–29 cm a rozpětím křídel 36–40 cm.[3] Hmotnost se pohybuje mezi 46–60 g.[2] Vlha pestrá je nezaměnitelný štíhlý pták s dlouhým, dolů zahnutým zobákem, dlouhými zašpičatělými křídly a dlouhým ocasem se dvěma prodlouženými středními pery. Zbarvení dospělých ptáků je velmi výrazné: modravá spodina těla, zářivě žluté hrdlo, žlutavě bílé ramenní skvrny a červenohnědé temeno, hřbet a svrchní strana křídla. Obě pohlaví se zbarvením neliší, mladí ptáci jsou shora matnější a zelenavější.[3] Zobák je černý, nohy tmavohnědé.[2]
Hlas
Často se ozývá výrazným, měkkým „prryt“, při vzrušení u hnízda také krátkým, hvízdavým „vit“.[3]
Rozšíření
Hnízdí v severozápadní Africe, jihozápadní Evropě a západní Asii. Izolovaná populace žije také v jižní Africe.[4] Severní hranice areálu kolísá a zvláště za teplých jar se posouvá daleko na sever až po Island, Faerské ostrovy, Norsko nebo Švédsko. Někdy zde vlhy i zahnízdí.[2] Tažný druh; evropští ptáci na zimu migrují do tropické a jižní Afriky, asijští ptáci zimují zčásti také na území Indie. Evropská populace vykazuje po mírném poklesu v 70. až 90. letech 20. století opět stoupající tendenci.[5] a její velikost je odhadována na 480 000–1 000 000 párů.[6]
Výskyt v Česku
V České republice bylo hnízdění poprvé prokázáno v roce 1954 u Lednice na jižní Moravě. Od poloviny 80. let hnízdí na jižní a jihovýchodní Moravě pravidelně, jinde je hnízdění zcela ojedinělé. V posledních letech dochází k výraznému nárůstu počtu hnízdících ptáků; v letech 1985–89 byla celková početnost odhadnuta do 10 párů, v letech 2001–03 na 33–90 párů a v roce 2005 již na 180 párů.[7]
V roce 2021 bylo zaznamenáno hnízdění v březích na po povodních opět neregulovaných úsecích řeky Bečvy.[8]
Přílet na české území probíhá především v druhé polovině května, odlet od konce srpna do poloviny září.[2]
Prostředí
K hnízdění vyhledává otevřenou členitou krajinu s pastvinami, křovinami, skupinami stromů nebo lesíky, často v blízkosti vody, běžně také v pískovnách.[3]
Ekologie a chování
Hnízdění
Hnízdí většinou v koloniích, čítajících obvykle 10–20 párů, řidčeji i jednotlivě. Páry jsou monogamní a často spolu setrvávají po několik let, značně vysoká je také jejich věrnost k hnízdišti. Hnízdo je na konci nory, kterou sama buduje v písčitých nebo hlinitých stěnách a jejíž délka se pohybuje mezi 98–207 cm. Noru využívá obvykle jen jednou a po jejím opuštění ji mnohdy obsazují jiné druhy ptáků, nejčastěji vrabec polní. Ročně mívá 1 snůšku po 5–7 (4–8) bílých, zřídka jemně žlutavých vejcích o rozměrech 26,5 × 21,5 mm. Na jejich inkubaci, která trvá 20–22 dnů, se podílejí oba rodiče, větší mírou však samice. Mláďata jsou krmena oběma rodiči a hnízdo opouštějí ve věku 20 dnů, dalších asi 12 dnů jsou pak krmena mimo něj (v některých případech též třetím dospělým ptákem, tzv. pomocníkem). Pohlavně dospívají ve 2. kalendářním roce.[2]
Potrava
Živí se výhradně hmyzem, který loví za letu, často ve velkých výškách. Stylem letu přitom připomíná jiřičku, s rychlým máváním křídel, klouzáním a rychlými výpady za kořistí.[2][3] V potravě převažují blanokřídlí (včely, vosy, sršně), dvoukřídlí, motýli, rovnokřídlí, vážky a brouci. Kutikuly a nebezpečných žihadel vos, včel a sršní se zbavuje neobvyklým způsobem: hmyzem tak dlouho tluče o nějaký tvrdý předmět, dokud kutikulu nerozbije nebo žihadlo neodstraní.[2] V době krmení mláďat může takovýmto způsobem denně ulovit až 250 hmyzích jedinců.
Galerie
-
Hlinitá stěna s několika norami vlhy pestré -
Dvojice vlh -
Letící vlha -
Vlha pestrá (dospělý pták)
-8.jpg)
.jpg)
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku European Bee-eater na anglické Wikipedii.
- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
- ↑ a b c d e f g h HUDEC, Karel, a kol. Fauna ČR. Ptáci 2. Praha: Academia, 2005. ISBN 80-200-1113-7.
- ↑ a b c d e SVENSSON, Lars, a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. 2. vyd. Plzeň: Ševčík, 2012. ISBN 978-80-7291-224-7.
- ↑ CEPÁK, J. a kol. Atlas migrace ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Aventinum, 2008. ISBN 978-80-86858-87-6.
- ↑ BirdLife International (2004): Merops apiaster Archivováno 12. 8. 2011 na Wayback Machine.. In: Birds in Europe: population estimates, trends and conservation status.
- ↑ BirdLife International (2012): European Bee-eater Merops apiaster Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine.
- ↑ ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír; HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001-2003. Praha: Aventinum, 2006. ISBN 80-86858-19-7.
- ↑ Do divočiny! - Kde se řeka vyzuřila (S02E04) (2021). [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
Literatura
- DUNGEL, Jan Dungel; HUDEC. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001. ISBN 80-200-0927-2. S. 154.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu vlha pestrá na Wikimedia Commons - Galerie vlha pestrá na Wikimedia Commons
Taxon Merops apiaster ve Wikidruzích- BioLib
- http://www.naturfoto.cz/vlha-pestra-fotografie-218.html
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Vlha_pestrá |
