fix odkazu |
fix Chorvatsko; refromulace pleonasmu ve formě "samozvaného vyhlášení nezávislosti" v intru; minus "okupované" území - slovo okupace implikuje příchod ozbrojených sil z vnějšku, ne místní ozbrojené povstání; chybí zdroj |
||
Řádek 8: | Řádek 8: | ||
| komentář = Plány operace Oluja |
| komentář = Plány operace Oluja |
||
| trvání = [[4. srpen|4.]] až [[7. srpen|7. srpna]] [[1995]] |
| trvání = [[4. srpen|4.]] až [[7. srpen|7. srpna]] [[1995]] |
||
| místo = Území [[Chorvatska]] |
| místo = Území [[Chorvatsko|Chorvatska]], [[Autonomní provincie Západní Bosna]] |
||
| výsledek = Rozhodující Chorvatské vítězství:<br /> |
| výsledek = Rozhodující Chorvatské vítězství:<br /> |
||
* Konec [[Chorvatská válka za nezávislost|chorvatské války za nezávislost]] |
* Konec [[Chorvatská válka za nezávislost|chorvatské války za nezávislost]] |
||
Řádek 54: | Řádek 54: | ||
4 příslušníci mírové mise [[Organizace spojených národů|OSN]] zabiti a 16 zraněno<br />(z toho [[Seznam českých vojáků, kteří zemřeli v zahraničních misích#Chorvatsko|2 mrtví a 3 zranění čeští vojáci]])<ref>http://www.mocr.army.cz/informacni-servis/zpravodajstvi/cesi-v-chorvatsku--proti-presile-a-nasili-byla-jejich-snaha-nekdy-marna-72038/</ref> |
4 příslušníci mírové mise [[Organizace spojených národů|OSN]] zabiti a 16 zraněno<br />(z toho [[Seznam českých vojáků, kteří zemřeli v zahraničních misích#Chorvatsko|2 mrtví a 3 zranění čeští vojáci]])<ref>http://www.mocr.army.cz/informacni-servis/zpravodajstvi/cesi-v-chorvatsku--proti-presile-a-nasili-byla-jejich-snaha-nekdy-marna-72038/</ref> |
||
}} |
}} |
||
'''Operace Oluja''' ([[Čeština|česky]] „bouře“) ([[4. srpen|4.]] až [[7. srpen|7. srpna]] [[1995]]) byla vojenská operace, v níž [[Chorvatsko|chorvatské]] vojenské a policejní jednotky (s pomocí jednotek Armády BiH) obsadily území osídlené převážně chorvatskými Srby. Ti na jeho území |
'''Operace Oluja''' ([[Čeština|česky]] „bouře“) ([[4. srpen|4.]] až [[7. srpen|7. srpna]] [[1995]]) byla vojenská operace, v níž [[Chorvatsko|chorvatské]] vojenské a policejní jednotky (s pomocí jednotek Armády BiH) obsadily území osídlené převážně chorvatskými Srby. Ti na jeho území jednostranně vyhlásili vlastní stát s názvem [[Republika Srbská Krajina]] (RSK), který byl loajální k Miloševićově Jugoslávii a o nezávislém Chorvatsku nechtěl ani náhodou slyšet. Společně s [[operace Bljesak|operací Blesk]] byla Oluja hlavní akcí, jež vedla jednak k ukončení [[Chorvatská válka za nezávislost|chorvatské války za nezávislost]] (''Domovinski rat''), vyčistění této oblasti od teroristů.{{Fakt/dne|20141010180806}} Zlomením odporu srbské menšiny byl odstraněn poslední element bránící fungování nezávislého Chorvatska na Jugoslávii. V této vojensko-policejní operaci bylo obsazeno území o rozloze 10 400 km² (18,4 % celkového území nynějšího státu). V průběhu operace se někteří příslušníci chorvatské armády dopustili zločinů na srbském obyvatelstvu, na základě čehož byli zodpovědní velitelé obžalováni před [[Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii|haagským tribunálem]] a [[Ante Gotovina]] a [[Mladen Markač]] nepravomocně odsouzeni.<ref>http://zpravy.idnes.cz/haag-poslal-generala-gotovinu-za-valecne-zlociny-na-24-let-za-mrize-p9f-/zahranicni.asp?c=A110415_092014_zahranicni_btw</ref> Rozsudek byl zrušen v odvolacím řízená 16. listopadu 2012, což ve světě, ale především v Srbsku vyvolalo veliké vlny nevole a vyvolalo další diskuze o neutralitě a legitimitě mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii. |
||
Po ukončení operace ze země uteklo velké množství [[Srbové|Srbů]], přičemž údaje o jejich počtu se různí. Zatímco chorvatská strana mluví o 90 000 vyhnaných, [[Organizace spojených národů|OSN]] uvádělo 150 000 vyhnaných, tak srbská strana uvádí počet 200–250 tisíc osob. Po válce se vrátila pouze menší část uprchlých Srbů. |
