 Vrba náhrobní | |
|---|---|
 Vrba náhrobní | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | malpígiotvaré (Malpighiales) |
| Čeleď | vrbovité (Salicaceae) |
| Rod | vrba (Salix) |
| Binomické jméno | |
| Salix ×sepulcralis Simonk. | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vrba náhrobní (Salix ×sepulcralis) je hybridní druh z rodu vrba, často pěstovaný v kultuře jako okrasná dřevina. Vznikl jako kříženec převislého kultivaru vrby bílé (Salix alba cv. 'Tristis' nebo 'Vitellina') a vrby babylónské (Salix babylonica). Je to v českých podmínkách nejčastěji vysazovaná "smuteční vrba".[1][2]
Popis
Je to 15–20 metrů vysoký strom s nápadně převisajícími periferními větvemi a rozkladitou korunou. Letorosty jsou lysé, žlutě zbarvené, velmi dlouhé. Kopinaté špičaté listy jsou 8–10 cm dlouhé a 1,1–1,3 cm široké, na okraji pilovité, na lícní straně zelené, na rubu šedé; na stromě vytrvávají zelené dlouho do podzimu, prakticky do prvních mrazů. Drobné šídlovité palisty záhy opadávají.
V kultuře se vyskytují jedinci výhradně se samčími květy (někdy se však objevují i oboupohlavné jehnědy). Ty jsou uspořádány v úzkých, válcovitých, 3–4 cm dlouhých jehnědách umístěných na postranních větévkách a mají po dvou tyčinkách s pýřitými nitkami. Jejich podpůrné listeny jsou žlutozelené, řídce chlupaté, s jednou nektáriovou žlázkou. Strom kvete v dubnu až květnu, po olistění.[3][1]
Pěstování
Jako rychle rostoucí a atraktivně vyhlížející dřevina odolná proti napadení dřevokaznými houbami je vrba náhrobní velice často pěstována jako okrasný strom. Uplatňuje se zejména jako výrazná solitéra ve větších zahradách a parcích a v krajinářských úpravách. Pravděpodobně nejčastěji se pěstuje kultivar 'Chrysocoma' vyšlechtěný v Berlíně v roce 1888, s dlouhými, převislými, žlutými větvemi,[1] nebo kultivar 'Salamonii' s větvemi hnědavými až zelenkavými a méně převislými.
Ostatní "smuteční vrby"
Typický "smuteční" vzhled s převislými větvemi má řada dalších druhů a kultivarů vrb, především vrba babylónská. Jako jeden z prvních byl pravděpodobně pěstován její silně převisající kultivar 'Pendula', která se do Evropy dostal v polovině 18. století. Dalšími takovými jsou kultivary 'Babylon', 'Blanda' s větvemi jen mírně převislými, nebo 'Elegantissima' s větvemi delšími a více převislými.[4][5] V českých, potažmo středoevropských podmínkách jsou však choulostivé, často namrzají a nejsou tedy zdaleka pěstovány tak často jako vrba náhrobní.
Rozšířen je též kultivar 'Tristis' vrby bílé (někdy bývá pokládán za synonymní taxon se Salix ×sepulcralis, vyskytují se ale jen samičí exempláři[3]) nebo další kříženec vrba obloukovitá (Salix ×pendulina Wender, syn. Salix ×blanda = S. babylonica × S. fragilis) se šedavými, lámavými letorosty.
Reference
- ↑ a b c SALIX ×SEPULCRALIS Simonk. – vrba náhrobní / vŕba cintorínska | BOTANY.cz. botany.cz [online]. [cit. 2018-09-16]. Dostupné online.
- ↑ Ivan Musil, Jana Möllerová: Listnaté dřeviny 1. Praha: ČZU 2005, s. 60
- ↑ a b Chmelař J. & Koblížek J. (1990): Salix L. – vrba. – In: Hejný S., Slavík B., Hrouda L. & Skalický V. (eds), Květena České republiky 2, p. 458–489, Academia, Praha.
- ↑ Santamour, F.S. & McArdle, A.J. (1988). Cultivars of Salix babylonica and other Weeping Willows. Journal of Arboriculture 14: 180-184
- ↑ Barnes, Burton V.; W.H. WAGNER JR. Michigan Trees: A guide to the trees of the Great Lakes region (revised and updated). Ann Arbor, Michigan: The University of Michigan Press, 2004. ISBN 978-0-472-08921-5. S. x + 448 pp.. Je zde použita šablona
{{Cite book}}označená jako k „pouze dočasnému použití“.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu vrba náhrobní na Wikimedia Commons
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Vrba_náhrobní |
