 Zimolez kamčatský | |
|---|---|
 Plody zimolezu kamčatského | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | štětkotvaré (Dipsacales) |
| Čeleď | zimolezovité (Caprifoliaceae) |
| Rod | zimolez (Lonicera) |
| Druh | zimolez modrý (Lonicera caerulea) |
| Trinomické jméno | |
| Lonicera caerulea var. kamtschatica | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Zimolez kamčatský (Lonicera caerulea var. kamtschatica)[1] je listnatá opadavá dřevina z čeledi zimolezovité. Pro druh je také užíván vědecký název Lonicera kamtschatica. V českých zemích se mu říká kamčatská borůvka, jarní borůvky, zimolez jedlý či zimolez modrý.[1][2]
Rozšíření
Pochází ze severních oblastí Dálného východu, Kamčatky a Kurilských ostrovů.
Popis
Opadavý keř, silně rozvětvený, dorůstající obvykle výšky jednoho až dvou metrů (max. 2,5 m). Listy jsou oválné, délky kolem 3 cm, eliptické nebo mirně vejčité. Květy jsou nenápadné, většinou žlutavé či žlutozelené a objevují se v březnu až dubnu. Již v květnu zrají plody – modré, modrofialové až černé ojíněné podlouhlé bobule. Šťáva silně barví. Koncem léta začíná shazovat listy a ukončuje růst.
Pěstování a využití
Zimolez kamčatský patří mezi nenáročné dřeviny. Roste na vlhkých, kyselých až neutrálních půdách, odolává i silným mrazům. Preferuje slunečné polohy, ale snese i polostín. Vhodné jsou živné půdy, ale snese běžné půdy. Vyžaduje dostatek vody, zvlášť v době tvorby plodů; vhodné je přihnojení.[3] Rozmnožování je možné ze semen, se stimulátorem lze použít dřevité řízky i zelené řízky, doporučuje se hřížení. Řez po odplození je vhodný, je snášen dobře.
Původní druhy a většina odrůd mají nahořklou příchuť typickou pro zimolezy. Pěstují jako ovocná dřevina vyšlechtěné kultivary se sladkokyselými až nasládlými plody, kterým šlechtitelé dali obchodní názvy (vesměs nesouvisející s botanickým zařazením) podle podobnosti a chuti plodů. V ČR je populární název kamčatská borůvka, který má jeho šlechtitel (Miroslav Chovanec[4]) zaregistrován jako ochrannou známku[5].
Kultivary zimolezu kamčatského jsou samosprašné, květy jsou opylovány hmyzem. Doporučuje se v blízkosti vysadit dva různé kultivary.
„Zimolezy plodí na jednoletých výhonech, čím silnější a delší narostou, tím větší sklizeň bude další rok. Při řezu je nutné z této skutečnosti vycházet. Vystřiháváme přebytečné větve, abychom keř prosvětlili, u zbylých větví vystřiháváme husté, slabé a odumřelé boční větvičky. Každý rok takto větve prostříháme a obnovujeme plodonosný obrost. Tento řez provádíme nejlépe po sklizni nebo na podzim po opadu listů. Podzimním řezem docílíme intenzivnějšího růstu nových letorostů na jaře.“[6]
-
Pierre-Joseph Redouté: zimolez kamčatský -
Modrofialové bobule zimolezu kamčatského
Odkazy
Reference
- ↑ a b zimolez kamčatský [online]. [cit. 2015-01-20]. Dostupné online.
- ↑ Kamčatská borůvka, zimolez kamčatský, Lonicera kamtschatica [online]. ceskestavby.cz [cit. 2020-08-04]. Dostupné online.
- ↑ Lonicera kamtschatica (Zimolez kamčatský / Borůvka jarní / Čukotská borůvka) [online]. [cit. 2015-01-20]. Dostupné online.
- ↑ KUČERA, Miloš. Průkopník z Valašska. Receptář. Vltava Labe Media. Roč. 2021, čís. 3, s. 36–39.
- ↑ RESDB. isdv.upv.cz [online]. [cit. 2021-03-08]. Dostupné online.
- ↑ Kamčatské borůvky®. In: Zahradnictví Chovanec [online]. [2022] [cit. 12. 6. 2022]. Dostupné z: https://zahradnictvichovanec.cz/288-kamcatske-boruvky
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu zimolez kamčatský na Wikimedia Commons - Biolib.cz, popis
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Zimolez_kamčatský |
