| Zinaida Nikolajevna Gippiusová | |
|---|---|
 rok 1914 fotografie: Karl Bulla | |
| Narození | 8. listopadjul. / 20. listopadgreg. 1869 Beljov Ruské impérium  Ruské impérium |
| Úmrtí | 9. září 1945 (ve věku 75 let) Paříž Francie  Francie |
| Místo pohřbení | Ruský hřbitov v Sainte-Geneviève-des-Bois |
| Povolání | básnířka, spisovatelka, kritička |
| Národnost | ruská |
| Literární hnutí | symbolismus |
| Manžel(ka) | Dmitrij Sergejevič Merežkovskij |
| Rodiče | Nikolaj Romanovič Gippius a Anastasija Vasiljevna Stěpanovová |
 multimediální obsah na Commons | |
| galerie na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Zinaida Nikolajevna Gippiusová (Merežkovská) (Зинаида Николаевна Гиппиус [Мережковская] 8.jul. listopadu – 20.greg. listopadu 1869 Beljov [Белёв], Tulská gubernie [Тульская губерния], Rusko [Россия] – 9. září 1945 Paříž, Francie) byla ruská symbolistická básnířka, spisovatelka, kritička a autorka divadelních her.
Život
Narodila se v německé rodině, která se usadila v Rusku. Její otec byl právník ve státní službě, její matka byla dcerou policejního náčelníka v Jekatěrinburgu. Zinaida byla nejstarší ze čtyř dcer. Po přestěhování do Moskvy se záhy projevila u otce začínající tuberkulóza. Rodina se poté často stěhovala, aby pro něho nalezla příhodné podnebí a co nejlepší lékařskou péči. V roce 1881 otec zemřel. Matka poté žila s dcerami v Moskvě, Jaltě a Tiflisu (dnes Tbilisi). Vzhledem k tomuto častému stěhování měla Zinaida nesystematické domácí vzdělání. Velmi se ale zajímala o literaturu, poezii, hudbu, malířství, tanec a jízdu na koni.
V roce 1889 se provdala za spisovatele Dmitrije Sergejeviče Merežkovského. Po svatbě přesídlili do Petrohradu, kde Zinaida vedla ve svém bytě přední literární salon. Jeho návštěvníky byli například: Andrej Bělyj, Nikolaj Berďajev, Alexandr Alexandrovič Blok, Valerij Brjusov, Vjačeslav Ivanovič Ivanov, Vasilij Rozanov, Fjodor Sologub a další. Po revoluci v roce 1905 se Merežkovští stali kritiky carismu; v té době trávili několik let v zahraničí, včetně cest za léčbou zdravotních problémů.
Odsoudili říjnovou revoluci z roku 1917, viděli ji jako kulturní katastrofu, a v roce 1919 emigrovali do Polska. Poté přebývali v Itálii a ve Francii. Pokračovali v publikování a účasti v ruských emigrantských kruzích. Tragédie ruského spisovatele byla v emigraci hlavním tématem pro Merežkovskou, ale také pokračovala ve zkoumání mystických a skrytých sexuálních témat. Smrt manžela v roce 1941 byla pro ni velkou ranou. Zemřela 9. září 1945 v Paříži.
Dílo
Se svou první prací debutovala v roce 1888 v symbolistickém časopisu Северный вестник (Severní posel). První literární kritiky jí byly otištěny v časopisu Мир иску́сства (Svět umění) v letech 1899–1901. Spolu s manželem vydávali časopis Новый путь (Nová cesta), ve kterém otiskl své první verše např. Alexandr Blok.
Spisy
Próza
- Новые люди (Noví lidé), 1896, povídky
- Зеркала (Zrcadla), 1898, povídky
- Златоцвет (Zlatý květ), 1898
- Третья книга рассказов (Třetí kniha povídek), 1902
- Алый меч (Rudý meč), 1906, povídky
- Чертова кукла (Čertova loutka), 1911,
Básně
- Cборник стихов (Sebrané básně), 1. díl 1889–1903, vyšlo: 1904, 2. díl 1904–1910, vyšlo 1910
- Последние стихи (Poslední básně), 1914–1918, vyšlo 1918
Drama
- Маков цвет (Makový květ), 1908, spoluautoři: Dmitrij Sergejevič Merežkovskij, Dmitrij Filosofov)
Memoáry
- Живыя лица (Živé tváře), 1. díl 1925, 2. díl 1926
- Дмитрий Мережкоский (Dmitrij Merežkovskij), 1951
- Петербургские дневники (Petrohradské deníky) 1914–1919, 1982
Kritika
Pod pseudonymem Anton Krajnij (Антон Крайний/Крайный) vydávala velmi zaujaté kritiky. Výběr z nich vyšel později pod názvem:
České překlady
- Noví lidé, povídky, překlad Jan Stenhart, KDA, svazek 32, Praha, Kamilla Neumannová, 1907
- Jabloně kvetou: novela – in: 1000 nejkrásnějších novel č. 15; přeložil Jan Stenhart. Praha: J. R. Vilímek, 1911
- Povídky = o Novém životě – přeložil Stanislav Minařík. Hradec Králové: Bohdan Melichar, 1912
- Zlatokvět, překlad Stanislav Minařík, Praha, Josef R. Vilímek, 1913
- Makový květ, drama o čtyřech dějstvích (spoluautoři: Dmitrij Sergejevič Merežkovskij, Dmitrij Filosofov); překlad: Žofie Pohorecká, Praha, Bedřich Kočí, 1919
- Svatý hřích, překlad Miroslav Staněk, Praha, Havran, 2002, ISBN 80-86515-12-5
- Poslední básně, překlad Jakub Kostelník; doslov napsal Ivo Pospíšil. 1. vyd. Praha, BB art, 2005, ISBN 80-7341-445-7.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zinaida Gippius na anglické Wikipedii.
Související články
Literatura
- SVATOŇ, Vladimír. heslo Gippiusová, Zinaida Nikolajevna. In: Milan Hrala a kol. Slovník spisovatelů, Sovětský svaz. Praha: Odeon, 1978. Svazek I (A–K). S. 408.
- Miroslav Staněk: Doslov in: Svatý hřích, 2002
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Zinaida Nikolajevna Gippiusová na Wikimedia Commons 
Osoba Zinaida Gippiusová ve Wikicitátech
Encyklopedické heslo Merežkovskij v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- heslo Gippius Zinaida Nikolajevna. In: Kolektiv autorů. Ottův slovník naučný. Praha: Jan Otto, 1888–1909.
- Pavel Klein: Zinajda Nikolajevna Gippius(ová) – život a dílo
- Pavel Klein: Zinajda Nikolajevna Gippius – bibliografický soupis prací
- Pavel Klein: Analýza dramatického textu Z. N. Gippiusové Makový květ
- (rusky) díla na stránce Библиотека Максима Мошкова
- (rusky) dílo na stránce Litera_ru
- (anglicky) AMHERST CENTER FOR RUSSIAN CULTURE Archivováno 23. 7. 2008 na Wayback Machine.
- Zinaida Nikolajevna Gippiusová v Internet Movie Database (anglicky)
 |
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Zinaida_Nikolajevna_Gippius |
