Zeravinec japonský

Zeravinec japonský
Zeravinec japonský (Thujopsis dolabrata)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	nahosemenné (Pinophyta)
Třída	jehličnany (Pinopsida)
Řád	borovicotvaré (Pinales)
Čeleď	cypřišovité (Cupressaceae)
Rod	zeravinec (Thujopsis) Siebold et Zucc. 1844
Binomické jméno
Thujopsis dolabrata (Thunb. ex L. f.) Siebold et Zucc. 1844
Synonyma
Platycladus dolabrata Thuja dolabrata
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zeravinec japonský (Thujopsis dolabrata) je nevysoký, stálezelný, jehličnatý, jednodomý strom pocházející z Japonska, jediný druh rodu zeravinec. Byl prvně popsán roku 1817 německým lékařem, přírodovědcem a sběratelem Sieboldem.^[2][3]

Rozšíření

Ve své japonské domovině se vyskytuje ve dvou varietách:

• v nominátní na ostrovech Honšú, Kjúšú a Šikoku,
• ve varietě 'hondae' na ostrovech Hokkaidó a Honšú.

Bývá součásti jehličnatých i smíšených lesů na hornatých pobřežích v oblastech s chladným a vlhkým klimatem. Jen zřídka vytváří jednodruhové porosty, a to nejčastěji v případě severské odrůdy 'hondae'. Obvykle roste rozptýleně ve stínu mohutných jedlovců nebo buků a zde se uplatňuje jeho tolerance k zastíněnému stanovišti. Vyskytuje se v nadmořské výšce od 400 po 2100 m.

Jeho japonská populace je rozesetá po velkém území, Mezinárodním svazem ochrany přírody (IUCN) je považována za dlouhodobě stabilní a zeravinec tudíž za málo dotčený (LC) druh.^[2][3][4][5]

Popis

Stálezelené, široce kuželovité, až 15 m vysoké stromy nebo nižší keře s hrubými, šupinovitými jehlicemi. Kůra kmene je tenká, šedá nebo červenohnědá a odlupuje se v dlouhých pruzích. Jednostranně ploché větve vyrůstají v přeslenech zprvu téměř vodorovně a pak jsou vystoupavé a vidlicovitě se dělí. Větvičky rostou v rovině a jsou asi 5 mm tlusté. Lícní listy (jehlice) ve střídavých párech jsou přitisklé, šupinovité, široce obvejčité, postranní jsou vystoupavé, vejčitě kopinaté, vrcholek mají tupý a slabě zakřivený. Listy jsou obvykle 4 až 7 × 1,5 až 2,5 mm velké, svrchu tmavozelené a zespodu mají bílý stomatální pruh.

Samčí šištice jsou válcovité a vyrůstají jednotlivě na koncích větví. Samičí jsou kulaté, velké 1 až 2 cm, mají 6 až 10 párů šupin a z nich jsou dva až tři střední plodné. Obvykle se vyvine čtyři až pět semen, která jsou elipsoidní, smáčknutá, až 5 mm dlouhá a mají úzká křidélka po obou stranách.

Množení dovezeným semenem není spolehlivé, často jsou semena neschopná klíčit. Úspěšnější je množení řízky z postranních výhonů, zakořenění však trvá dlouho. Případný semenáč však vytvoří brzy silný střední výhon a rychle roste.^{[2][3][4][6][7]}

Význam

V Japonsku patří mezi pět zvlášť vybraných stromů, které v minulosti směly být využívány jen pro potřebu císaře. Jeho dřevo je lehké, měkké, trvanlivé a používá se pro stavbu mostů, budov, zhotovování nábytku i na řezbářské práce. Prvý živý exemplář se dostal do Evropy roku 1853, ale až rostliny z další zásilky z roce 1860 se rozrostly. Druh se postupně z Japonska šířil do parků a zahrad jiných zemí a dnes bývá pěstován na mnoha místech v mírném podnebném pásmu. Mladší stromy jsou ceněny pro okrasné vlastnosti, nápadný je kontrast mezi horní leskle zelenou a spodní bíle pruhovanou stranou listů.

Zeravinec japonský středoevropské klima spolehlivě snáší, většinou však netvoří kmen a vzpřímeného růstu se dosahuje pouze umělým zásahem, nemívá plodná semena. Používá se jako solitéra nebo ve skupinách, je využíván i pro tvarování bonsají.^[3][4]

Galerie

• 
  Kůra starého kmene
• 
  Olistěná větev
• 
  Větvička shora, zespod a šišky

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu zeravinec japonský na Wikimedia Commons
• Taxon Thujopsis dolabrata ve Wikidruzích