Deska kopírovala divadelní pásmo Zuzana není pro nikoho doma, které navazovalo na úspěšné pořady Zuzana je sama doma (1960) a Zuzana je zase sama doma (1961). Na LP bylo zachyceno osm z osmnácti písniček hry (natočené byly všechny, v roce 2019 vyšly i ostatní na CD boxu "Zuzana, Jonáš a spol.").[1] Samotné nahrávání proběhlo v Semaforu 13. dubna 1963, záznam pořídil zvukař Bohumil Paleček za asistence techniků Supraphonu Jana Chalupského a Františka Řebíčka. Jiří Šlitr zdůvodňoval živé natáčení tím, že se snažili přenést na desku více autentický záznam divadelní atmosféry.[2]
Sestava a vydání alba
LP vyšlo koncem roku 1963, a to v malém formátu (25 cm) bez vlastního obalu, pouze v anonymním přebale s logem Supraphon.[3] Veškeré informace obsahovala pouze etiketa desky. Některé z nejúspěšnějších písní pásma byly souběžně natočeny i ve studiovém provedení ("Motýl", "Život je pes", "Z mého života", "Sáně") a vyšly tak na supraphonských singlech. Z LP desky byly ve studiu natočeny také "Zčervená", "Oči sněhem zaváté", Hana Hegerová později zařadila na své album Šansony píseň "Barová lavice" a pro film Kdyby tisíc klarinetů vznikla studiová verze hitu Pavlíny Filipovské "Kapitáne, kam s tou lodí". Mnoho z písní také uspělo v druhém ročníku populární soutěže Zlatý slavík, kde se na prvních dvou pozicích umístily "Oči sněhem zaváté" (1.) a "Motýl" (2.). Dále z písní pásma bodovaly: "Zčervená" (10.), "Zdvořilý Woody" (12.), "Život je pes" (20.), "Z mého života" (25.) a "Sáně" (28.). Některé byly nasnímány i pro televizi. Reedice alba vyšla v rámci supraphonského CD boxu "Semafor - léta šedesátá" v roce 2011.
