| Zagórz | |
|---|---|
 Panorama | |
 znak | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 49°30′10″ s. š., 22°15′43″ v. d. |
| Časové pásmo | SEČ/SELČ |
| Stát | Polsko Polsko |
| Vojvodství | Podkarpatské |
| Okres | Sanok |
| Gmina | Zagórz |
  Zagórz | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 22,39 km² |
| Počet obyvatel | 5 073 (2014-12-31[1]) |
| Hustota zalidnění | 226,57[1] obyv./km² |
| Správa | |
| Starosta | Ernest Nowak |
| Vznik | 1412 |
| Oficiální web | www |
| Adresa obecního úřadu | ul. 3 Maja 2 38-540 Zagórz |
| Telefonní předvolba | +48 13 |
| PSČ | 38-540 Zagórz |
| Označení vozidel | RSA |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Zagórz [zaguž] (ukrajinsky Загір'я; německy Sagor) je malé město a významný železniční uzel v jihovýchodním Polsku v okrese Sanok (Powiat sanocki) v Podkarpatském vojvodství. Je sídlem stejnojmenné městsko-vesnické gminy.
Geografie
Zagórz leží na březích řeky Osława před jejím soutokem s řekou San ve vysočině Bukowsko ve Vnějších Východních Karpatech, mezi okresními městy Sanok a Lesko. Je vzdálen necelých 30 km od polských hranic s Ukrajinou a se Slovenskem.
Historie
Obec vznikla ve 14. století, když byla Červená Rus anektována Polským královstvím. Na počátku 16. století uvádí dokumenty název Sagorsze a Sogorsch. Zagórz patřila šlechtickému rodu Tarnawski, ale v roce 1490 ji koupil Piotr Kmita Sobieński. V 16. a 17. století měnila obec často majitele.
V roce 1710 vybudoval volyňský vojvoda, hrabě Jan Adam Stadnicki v Zagorzi opevněný komplex kláštera karmelitánů, který sloužil i jako špitál pro válečné veterány. Klášter sloužil i jako útočiště pro povstalce Barské konfedereace. V roce 1789, kdy už Zagórz po prvním dělení Polska patřila do rakouské Haliče, byl klášter (jako mnoho dalších) zrušen císařem Josefem II.. V roce 1830 celý komplex vyhořel.
V roce 1880 měla Zagórz 1639 obyvatel, Poláků, Rusínů, Židů a Němců. V té době už sem byla přivedena železnice (roku 1872), stanice První uhersko-haličské dráhy ležela ve čtvrti Nowy Zagórz. Brzký vznik železničního uzlu (1884, odbočka směr Krosno–Jasło) přispěl k rozvoji obce, počet obyvatel do roku 1914 vzrostl na 2400 lidí, důležitost uzlu dokládá i fakt, že v té době zde pracovalo kolem 3000 železničních dělníků. Během Polsko-ukrajinské války v letech 1918 a 1919 zdejší železničáři sestavili dva obrněné vlaky „Gromobój“ a „Kozak“, které na trase Zagórz – Szczawne – Komańcza – Łupków chránily oblast před ukrajinskými útoky.
Za Druhé Polské republiky patřila Zagórz do Lvovského vojvodství. 12. září 1939 do obce vstoupily první jednotky Wehrmachtu, nadšeně vítané místními obyvateli ukrajinského původu. Během války v oblasti operovala odbojová Zemská armáda. Německá okupace skončila 13. září 1944, příchodem Rudé armády.[2].
Za války ve zdejší části Zasław nacisté zřídili pracovní tábor Zasław, k využití práce polských Židů, kteří posléze skončili ve vyhlazovacím táboře Belzec.
V roce 1972 byl Zagórz s několika sousedními obcemi začleněn do města Sanok[3]. 1. února 1977 získal Zagórz status města.
Doprava
Zagórz je nejzazším železničním uzlem v jihovýchodním Polsku, tratě PKP odtud vedou třemi směry - směrem na východ (směr Krościenko a ukrajinská hranice), na jih (směr Nowy Łupków, Lupkovský průsmyk a slovenské hranice) a na západ (směr Jasło a zbytek Polska). Městská nádraží nesou názvy Zagórz a Nowy Zagórz.
Město protíná i silnice č. 84 vedoucí ze Sanoku do měst Lesko (asi 8 km) a Ustrzyki Dolne (asi 32 km) a hranice s Ukrajinou.
Gmina
Do městsko-vesnické gminy (gmina miejsko-wiejska) patří kromě města Zagórz následujících 11 obcí se starostenstvími (Sołectwo):
- Czaszyn
- Łukowe
- Mokre
- Morochów
- Olchowa
- Poraż
- Tarnawa Dolna
- Tarnawa Górna
- Średnie Wielkie
- Zahutyń
- Kalnica
Další obcí gminy je Brzozowiec.
Partnerská města
Kromě toho město spolupracuje se švýcarskou obcí Villars-sur-Glâne[6].
Klášter
-
Ruiny kláštera -
Ruiny kláštera
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zagórz na německé Wikipedii.
- ↑ a b Ludność. Stan i struktura ludności oraz ruch naturalny w przekroju terytorialnym. Stan w dniu 31 XII 2014 r. (s. 88) [online]. Warszawa: Główny Urząd Statystyczny, 2015-07-13 [cit. 2016-06-20]. Dostupné online. (polsky) Je zde použita šablona
{{Cite web}}označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ ВОВ-60 – Сводки Archivováno 18. 5. 2012 na Wayback Machine. (rusky)
- ↑ Dz.U. 1972 nr 43 poz. 274. Rozporządzenie Prezesa Rady Ministrów z dnia 6 października 1972 r. w sprawie zmiany granic miasta Sanoka w województwie rzeszowskim. [online]. Dostupné online. Je zde použita šablona
{{Cite web}}označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ Archivovaná kopie. www.zagorz.pl [online]. [cit. 2016-06-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-06-19.
- ↑ Archivovaná kopie. www.zagorz.pl [online]. [cit. 2016-06-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-06-19.
- ↑ Archivovaná kopie. www.zagorz.pl [online]. [cit. 2016-06-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-06-19.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Zagórz na Wikimedia Commons - (polsky) Oficiální stránky
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Zagórz |
