| Zossen | |
|---|---|
 | |
 znak | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 52°13′ s. š., 13°26′59″ v. d. |
| Nadmořská výška | 38 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+01:00 a UTC+02:00 |
| Stát | Německo Německo |
| Spolková země | Braniborsko |
| Zemský okres | Teltow-Fläming |
  Zossen | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 180,4 km² |
| Počet obyvatel | 21 433 (2022)[1] |
| Hustota zalidnění | 118,8 obyv./km² |
| Správa | |
| Oficiální web | www |
| Telefonní předvolba | 033702, 033731, 033769 a 03377 |
| PSČ | 15806 |
| Označení vozidel | TF |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Zossen (hornolužickosrbsky Sosny) je město v Německu. Nachází se ve spolkové zemi Braniborsko 20 km jižně od Berlína a patří k zemskému okresu Teltow-Fläming. Žije v něm přibližně 21 tisíc[1] obyvatel.
První písemná zmínka pochází z roku 1320. Původními obyvateli byli Slované, od nichž pochází název vycházející z místních sosnových lesů, borovice je vyobrazena také v městském znaku. V roce 1546 získal Zossen městská práva a v roce 1735 byl vysvěcen kostel sv. Trojice. Až do 19. století byl Zossen poddanským městečkem žijícím hlavně z vinařství a chovu ovcí. Jeho rozvoj započal v roce 1875 zřízením nádraží na trati z Berlína do Drážďan. Ve městě vznikla cementárna a lihovar.
V roce 1910 byla ve Wünsdorfu zřízena velká kasárna. Armáda zde také využívala dráhu k testování nových dopravních prostředků včetně kolejového zepelínu. Za první světové války zde byli internováni zajatci pocházející z britských a francouzských kolonií; převládali mezi nimi muslimové (odtud dostalo místo přezdívku „Tábor půlměsíce“), pro něž byla zřízena první mešita v Německu a Max von Oppenheim se snažil mezi nimi naverbovat spojence.[2]
Za druhé světové války zde byly vybudován systém bunkrů, kde sídlilo velitelství Wehrmachtu.[3] Po válce areál obsadil Sovětská armáda a zřídila zde základnu s uzavřeným městem, kterému se říkalo „Malá Moskva“ – počet sovětských vojáků a jejich rodinných příslušníků zde dosahoval 75 000 osob a jezdily odsud přímé vlaky do SSSR.[4] Rusové místo vyklidili v roce 1994, pokusem o využití chátrajícího areálu bylo založení „knižního města“ v roce 1998.
V roce 2003 byl Zossen administrativně sloučen s okolními vesnicemi a jeho počet obyvatel se ztrojnásobil. Městské části jsou Glienick, Horstfelde, Schünow, Werben, Kallinchen, Nächst Neuendorf, Nunsdorf, Schöneiche, Wünsdorf, Funkenmühle, Lindenbrück, Neuhof, Waldstadt, Zesch am See, Zossen a Dabendorf.
Nedaleko města se nachází jezero Motzener See, využívané k vodním sportům. Zossenem prochází Evropská dálková trasa E10. V Dabendorfu se nachází soukromé muzeum rozhlasové a televizní techniky.
Reference
- ↑ a b Alle politisch selbständigen Gemeinden mit ausgewählten Merkmalen am 31.12.2022. Spolkový statistický úřad. 21. září 2023. Dostupné online. [cit. 2023-10-07].
- ↑ PALATA, Luboš; KŘÍŽKOVÁ, Johana. Z největších kasáren střední Evropy u Berlína se staly sovětské Pompeje. iDNES.cz [online]. 2017-03-16 [cit. 2020-06-11]. Dostupné online.
- ↑ HOŠEK, Jiří. Svědek mnoha vojenských tajemství. To je braniborské městečko Wünsdorf. Lidé a země [online]. 2019-01-04 [cit. 2020-06-11]. Dostupné online.
- ↑ PODHŮRSKÁ, Martina. „Malá Moskva“ dřív hostila desetitisíce sovětských vojáků. Dnes po nich zůstaly jen ruiny a opuštěný Lenin. Lidovky.cz [online]. 2020-03-02 [cit. 2020-06-11]. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Zossen na Wikimedia Commons - Stadt Zossen
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Zossen |
