Fagocyt je jakákoliv buňka schopná fagocytózy, tedy pohlcování velkých pevných částic z okolního prostředí přes membránu.
V lidském těle jsou to především bílé krvinky, které chrání tělo před nebezpečnými látkami, patogenními organismy a mrtvými nebo umírajícími buňkami. Jsou nepostradatelné při ochraně těla před infekcí a při následujících imunitních reakcí. Fagocyty jsou důležité v celé živočisné říši – obzvláště vyvinuté jsou v podkmenu obratlovců. Jeden litr krve člověka obsahuje zhruba šest miliard fagocytů[1]. Fagocyty byly objeveny roku 1882 Ilijou Iljičem Mečnikovem při zkoumání larev hvězdic (Asteroidea). Za svůj objev obdržel roku 1908 Nobelovi cenu za fyziologii a medicínu. Fagocyty se vyskytují u mnoha druhů eukaryot. Někteří Kořenonožci se dokonce chovají podobně jako makrofágy, což podkládá teorii, že se vyskytovaly již u evolučně velmi mladých organismů.
U člověka a některých dalších živočichů můžeme fagocyty rozdělit na základě jejich schopnosti fagocytovat na profesionální a neprofesionální. Profesionální zahrnují monocyty, makrofágy, neutrofilní granulocyty, dendritické buňky a žírné buňky.[2][3] Fagocyty jsou nejen nepostradatelné při boji s infekcemi, ale odstraňováním mrtvých nebo umírajících buněk i při údržbě zdravých tkání. Během infekce přitahují chemické signály, pocházející od patogenů, fagocyty na místo, kde bylo tělo napadeno patogeny. Tento pohyb se nazývá chemotaxe. Jakmile fagocyty přijdou do kontaktu s patogeny, přichytí se k nim pomocí receptorů a poté patogeny pohltí. Některé fagocyty zabijí pohlcený patogen pomocí oxidantů a oxidu dusnatého.
Mimo to existují i neprofesionální fagocyty, k nimž se řadí různé epiteliální buňky, endoteliární buňky, fibroblasty, mesenchymální buňky a podobně.
[4] Jejich hlavní funkcí není fagocytóza, ale jsou jí za určitých okolností schopné: odstraňují tímto způsobem mrtvé části buněk či dokonce cizorodé elementy.[5]
reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku phagocyte na anglické Wikipedii.
- ↑ HOFFBRAND, A. V.; PETTIT, J. E.; MOSS, P. A. H. Essential Haematology. 4th. vyd. London: Blackwell Science, 2005. ISBN 0632051531.
- ↑ ROBINSON, J. P.; BABCOCK, G. F. Phagocyte Function — A guide for research and clinical evaluation. New York: Wiley–Liss, 1998. Dostupné online. ISBN 0471123641.
- ↑ ERNST, J. D.; STENDAHL, O. Phagocytosis of Bacteria and Bacterial Pathogenicity. New York: Cambridge University Press, 2006. ISBN 0521845696.
- ↑ Couzinet S, Cejas E, Schittny J, Deplazes P, Weber R, Zimmerli S. Phagocytic uptake of Encephalitozoon cuniculi by nonprofessional phagocytes. Infect. Immun.. December 2000, roč. 68, čís. 12, s. 6939–45. Dostupné online. DOI 10.1128/IAI.68.12.6939-6945.2000. PMID 11083817.
- ↑ Birge RB, Ucker DS. Innate apoptotic immunity: the calming touch of death. Cell Death Differ.. July 2008, roč. 15, čís. 7, s. 1096–1102. DOI 10.1038/cdd.2008.58. PMID 18451871.
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Wikipedista:Vojtěch_Kunc/Zahrádka |
