Euromajdan: Porovnání verzí

Tento článek reaguje na aktuální nebo nedávné události.

Informace zde uvedené se vzhledem k neustálému vývoji mohou průběžně měnit. Je třeba je se zvýšenou péčí aktualizovat a doplňovat.

Tento článek potřebuje aktualizaci, neboť obsahuje zastaralé informace.

Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte, aby odrážel aktuální stav a nedávné události. Podívejte se též na diskusní stránku, zda tam nejsou náměty k doplnění. Historické informace nemažte, raději je převeďte do minulého času a případně přesuňte do části článku věnované dějinám.

Euromajdan (ukrajinsky Євромайдан^[1], [Jevromajdan]) je série občanských protestů na Ukrajině, které začaly spontánně v noci 21. listopadu 2013, den poté, co ukrajinská vláda pozastavila přípravy pro podpis asociační dohody s Evropskou unií.^[2]

Paralelně k Evromajdanu se na náměstí svatého Michala v Kyjevě odehrál „anti-Euromajdan“, který organizuje Strana regionů na podporu rozhodnutí vlády. Tohoto shromáždění se zúčastnilo okolo 10 000 lidí.^[zdroj⁠?]

Časový vývoj protestů

V noci 21. listopadu, první den protestů se spontánně sešlo asi 2000 lidí.^[3] Později byly tyto protesty vedeny opozicí a proevropskými stranami.^[4]

24. listopadu se na kyjevském náměstí Nezávislosti sešlo 100 až 200 tisíc lidí.^[5][6] Demonstranti nesli ukrajinské a evropské vlajky, skandovali hesla jako „Ukrajina je Evropa“ a zpívali národní hymnu. Pochod mířil na Evropské náměstí.^[7] Podle zpravodajských agentur šlo o největší ukrajinský protest po Oranžové revoluci z roku 2004.^[8] Policie použila slzný plyn a obušky k rozptýlení malé skupinky demonstrantů, která se pokusila zaútočit na budovu Kabinetu ministrů Ukrajiny.^[9][10]

24. listopadu se protesty konaly také v dalších velkých ukrajinským městech jako Charkov, Doněck, Dněpropetrovsk, Luhansk, Lvov ad. Lvovské shromáždění na podporu integrace Ukrajiny do EU dosáhlo 25 až 30 tisíc lidí. Organizátoři plánují pokračovat v těchto shromážděních až do třetího summitu Východního partnerství, které se uskuteční ve Vilniusu ve dnech 28. a 29. listopadu.^[11]

Protesty podpořila i Julija Tymošenková vyhlášením hladovky.^[10]

V brzkých ranních hodinách 30. listopadu byl dav přibližně 1000 údajně pokojně protestujících demonstrantů na náměstí v Kyjevě napaden bezpečnostními složkami, které se pokusily vyhnat demonstranty.^[12] Krvavý zásah, během kterého byla řada demonstrantů i náhodných kolemjdoucích, jak na náměstí, tak i v přilehlém okolí, fyzicky napadena a zraněna,způsobil masové demonstrace, které se odehrály 1. prosince. Dle různých odhadů se jich zúčastnilo 100 000 až 500 000 lidí.^[13] Během protestů došlo k celé řadě srážek demonstrantů s pořádkovými silami. Ve snaze uklidnit situaci, zakázal Kyjevský soud pořádání jakýkoliv demonstrací od 1. prosince do 7. ledna na významných místech Kyjeva.^[13]

Protesty v zahraničí

Malá protestní shromáždění byla také 24. listopadu zorganizována ukrajinskými i místními občany v jiných zemích po celém světě, například ve Velké Británii, Německu, Francii, Švédsku, Polsku, České republice, Spojených státech a v Kanadě. V Praze se 24. listopadu sešlo více než sto lidí.^[10]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 2013 Ukraine protests na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Euromajdan na Wikimedia Commons

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.