Po ukončení operace ze země uteklo velké množství [[Srbové|Srbů]], přičemž údaje o jejich počtu se různí. Zatímco chorvatská strana mluví o 90 000 vyhnaných, [[Organizace spojených národů|OSN]] uvádělo 150 000 vyhnaných, tak srbská strana uvádí počet 200–250 tisíc osob. Po válce se vrátila pouze menší část uprchlých Srbů. |
Verze z 10. 10. 2014, 20:08
Operace Oluja | |||
---|---|---|---|
ilustrační obrázek | |||
Trvání | 4. až 7. srpna 1995 | ||
Místo | Území Chorvatska, Autonomní provincie Západní Bosna | ||
Souřadnice | 44°2′24″ s. š., 16°12′ v. d. | ||
Výsledek | Rozhodující Chorvatské vítězství:
Strategické vítězství Bosny a Hercegoviny:
| ||
Strany | |||
| |||
Síla | |||
| |||
Ztráty | |||
| |||
Zabití srbští civilisté: 214 (chorvatské tvrzení) – 1 192 (srbské tvrzení) (z toho 2 mrtví a 3 zranění čeští vojáci)[2] | |||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Operace Oluja (česky „bouře“) (4. až 7. srpna 1995) byla vojenská operace, v níž chorvatské vojenské a policejní jednotky (s pomocí jednotek Armády BiH) obsadily území osídlené převážně chorvatskými Srby. Ti na jeho území jednostranně vyhlásili vlastní stát s názvem Republika Srbská Krajina (RSK), který byl loajální k Miloševićově Jugoslávii a o nezávislém Chorvatsku nechtěl ani náhodou slyšet. Společně s operací Blesk byla Oluja hlavní akcí, jež vedla jednak k ukončení chorvatské války za nezávislost (Domovinski rat), vyčistění této oblasti od teroristů.[zdroj?] Zlomením odporu srbské menšiny byl odstraněn poslední element bránící fungování nezávislého Chorvatska na Jugoslávii. V této vojensko-policejní operaci bylo obsazeno území o rozloze 10 400 km² (18,4 % celkového území nynějšího státu). V průběhu operace se někteří příslušníci chorvatské armády dopustili zločinů na srbském obyvatelstvu, na základě čehož byli zodpovědní velitelé obžalováni před haagským tribunálem a Ante Gotovina a Mladen Markač nepravomocně odsouzeni.[3] Rozsudek byl zrušen v odvolacím řízená 16. listopadu 2012, což ve světě, ale především v Srbsku vyvolalo veliké vlny nevole a vyvolalo další diskuze o neutralitě a legitimitě mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii.
Po ukončení operace ze země uteklo velké množství Srbů, přičemž údaje o jejich počtu se různí. Zatímco chorvatská strana mluví o 90 000 vyhnaných, OSN uvádělo 150 000 vyhnaných, tak srbská strana uvádí počet 200–250 tisíc osob. Po válce se vrátila pouze menší část uprchlých Srbů.
Válčící strany
Během operace Bouře se proti sobě postavily Chorvatská armáda (HV) a Srbská armáda Krajiny (SVK). Na chorvatské straně se boje zúčastnil také 5. sbor Armády BiH. Jugoslávská armáda na chorvatský útok nijak nereagovala, přičemž samotná srbská separatistická armáda vážněji zasáhla pouze 7. srpna, když ze vzduchu napadla chorvatské obranné pozice při řece Sávě u měst Kutina, Virovitica, Požega a Županija. Zbývající vojenské síly SVK ve východní Slavonii, 11. slavonsko-baranjský sbor, setrval v Baranji a na probíhajících bojích se nijak nepodílel. Rozmístěné mezinárodní jednotky v oblasti do bojů nijak nezasahovaly,[zdroj?] avšak boje válčících stran si vyžádaly i několik obětí z řad sil OSN. Během chorvatského ostřelování pozorovacího stanoviště Tango 23 poblíž vesnice Široka Kula zahynuli 2 čeští vojáci – čet. Petr Valeš a rtm. Luděk Zeman – a další čeští vojáci byli zraněni.[4]
Odkazy
Reference
- ↑ PUKANIC, Ivo. US Role in Operation Storm [online]. National.hr, May 24, 2005. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ http://www.mocr.army.cz/informacni-servis/zpravodajstvi/cesi-v-chorvatsku--proti-presile-a-nasili-byla-jejich-snaha-nekdy-marna-72038/
- ↑ http://zpravy.idnes.cz/haag-poslal-generala-gotovinu-za-valecne-zlociny-na-24-let-za-mrize-p9f-/zahranicni.asp?c=A110415_092014_zahranicni_btw
- ↑ MAREK, Vladimír. Smrtelná „Bouře“. Military Revue. 2011, čís. 1, s. 16-18. ISSN 0027-8211.
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
---|---|
Originál | cs.wikipedia.org/wiki/w/index.php |