| Adelsaufhebungsgesetz / Zákon o zrušení šlechty | |
|---|---|
| Gesetz vom 3. April 1919 über die Aufhebung des Adels, der weltlichen Ritter- und Damenorden und gewisser Titel und Würden.[1] | |
| Předpis státu | |
| Druh předpisu | Spolkový ústavní zákon (ústavní zákon) |
| Obvyklá zkratka | StGBl. Nr. 211/1919 |
| Údaje | |
| Schváleno | 3. dubna 1919 |
| Platnost | 10. dubna 1919 (= datum zveřejnění) |
| Související předpisy | |
| I Nr. 2/2008 (1. BVRBG) změněn 1. ledna 2008 | |
Zákon o zrušení šlechty v Rakousku, respektive Německém Rakousku (německy Adelsaufhebungsgesetz) byl zákon přijatý parlamentem nově vzniklého státu Německé Rakousko 3. dubna 1919 po rozdělení rakousko-uherské monarchie na malé nástupnické státy. Téhož dne vstoupil platnost také bezprecedentní Zákon týkající se vyhoštění habsbursko-lotrinské dynastie a převzetí jejich majetku, tzv. Habsburský zákon.
Podobná nařízení v dalších nástupnických státech monarchie
V monarchiích Maďarsku (s krátkou republikánskou přestávkou), Rumunsku, Království Srbů, Chorvatů a Slovinců a Itálii nevznikla potřeba nové právní úpravy šlechtictví. V Československu, kde sídlilo nebo vlastnilo pozemky velké množství šlechtických rodů někdejší Habsburské monarchie, byly zrušeny šlechtické tituly zákonem ze 3. prosince 1918. Jmenné přívlastky a tituly odkazující ke šlechtickému původu byly zakázány.[2] V Polsku byla šlechta zrušena v letech 1921–1935.
Rakušané a cizí šlechtické tituly
V roce 1952 rozhodl Nejvyšší soud v případu rakouské státní občanky, která přijala při svatbě podle německého práva spolu s příjmením manžela část odkazující na šlechtický titul. A to tím způsobem, že takto mohou rakouští občané jméno přijmout a užívat.[3]
Jinak rozhodují rakouské soudy v případech zisku jméno při osvojení. V roce 1994 rakouský státní občan byl osvojen německou státní občankou Anneliese Maria Edeltraut Luise Prinzessin von Sachsen-Coburg und Gotha, Herzogin zu Sachsen, po jistých právních krocích rakouské úřady zapsaly příjmení osvojeného ve tvaru „Prinzessin von Sachsen-Coburg und Gotha, Herzogin zu Sachsen“ (jedná se v němčině o přechýlené jméno), to osvojený napadl u Ústavního soudu, ten v roce 2003 rozhodl, že zápis rakouských úřadů jména v ženské podobě nebyl v pořádku, nicméně zápis částí odkazujících na šlechtické tituly (Prinzessin a Herzogin) nezohlednil dostatečně zákon o zrušení šlechtictví.[4] Obdobný případ nastal, když na základě rozhodnutí Ústavního soudu rakouské úřady smazaly Ilonce Wittgenstein-Sayn část jména „Fürstin von“ (jméno, které osvojená získala po německém státním příslušníkovi Lotharu Fürstu von Wittgenstein-Sayn, původně rakouské úřady zapsaly v plném znění). Tento postup byl dotázán u Soudního dvora Evropské unie, který předběžným opatření potvrdil sice, že se jedná o zásah do svobody pohybu, ale zároveň připustil přiměřenost postupu národních úřadů postupovat tímto způsobem.[5][6]
Iniciativy k novelizaci zákona
V dubnu 2015 byl v Národní radě předložen návrh Zelených pod vedením Daniely Musiolové, k aktualizaci Šlechtického zákona, s hlavním požadavkem na zpřísnění postihů trestního ustanovení.[7][8] Ze strany vládních stran SPÖ a ÖVP byla vyjádřena podpora návrhu, strana NEOS podpořila návrh na celkovou revizi smyslu zákona.[9] Návrh však nebyl přijat. Podobný příspěvek poslance za Zelené, Sigrida Maurera byl v roce 2017 příslušným ústavním výborem Národní rady odročen na neurčito.[10]
V souvislosti s Maurerovým návrhem se novinář Hans Rauscher ironicky vyjádřil o „srdnatém a statečném nasazení v boji s nejpalčivějšími problémy naší doby“ a iniciativu označil jako „oživování 100 let staré fobie z aristokracie“.[11]
Kuriozity
Podle rozsudku Zemského správního soudu ve Vídni z roku 2019 měl Karel Habsbursko-Lotrinský uvedený zákon porušit, když své internetové stránky pojmenoval karlvonhabsburg.at. Od trestu však muselo být upuštěno, neboť vyměřená pokuta 20 000 rakouských korun je irelevantní. Je tudíž z právního hlediska nejasné, zda má být použit přepočtový kurz rakouských korun, aby mohla být uložena pokuta.[12]
Reference
- ↑ Zákon ze 3. dubna 1919 o zrušení šlechty, světských titulů rytířských a dámských řádů a jejich titulů a poct.
- ↑ Die Abschaffung des Adels, der Titel und Orden im czechischen Staate. In: Neue Freie Presse. Wien, Nr. 19497, 4. prosince 1918, S. 5.
- ↑ Právní věta rozhodnutí Nejvyššího soudu z 28. května 1952 v právní věci 1Ob451/52.
- ↑ B557/03
- ↑ Věc C‑208/09 2010.
- ↑ Komentář k evropskému rozhodnutí: Kühn, Karel. Šlechtické tituly a svoboda pohybu uvnitř EU. 2011. https://jinepravo.blogspot.com/2011/02/slechticke-tituly-svoboda-pohybu-uvnitr.html
- ↑ www.parlament.gv.at – Entschließungsantrag 1065/A(E) „Bestrafung verbotener Adelstitel-Führung“
- ↑ diepresse.com - "Höhere Strafen für „Adelige“ gefordert"
- ↑ diepresse.com – „Adelstitel: Auch Koalition für höhere Strafen“
- ↑ "Adelige" müssen weiterhin nur 14 Cent Strafe zahlen Die Presse, 3. Mai 2017
- ↑ Die Adelsgefahr Der Standard, 4. Mai 2017
- ↑ "karlvonhabsburg.at" verstößt gegen Adelsaufhebungsgesetz v Salzburger Nachrichten ze 14. března 2019, aktualizováno 15. března 2019
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Adelsaufhebungsgesetz na německé Wikipedii.
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Zákon_o_zrušení_šlechty_v_Rakousku |
