m Verze 5562230 uživatele 93.99.39.130 (diskuse) zrušena - vandal |
|||
| Řádek 39: | Řádek 39: | ||
Živí se zejména nejrůznějšími bylinami, občas požírá také různé plody. Zvláště v oblibě má přitom mladé výhonky trav s vysokým obsahem vlhkosti. Srnec obecný je relativně plachý a při ohrožení se často ozývá zvukem podobným psímu štěknutí. Většinu roku se zdržuje samostatně, výjimkou je pouze období rozmnožování. |
Živí se zejména nejrůznějšími bylinami, občas požírá také různé plody. Zvláště v oblibě má přitom mladé výhonky trav s vysokým obsahem vlhkosti. Srnec obecný je relativně plachý a při ohrožení se často ozývá zvukem podobným psímu štěknutí. Většinu roku se zdržuje samostatně, výjimkou je pouze období rozmnožování. |
||
Samci jsou [[polygamie|polygamní]] a |
Samci jsou [[polygamie|polygamní]] a v polovině července začínají bojovat o přízeň samic. Samice pohlavně dospívají ve věku 16 měsíců. Do listopadu se zárodek prakticky nevyvíjí (latentní [[březost]]). Podle některých zdrojů se v listopadu neoplozené srny páří s mladými srnci, kteří nebyli připuštěni k říji v obvyklém časy staršími a silnějšími samci, zárodek se poté vyvíjí normálně - toto však nebylo potvrzeno. V květnu až červnu rodí (klade) srna obvykle jedno, někdy dvě hnědá, bíle skvrnitá mláďata (srnčata). Srnčata zůstávají několik prvních dnů nehybně skrytí v husté vegetaci, kam je chodí matka několikrát denně krmit. V tomto období jich je mnoho zahubeno sekačkami, myslivci se tomuto snaží zabránit spolupraací se zemědělci - procházením luk před senosečí, nalezená srnčata odnáší do křovin tak, aby na nich nezůstal lidský pach. V případě, že samice zaregistruje v jejich blízkosti člověka nebo nějakého dravce, se často stává, že svá mláďata opustí. |
||
Ve volné přírodě se dožívá maximálně 10 let. |
Ve volné přírodě se dožívá maximálně 10 let. |
||
Verze z 28. 7. 2010, 14:05
 Srnec obecný | |
|---|---|
.jpg) | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Řád | sudokopytníci (Artiodactyla) |
| Čeleď | jelenovití (Cervidae) |
| Rod | srnec (Capreolus) |
| Binomické jméno | |
| Capreolus capreolus (L., 1758) | |
 Areál rozšíření | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Srnec obecný (Capreolus capreolus) je hojně rozšířený sudokopytník z čeledi jelenovití.
Popis
Srnec obecný je relativně malým zástupcem své čeledi. Dorůstá 65 - 75 cm, dosahuje hmotnosti mezi 15 - 20 kg a v kohoutku měří 65 - 75 cm. Ocas je velmi krátký (2-3 cm) a sotva viditelný. Přes léto má jeho srst až mírně červený odstín, s příchodem zimy však její zbarvení znatelně tmavne. Samci mají relativně krátké parůžky, které mohou u jedinců v dobrých podmínkách dorůstat až do délky 25 cm. Každým rokem, v rozmezí od října do listopadu, samci své parůžky shazují a novým rokem jim narůstají nové, které jsou zpočátku pokryté jakousi sametovou vrstvou, která se nazývá lýčí. Srnčí paroží může být jednoduše zašpičatělé, ale stejně tak může mít naopak 4-6 výsad.
Barevné odchylky
Velmi vzácně je možno narazit na srnčí albíny. Ti v důsledku své vady často trpí i špatným zrakem a jsou světloplaší. Mezi myslivci se traduje, že zastřelit srnu-albína přináší smůlu, respektive, že kdo zastřelí srnu-albína, do roka zemře. Jednu srnu-albína chová ZOO Děčín.[1]
Rozšíření
Srnec obecný žije v lesích, za soumraku, kdy je nejaktivnější, velmi často navštěvuje zemědělskou krajinu a často proniká až na okraje měst. Obývá prakticky celou Evropu, ve velkém počtu chybí pouze na severu Skandinávie, zasahuje také až k pobřeží Kaspického moře a na území Malé Asie.
V České republice se jedná o nejhojnějšího sudokopytníka. V roce 1970 byla jeho početnost odhadována na 198 000 jedinců, v roce 2003 již na více než 300 000 jedinců (nejvíce od 60. let 20. století).[2]
Ekologie
Živí se zejména nejrůznějšími bylinami, občas požírá také různé plody. Zvláště v oblibě má přitom mladé výhonky trav s vysokým obsahem vlhkosti. Srnec obecný je relativně plachý a při ohrožení se často ozývá zvukem podobným psímu štěknutí. Většinu roku se zdržuje samostatně, výjimkou je pouze období rozmnožování.
Samci jsou polygamní a v polovině července začínají bojovat o přízeň samic. Samice pohlavně dospívají ve věku 16 měsíců. Do listopadu se zárodek prakticky nevyvíjí (latentní březost). Podle některých zdrojů se v listopadu neoplozené srny páří s mladými srnci, kteří nebyli připuštěni k říji v obvyklém časy staršími a silnějšími samci, zárodek se poté vyvíjí normálně - toto však nebylo potvrzeno. V květnu až červnu rodí (klade) srna obvykle jedno, někdy dvě hnědá, bíle skvrnitá mláďata (srnčata). Srnčata zůstávají několik prvních dnů nehybně skrytí v husté vegetaci, kam je chodí matka několikrát denně krmit. V tomto období jich je mnoho zahubeno sekačkami, myslivci se tomuto snaží zabránit spolupraací se zemědělci - procházením luk před senosečí, nalezená srnčata odnáší do křovin tak, aby na nich nezůstal lidský pach. V případě, že samice zaregistruje v jejich blízkosti člověka nebo nějakého dravce, se často stává, že svá mláďata opustí.
Ve volné přírodě se dožívá maximálně 10 let.
Zdroje a reference
Šablona:Sisterlinks V tomto článku byl použit překlad textu z článku Roe Deer na anglické Wikipedii.
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/w/index.php |
